Občanští demokraté ztratili sexappeal i přitažlivost pro mladé lidi. Již delší dobu nenabízejí veřejnosti nic jiného než politikaření. Z ODS se vytratil dělný duch doprovázený nosnými politickými idejemi. Proto se většina řečníků a celé vedení strany na kongresu ODS v pražském hotelu Clarion shodlo na nutnosti oživit fungování odborných komisí. Ty by měly generovat konkrétní nápady a řešení. Petr Nečas ve svém projevu výkonné radě vytkl: „Není možné, aby ve výkonné radě seděli lidé, jejichž odstín nebo tón hlasu vůbec neznám, protože na ní nepromluvili. Výkonná rada musí politicky pracovat a generovat politické názory. Musí se v ní odehrávat politická diskuse. Kdo se do ní nezapojuje, ať zůstane doma, nebo nekandiduje.“
K dělné atmosféře by mohlo přispět zvolení Pavla Blažka z Brna místopředsedou strany. Již předem totiž oznámil, že nebude usilovat o místo v exekutivě a zároveň se chce zasadit o obrodu stranické ideologie. To je pro Nečase dobrá zpráva. Nový předseda ODS totiž na sjezdu kritizoval to, že za Mirka Topolánka v letech 2006 až 2009 byly všechny stranické špičky ve vládě a život strany se stal vedlejší záležitostí.
Na 21. kongresu ODS se sice strana personálně očistila, ale Nečase čeká několik důležitých úkolů, ke kterým nebude stačit spontánní podpora zdola, neokoukaná tvář ani pověst „pana Čistého“. Úkolem číslo jedna je sestavení funkčního kabinetu. Druhým, neméně však důležitým úkolem je návrh obsahu politiky ODS pro 21. století. Na kongresu se často hovořilo o návratu ODS k liberálně-konzervativním hodnotám i o nutnosti rozšířit členskou základnu a otevřít stranu expertům. Zoufale málo návrhů však zaznělo ke konkrétním politikám a politické filozofii strany. Bez nabídky nových témat a inovačních řešení starých problémů se však na pozici nejsilnější pravicové strany „modří“ dlouho neudrží. Možná do podzimu, kdy je převálcují „starostové s podporou TOP 09“.
K obecnému překvapení byla na kongres občanských demokratů pozvaná úřadující předsedkyně KDU-ČSL Michaela Šojdrová. ODS si zřejmě uvědomila, že na místní úrovni jsou lidovci jejím tradičním a osvědčeným spojencem. Nehrozí totiž od nich, že by ODS odebírali hlasy. Důležité může být toto spojenectví i v senátorských volbách. V minulosti se totiž několikrát ukázalo, že o volbě senátora rozhoduje několik desítek hlasů. Proto bude zajímavé sledovat, zda se ODS s lidovci dohodne na kompromisu a obě strany nebudou ve volebních obvodech nasazovat silné osobnosti, které by si konkurovaly.
Co se čeká od pravice? Především že se nebude nadmíru plést do života lidí. Ti totiž sami vědí, co je pro ně nejlepší. Tento přístup rovněž patří mezi nejlevnější. Občanští demokraté se nesmějí spokojit s jediným tématem, jímž se v poslední době stala vláda rozpočtové odpovědnosti a sestavení nového rozpočtu. Jak připomněl v nominačním projevu místopředseda ODS Blažek, když se schvalovaly v nacistickém Německu Norimberské zákony, nepochybně ovlivnily Třetí říši a svět mnohem víc než zákon o státním rozpočtu na rok 1936. Proto je nutné se zabývat celospolečenskými tématy. Blažek ale nesdělil víc, než že má zájem se jim věnovat. Nijak je však nekonkretizoval. Totéž platí pro ostatní členy nového vedení strany Pavla Drobila, Nečase, Miroslavu Němcovou i Alexandra Vondru. Výjimku tvořil jen Jiří Pospíšil, který se aspoň zmínil o školství a o potřebě spolupráce s experty mimo stranu.
Čekání na výsledky vnitrostranické diskuse může být zdlouhavé a na jeho konci se nemusí objevit žádné. Zamrazí také zjištění, že tým, který provedl stranický převrat a v přímém přenosu zahájil vzpouru delegátů druhé nejsilnější strany v Česku, vlastně nepředstavil žádný program. Boj za očistu strany od lidí napojených na podnikatelské struktury a namočených do různých skandálů byl úspěšný. Pokud však někdo něco boří, aniž by měl jasnou představu, jak má vypadat něco nového a lepšího, měl by rovněž zůstat sedět doma. Hrozí totiž, že ho dohoní nenávidění kmotři, kteří se jen přizpůsobí novým podmínkám a stranou opět prorostou.
