Stopětadvacet let je věk, kdy si každý slušný občan zaslouží pohřeb. Pokud se takového věku dožije politická strana, o které se předpokládá, že se skládá ze slušných lidí, nabízejí se dvě možnosti. Tou první je, že se nalézá ve stavu klinické smrti. Druhá možnost se v dnešní době tunelování nabízí sama: pod jejím původním názvem žije někdo jiný.
Jde o Českou stranu sociálně-demokratickou, jejíž vznik oslavila v těchto dnech Petra Buzková položením věnce v břevnovské hospodě U kaštanu, kde byla tato strana založena. Dnes si to může dovolit. Před 125 léty by ani takoví pokrokáři, jakými byli otcové zakladatelé, ženu mezi sebe do výčepu nepustili. Tato strana byla součástí celoevropského socialistického hnutí, které bylo odpovědí na stav společnosti v první fázi průmyslové revoluce. Od samého začátku se na jejím území střetávají dvě tendence: první leží ve sféře marxistické sci-fi o cestě k beztřídnímu blahobytnému komunizmu, zatímco druhá se snaží stát pevně na zemi a pro dělnickou třídu (která má být podle marxistů spasitelkou dějin) se snaží vydobýt legálním bojem (parlament, stávky) slušné společenské postavení. Střetávání těchto dvou hybatelů tvoří vlastní náplň historie sociální demokracie až po dnešní časy. Není proto žádnou náhodou, že z lůna sociální demokracie vzešla komunistická strana. Pokud zůstávala sociální demokracie v realistické poloze, hrála pozitivní roli. Připomeňme prosazení všeobecného volebního práva před 1. světovou válkou a podporu nově vzniklé Republiky Československé po ní. Pozdější kompromisy s komunisty vedly jen k jejímu oslabení a po únoru 48 k jejímu spolknutí Gottwaldovou stranou. Silné osobnosti, které provázely stranu v době jejího vzestupu, se v ní ve čtyřicátých létech nenacházely a tento stav trval i v exilu. Z nicoty pozvedl stranu po převratu 1989 Miloš Zeman. Otázkou zůstává, co se skrývá pod firemní nálepkou ČSSD dnes. Zvenku vypadá jako zájmová mlhovina všech možných levicových uskupení se silnou postkomunisticku většinou. Co se s ní stane nyní, po odchodu Miloše Zemana, jenž vládl železnou rukou i ústy, zůstává stále otevřenou otázkou.
