ELEKTROMAGNETICKÝ SMOG - Moderní technologie s sebou vedle nesporných výhod přinášejí i možná rizika. Všudypřítomné televizní vysílání, WiFi sítě nebo signál mobilních telefonů udělaly ze světa jedno velké elektromagnetické pole, před nímž není úniku. Nyní se odborníci přou o to, nakolik může „elektrosmog“ škodit lidskému zdraví.
Pokud nebydlíte v pastoušce daleko v horách, kam nedosáhnou mobilní operátoři ani rozvody elektrické energie, jste i vy prakticky neustále pod vlivem elektromagnetického pole. Zmiňované televizní vysílání, mobilní a WiFi sítě jsou převážně zdrojem vysokofrekvenčního záření. Vedle toho existuje i záření nízkofrekvenční. To se vyskytuje například v blízkosti rozvodů vysokého napětí nebo trafostanic, ale i některých elektrospotřebičů v domácnosti. Vyzařují je totiž i počítačové monitory nebo samotné rozvody elektřiny.
Existence všudypřítomných magnetických polí (EMP) je neoddiskutovatelnou věcí. Vášně mezi odbornou veřejností však rozpoutává otázka, nakolik mohou tato pole škodit lidskému zdraví. A to jednak lidem vystaveným účinkům EMP dlouhodobě, jednak lidem extrémně citlivým, hypersenzitivním. Na jedné straně barikády stojí zatvrzelí „popírači“. Ti argumentují tím, že vlivu EMP jsou lidé vystaveni již po desítky let. Jelikož se jednotlivé druhy záření příliš neliší, muselo by se podle nich už dávno na zdravotní rizika přijít. Naproti tomu stojí obhájci „předběžné opatrnosti“. Ti naopak tvrdí, že EMP na člověka vliv má a obzvláště citlivým jedincům může způsobit zdravotní problémy. Vzhledem ke stále neukončeným výzkumům proto nabádají k opatrnosti. Zástupci obou stran se opírají o řadu vědeckých studií. Vybírají přitom pochopitelně ty, které jejich názor potvrzují.
Důkazem neschopnosti odborníků dojít k jednotnému závěru je pracovní seminář, který v roce 2004 uspořádala v Praze Světová zdravotnická organizace. Jeho hlavním tématem byla právě „elektromagnetická hypersenzitivita“, tedy přecitlivělost některých lidí na působení EMP. Desítky expertů z celého světa diskutovaly, zda mohou mít zdravotní potíže údajně vyvolané hypersenzitivitou jiné příčiny. Vědci se v podstatě na ničem neshodli. Jelikož však nebyla prokázána jasná příčinná souvislost mezi zdravotními potížemi a EMP, přejmenovali diagnózu. Pro toto onemocnění se od semináře nepoužívá termín elektromagnetická hypersenzitivita, ale kompromisní „idiopatická nesnášenlivost k prostředí“.
Výzkumů mnoho, výsledky rozporné
I průměrný čtenář denního tisku jistě mnohokrát narazil na zaručené zprávy o škodlivosti či naopak bezpečnosti moderních technologií pro lidský organismus, vycházející z vědeckých výzkumů. Nejčastěji se tyto zprávy týkají mediálně vděčných mobilních telefonů. Ty jsou totiž mezi lidmi nejrozšířenější; používá je prakticky každý nejen ve vyspělém světě. Pokud by mobilní telefony opravdu zvyšovaly například riziko vzniku nádorů na mozku, hrozila by „rakovinná epidemie“ obrovského rozsahu.
Závěry jednotlivých studií se však liší a pohybují se doslova ode zdi ke zdi. Například před dvěma lety agentura ČTK v rozmezí pouhých pěti měsíců publikovala tři zprávy týkající se problematiky mobilů a mozkových nádorů. Titulky zněly následovně: „Mobilní telefony prý nezvyšují riziko vzniku rakoviny mozku“, „Záření z mobilů prý zvyšuje riziko nádorů na mozku“ a „Mobily podle vědců nezvyšují riziko vzniku nádorů na mozku“. Všechny tyto zprávy vycházely ze zjištění lékařských a vědeckých týmů. Jak je možné, že se jejich závěry tolik liší?
Koho chleba jíš, toho píseň zpívej
Důvodů pro protikladné výsledky výzkumů je několik. Hlavním z nich je především různé zaměření, vyplývající z příkladu tří zmiňovaných studií: každá z nich zkoumala něco jiného a jinou metodou. Novinářským zjednodušením se pak do titulku dostal pouze mobilní telefon a rakovina mozku.
Při bližším prozkoumání zpráv vyjde najevo, že jedna ze studií se zabývala vlivem mobilních telefonů na vznik akustického neuromu, vzácného nádoru na nervu vedoucím z vnitřního ucha do mozku. Výsledek klinických testů byl negativní. Další studie naopak zkoumala „dotazníkovou“ metodou vliv používání mobilu na vesnici, tedy v místech se slabším signálem. Tato epidemiologická studie vliv sice potvrdila, nicméně pouze na základě tvrzení zpovídaných lidí. Třetí pak studovala dvě skupiny lidí – s nádorem na mozku a bez něj – a porovnávala jejich zvyky při telefonování s mobilem. Ani zde se přímá souvislost nepotvrdila. Jak vidno, závěry studií sice rozporuplně působí, vzájemně se však nepopírají. Jen každá z nich přišla na něco jiného.
Jiným problémem vědeckých studií o vlivech elektromagnetického pole na lidský organismus může být také jejich „závislost“. „Motivace výzkumníků bývá různá. Může je třeba financovat firma, která se zabývá mobilními telefony. Výzkum pak není nezávislý,“ vysvětluje Robert Jech z Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. „Je totiž otázkou, jestli by byly výsledky takového výzkumu zveřejněny i v případě, kdyby se autorům, respektive sponzorům studie »nehodily do krámu«,“ dodává Jech. Proto musí při publikaci výsledků výzkumu jeho autoři informovat, kdo jej financoval.
Podle vedoucího české Národní referenční laboratoře pro neionizující elektromagnetické pole a záření Luďka Pekárka jsou naopak někteří vědci při výzkumech motivováni finančně. „Podobnými varovnými průzkumy se zabývají desítky lidí s tituly. Jsou to ale často průměrní jedinci, kteří se neuplatní v pozitivním výzkumu. Proto musí strašit lidi, aby dostali peníze z grantů na další výzkumy,“ tvrdí Pekárek a říká, že problém je už v samotném dokazování neškodlivosti. „Dokázat, že něco neexistuje, je velmi obtížně,“ vysvětluje. „Problémem je, že člověk je velmi složitý organismus a při výzkumech se nedá vyloučit působení mnoha dalších vlivů. Nelze tedy vždy jednoznačně říci, že daný problém způsobila zkoumaná věc, v našem případě EMP,“ dodává Pekárek.
Roli hraje i časový faktor. Zejména mobilní telefony se totiž ještě nepoužívají tak dlouho, aby byly k dispozici dlouhodobé epidemiologické studie. V jejich rámci se sledují respondenti a jejich zvyky při telefonování několik let a provádějí se pravidelná vyšetření. Výsledky dlouhodobých studií jsou pochopitelně daleko spolehlivější a mají větší vypovídací hodnotu. Na první takové výsledky si však ještě několik let budeme muset počkat. Přestože se tedy doposud zdravotní rizika jednoznačně a spolehlivě nepodařilo prokázat, do budoucna je nelze vyloučit.
JAK SE BRÁNIT?
Když máte podezření, že elektromagnetické pole (EMP) ve vašem okolí (například z blízké základnové stanice mobilního operátora) překračuje povolené hodnoty, můžete se obrátit se stížností na hygienickou stanici. Ta pak pověří přeměřením Státní zdravotní ústav, respektive Národní referenční laboratoř. Cena za měření je od 5000 korun výše. Měření intenzity EMP poskytují i některé firmy (například Elektrosmog.cz). U nich měření v
yjde přibližně na 1000 korun. Odborná firma poradí i s opatřeními, která je vhodná v rámci snížení zátěže „elektrosmogem“ provést – například odstínění pomocí stavebních materiálů, omezené užívání některých spotřebičů a podobně.
Spory o limity
Jádrem sporu jsou vedle polemiky o samotné (ne)škodlivosti elektromagnetického pole hlavně maximální povolené limity záření. Ty v Česku stanovuje vládní nařízení č. 480/2000 Sb. K nalezení je například na stránkách ministerstva vnitra, srozumitelností však připomíná spíše učebnici fyziky. Hodnoty stanovené tímto nařízením vycházejí z doporučení Mezinárodní komise pro ochranu před neionizujícím zářením. V České republice na jejich dodržování dohlíží Národní referenční laboratoř pro neionizující elektromagnetické pole a záření. Podle vedoucího laboratoře Luďka Pekárka jsou současné limity dostatečně přísné. Laboratoř podle něj provedla na základě stížností obyvatel rizikových míst řadu měření. Nikdy však nenarazila na překročení limitů.
Podle kritiků jsou však tyto limity příliš „měkké“. „Případy z praxe naznačují, že biologické účinky nastávají u některých jedinců, jejichž procento se odhaduje na tři až šest, již při mnohem nižších intenzitách záření než stanovují limity,“ tvrdí Roman Muselík zabývající se poradenstvím v oblasti elektrosmogu. Podle Muselíka to svědčí o tom, že v dané oblasti nebylo zdaleka vše uspokojivě prozkoumáno. Většina studií totiž zkoumala převážně tepelné vlivy. EMP podle Muselíka ale může mít i další dopady. „Jde především o ovlivnění imunitních a hormonálních procesů, které pak mohou druhotně vést ke vzniku onemocnění. Dále může docházet ke změnám v průchodnosti buněčných membrán,“ říká Muselík.
V Evropě berou elektrosmog vážně
České úřady včetně ministerstva zdravotnictví se ztotožňují se stanoviskem Národní referenční laboratoře pro neionizující elektromagnetické pole a záření. Podle toho jsou stávající limity záření plně postačující a dostatečně chrání zdraví lidí. Jinde v Evropě jsou kritické hlasy, žádající další zkoumání účinků a dodržování principu „předběžné opatrnosti“, mnohem hlasitější.
Zvláštní pozornost výzkumu „elektrosmogu“ věnují například v Německu. Tamní Spolkový úřad pro ochranu před zářením již v roce 2002 spustil výzkumný program, zaštiťovaný ministerstvem zdravotnictví. Do výzkumu investují miliony eur a jeho součástí je více než 50 projektů. „Existují jednotlivé poukazy na biologické účinky také při intenzitách pod platnými mezními limity. Jestli z toho vyplývá zdravotní riziko pro obyvatelstvo, není možné v této fázi konečným způsobem zodpovědět. Proto je nutná intenzifikace a koordinace výzkumu,“ vysvětluje Spolkový úřad pro ochranu před zářením.
Německé úřady však zašly ještě dále. V rámci dodržování „předběžné opatrnosti“ doporučila spolková vláda v srpnu 2007 „udržet osobní expozici záření vysokofrekvenčního elektromagnetického pole tak nízko, jak jen to je možné“. V rámci výzvy pak dokonce doporučuje pokud možno nepoužívat bezdrátové sítě (WiFi), a to především doma. Pokud má domácnost možnost, má se podle německé vlády „držet kabelů“.
V oblasti EMP se angažují i orgány Evropské unie. Vycházejí z odborné zprávy skupiny Bioinitiative, tvořené dvaceti vědci z několika zemí. Ti přezkoumávali více než 2000 nejrůznějších studií o vlivech EMP. Došli k závěru, že v současnosti platné limity pro ochranu před EMP pocházejícími z různých zdrojů nemusí být bezpečné. Na základě studie tvrdí ředitelka Europian Environment Agency Jacqueline McGladeová, že „záření narušuje procesy v buňkách. Pokud se tak děje v průběhu delší doby, mohou tato rušení přirozeně vést k dlouhodobě projeveným efektům, jako je rakovina“. Proto MaGladeová vyzývá k revidování výše limitů: „Proč vystavovat obyvatelstvo riziku, pokud ještě teď můžeme něco udělat.“
