Na newyorské surovinové burze se již prodávají opce na barel ropy za sto dolarů
Nekonečné fronty motoristů před čerpacími stanicemi v jihočínské provincii Guangdong dokládají, proč se cena ropy v srpnu vyšplhala až nad 67 dolarů za barel. Poptávka po ní převyšuje nabídku a vládne očekávání, že tento nepoměr se bude dále zvyšovat. Tím bude růst i její cena na světových trzích stejně jako fronty v zemích, kde stát bude cenu regulovat. Matt Simmons, zakladatel investiční banky Simmons & Co., velký investor v oblasti energetiky, považuje za rovnovážnou cenu, která teprve bude regulovat poptávku, až 182 dolarů za barel! Uvedl to již v loni v červnu pro BBC.
Kde je hranice, na které se nabídka s poptávkou vyrovnají, nikdo samozřejmě jistě neví, ale 67 dolarů velmi pravděpodobně nebude letošním maximem. „Cena dále poroste, na surovinových burzách se uzavírají kontrakty na práva koupit ropu letos v prosinci za 80 dolarů. Většině zainteresovaných je zřejmé, že na 65 dolarech se nezastavíme,“ říká nezávislý obchodník s ropou Milan Jedlička, majitel společnosti BEA Trading.
BEA Trading je ve světovém měřítku drobný a zanedbatelný hráč, nicméně opce za 80 dolarů uzavírají i mnozí další. Newyorská surovinová burza registrovala v polovině srpna jedenáct tisíc lotů opcí na prosincovou ropu právě za 80 dolarů! Analytik Deutsche Bank Adam Seiminski uvedl pro list The Wall Street Journal, že opční trh očekává cenu ropy nad 75 dolary za barel do konce letošního roku s pravděpodobností 33 procent, zatímco počátkem roku byla pravděpodobnost stejného scénáře jen pětiprocentní.
Obchodují se již dokonce i bláznivé opce na právo koupit si tisíc barelů ropy letos v říjnu za 100 dolarů za barel. Ještě 17. srpna jedna taková opce stála deset dolarů a prodalo se jich osm tisíc. Největší světový obchodník energetický derivátů (tedy i opcí na ropu), investiční banka Goldman Sachs, předpověděl již koncem března, že cena ropy může v letech 2005 a 2006 růst až na 105 dolarů za barel.
Betonové památníky éry levné ropy.
Ropa promazává již desítky let světovou ekonomiku a déle než století byla laciná. Na takovou jsou také západní ekonomiky a společnosti nastavené. Její zvyšující se cena vzrušuje jen obchodníky, zatímco většina společnosti pouze mimoděk registruje, že ve zprávách čas od času nějaký analytik oznámí, že ropa dosáhla dalšího maxima. Lidská paměť občas selhává, a chrání nás tak před nepříjemnými konfrontacemi s minulostí, proto stojí za to připomenout, jak dramatického růstu ceny ropy jsme v posledních šesti letech svědky. V lednu 1999 byl barel ropy za deset dolarů, v lednu 2002 za 20 dolarů, v lednu 2004 za 30 dolarů, v lednu 2005 za 40 dolarů a dnes stojí již 65 dolarů! O nejrůznějších katastrofických scénářích ekologů o blížící se době vyčerpání zásob této suroviny si může každý myslet, co chce, nicméně nemůžeme ignorovat více než šestinásobné zdražení za uplynulých šest let a padesátiprocentní zdražení za prvních osm měsíců letošního roku. A rovnou přiznejme, že není moc důvodů předpokládat, že cena ropy začne klesat. Právě naopak, stále rostoucí poptávka, hnaná především Spojenými státy, Čínou a Indií, signalizuje, že vrchol je ještě vysoko.
Bez levné ropy se světová ekonomika může velmi snadno zadřít. Každodenní cesty do práce osobním automobilem, každotýdenní cesty automobilem na nákup do velkých hypermarketů a každoroční lety letadlem na dovolenou k moři jsou pro střední třídu samozřejmostí. Ovšem do jaké ceny benzinu?
Stejně lze ukázat tento problém i ze strany průmyslu. Turistický ruch patří mezi celosvětově nejvíce rostoucí odvětví. Jenže v ceně zahraničních dovolených je nejvýznamnější položkou letenka, a poroste-li cena ropy, tedy i leteckého benzinu, tedy i letenek, tedy i cen zájezdů, může se snadno stát, že pro mnoho Čechů začne nad Středozemním mořem vítězit Máchovo jezero. Majitel cestovní kanceláře Exim Tours Ferid Nasr řekl, že rostoucí cena ropy je pro jeho byznys nebezpečnější než teroristé (EURO 2005/33-34).
Hypermarkety na okrajích velkých měst, které cenově převálcovaly drobné obchůdky v rezidenčních čtvrtích, mají také založený byznys na relativně nízké ceně dopravy – jak zákazníků z blízkého města, tak zboží z celého kontinentu. Pokud cena benzinu výrazně vzroste, bude těmto nákupním střediskům ubývat zákazníků, až nakonec zase mohou začít prohrávat s malými krámky v ulicích měst. V krajině zůstanou velká betonová monstra jako památníky na éru levné ropy a banky financující jejich výstavbu budou muset odepsat miliardy.
Levná pracovní síla v Číně, kde si už i čeští skláři nechávají vyrábět své zboží, je také přímo svázána s cenou pohonných hmot. Sklenice nebo trička je třeba převézt přes půl zeměkoule.
A nejde jen o dopravu, na níž jsou důsledky drahé ropy nejsnadněji popsatelné a představitelné. Stejně tak významná část chemického průmyslu má jako svoji surovinu produkty z ropy. Všechny možné plasty, podlahové krytiny, PET lahve, umělé tkaniny. Těžko najít firmu či byt, kde by alespoň v jedné místnosti nebylo několik předmětů, k jejichž výrobě byla ropa použita.
Rostoucí cena ropy se proto projeví ve výrazném růstu inflace. Kapitálový poradce Stephen Leeb napsal do časopisu amerických průmyslníků Forbes, že za pět let se barel ropy může dostat až na 160 dolarů a že „výsledkem bude dvouciferná inflace – budeme-li mít štěstí. Jestliže nebudeme, bude silná deprese.“
Když varují olejáři.
Vážnost situace dokazuje změna postoje ropného průmyslu, který až donedávna předpovědi o možném vyčerpání černého zlata bagatelizoval. Nejlépe je proměna vidět na koncernu Chevron. Ještě letos v červnu viceprezident Chevronu Peter J. Robertson uvedl pro BusinessWeek: „Máme to poměrně dobře zmapováno, projekty jsou dnes mnohem složitější a vše trvá trochu déle. Na světě je ale ještě spousta ropy“. Již o měsíc později si tatáž společnost zaplatila inzertní plochu v amerických novinách, kde generální ředitel a předseda představenstva Chevron Corporation David J. O´Reilly oznamuje: „Energie bude v tomto století jedním z rozhodujících problémů. Jedna věc je jasná: Éra levné ropy skončila. (…) Poptávka stoupá jako nikdy předtím. (…) Zároveň vrcholí těžba na mnoha světových ropných a plynových polích. A nové zdroje se většinou objevují na místech, kde je těžké jejich dobývání z důvodů fyzikálních, ekonomických i politických. Když rostoucí poptávka narazí na omezení dodávek, výsledkem bude více soupeření o tytéž zdroje. (…) Apelujeme na vědce a pedagogy, politiky, ekology, průmyslníky a na každého z vás, abyste se zúčastnili reformy nastávající éry energie.“ Zveřejněno 15. července 2005 v New York Times.
Krátce poté, 4. srpna se ve Financial Times objevila informace, že globální ropné společnosti spouštějí reklamní kampaň varující svět před poklesem těžby ropy a vyzývají veřejnost, aby ropnému průmyslu pomohla s tím něco udělat.
Na objednávku amerického ministerstva energetiky zpracovala letos v únoru firma Science Applications International Corporation (SAIC) rozsáhlou analýzu Vrchol světové produkce ropy: Dopady, zmírnění a řízení rizika. Její závěry nejsou optimistické: Ropný zlom, kdy i při vzrůstající poptávce se bude těžit stále méně, se jistě dostaví nejpozději do dvaceti let. Budeme čelit závažným problémům s dodávkami kapalných paliv pro dopravu. Cena ropy se dramaticky zvýší, což vyvolá ekonomické potíže v celém světě.
Dokonce i poradenská firma působící v oblasti energií Cambridge Energy Research Associates, která patří mezi největší optimisty v otázce nových nalezišť ropy, je přesvědčena, že vrcholu dosáhne produkce ropy kolem roku 2020.
Rafinerie jedou na doraz.
Předpovědi analytiků je možné zlehčovat a některým starším se pak vysmívat, jenže dopředu není jasné, kdo je Sibyla a kdo žvanil. Ale stejně jako máme k dispozici data o vývoji ceny ropy, z nichž je závažnost a mimořádnost situace evidentní, máme také k dispozici data o vytíženosti rafinérií, odhady rezerv v produkční kapacitě ropy a informace o celosvětovém (a zvláště čínském) hospodářském růstu.
Celosvětová denní spotřeba ropy je přibližně 80 milionů barelů a odhadovaná produkční rezerva je jeden milion barelů. Loni spotřeba vzrostla meziročně o 3,4 procenta. Letos si už tento komfort nemůžeme dovolit. Bez otevření nových nalezišť není možný další růst spotřeby ropy.
Druhým úzkým hrdlem jsou rafinerie. I pokud by šejkové byli schopni vykouzlit více ropy, rafinerie nyní jedou téměř na stoprocentní vytíženost svých kapacit, takže víc benzinu a dalších ropných produktů stejně nejsou schopné na trh dodat.
Klesající cena ropy v osmdesátých a devadesátých letech minulého století totiž vytvořila nevhodné prostředí pro investice do hledání nových nalezišť, budování nových vrtů a výstavby nových rafinerií. Stejně jako nebylo ekonomicky výhodné používat alternativní zdroje energie.
Je zřejmé, že zatímco poptávka bude v příští letech dále stoupat, nabídka již moc růst nemůže. Zvyšující se cena ropy sice umožní těžit i z méně kvalitních nalezišť, neboť co bylo při 30 dolarech za barel suchým polem, mohou být při 60 dolarech plné studně, ale tím se zásadní nárůst dodávek ropy očekávat nedá. Minimálně kvůli omezeným produkčním kapacitám rafinerií.
Poradenská společnost Wood Mackenzie předpověděla v listu Financial Times, že pokud nebude v Evropě nyní výrazně investováno do nových rafinerií, můžeme v příští deseti letech očekávat nedostatek pohonných hmot. Společnost předpokládá, že v roce 2015 by mohlo v evropských čerpacích stanicích chybět padesát milionů tun nafty, což je pětina očekávané potřeby. Vzhledem k nízkým odhadům objemu ropy ve všech ložiscích a k možnosti jejího vytěžení v tomto půlstoletí, není moc pravděpodobný zájem investorů stavět nové rafinerie, protože za pár let jejich vytíženost začne klesat, až nebudou mít co rafinovat.
Zpátky k naftě z arašídů.
Scénářů ropného šoku je několik. Velmi dobře je popsal Jindřich Kalous na internetových Britských listech. Od naivního superoptimistického scénáře, který je podložen vírou, že ropa je abiotického původu, vzniká kdesi v hlubinách Země a je neomezeným zdrojem, který bude doplňován po stovky let, až po scénář katastrofický. Ten říká, že pokles těžby ropy v nejbližších letech vyvolá světový energetický kolaps, sociální chaos, revoluce a války.
Kalous konstatuje, že většina hlasů, a to i ropných geologů a insiderů z ropného podnikání, podporuje pesimistický scénář, že těžba ropy dosáhne svého vrcholu nejpozději do čtyř let. „Výsledkem budou rychle rostoucí ceny ropy, které přivodí období celosvětové deprese. Očekává se dlouhé období ekonomického poklesu, nakonec zmírněné novými technologiemi a přechodem na alternativní energetické zdroje,“ tvrdí Kalous.
Zabránit třetímu, a zřejmě poslednímu ropnému šoku asi nemůžeme. Světové ekonomiky jsou nastavené na ropu jako na primární energetický zdroj a poptávka již zřejmě převyšuje nabídku. Můžeme se ale pokusit o zmírnění jeho dopadů.
Prvním pokusem jistě bude vyždímat ze zeměkoule ropu do poslední kapky, tedy pokusit se využívat ropu i z nekonvečních zdrojů, jakými jsou třeba ropné písky a živičná břidlice. Jenže těžba z nekonvenčních zdrojů je výrazně dražší, a tak při jejich využívání stejně nelze očekávat návrat levné ropy.
Druhou šancí jsou alternativní pohonné hmoty, jako je bionafta (z řepky olejky, slunečnicových semen či sójových bobů) a biolíh. Biolíh se jako palivo začal používat v Brazílii již v osmdesátých letech a dnes na něj v největší zemi Jižní Ameriky jezdí většina automobilů. Kromě biopaliva, což je vlastně návrat ke kořenům naftových motorů (vynálezce dieselového motoru Rudolf Diesel používal jako paliva biodiesel vyrobený z arašídů), máme k dispozici takzvaná hybridní auta kombinující benzinový a elektrický motor.
Alternativní zdroje energie a omezování spotřeby - jak dlouho upozorňují ekologové - a spolu s nimi také nové technologie budou nutností pro přežití.
Vývoj ceny ropy
Od konce druhé světové války až do konce šedesátých let se ropa obchodovala za 2,5 až tři dolary za barel, což po započítání inflace a převedení na dolar roku 2004 odpovídá ceně patnácti až sedmnácti dolarů. Na stejné hladině se pohybuje i průměrná hladina ceny ropy za další období. Od roku 1947 do současnosti to je sedmnáct dolarů za barel (přepočítáno na dolar roku 2004). Při ještě delším časovém úseku od roku 1869 do současnosti se při shodném přepočtu dostaneme na devatenáct dolarů za barel.
Cena klíčové suroviny poprvé prudce vystřelila vzhůru až v sedmdesátých letech. Nejprve na přelomu let 1973 a 1974, kdy Spojené státy a několik zemí západní Evropy podpořily Izrael v Yom Kippur válce, která byla zahájena společným útokem Sýrie a Egypta na židovský stát. Arabští šejkové zavřeli kohoutky a snížili produkci ropy z pěti milionů barelů denně na pouhý jeden milion, a cena se vyšplhala během šesti měsíců na čtyřnásobek.
Druhá ropná krize přišla v souvislosti s islámskou revolucí v Íránu a íránsko-iráckou válkou na konci sedmdesátých let a v roce 1980. Opět prudce klesla produkce ropy a cena vzrostla na další necelý trojnásobek - 35 dolarů za barel v roce 1980 odpovídá zhruba 65 dolarům v dnešních cenách.
Vysoké ceny ropy po dvou ropných krizích vedly ke snižování spotřeby automobilů, lepším izolacím domů a vyšší energetické efektivitě v továrnách. Tím klesla poptávka a zároveň Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) zvyšovala v osmdesátých letech produkci. Výsledkem byla zhruba dvě desetiletí klesajících cen ropy. Ekonomická krize v jihovýchodní Asii na konci devadesátých let pak srazila cenu až na deset dolarů za barel.
Od roku 1999 jsme svědky stabilního růstu a ve srovnatelných cenách jsme se již dostali na úroveň druhé ropné krize sedmdesátých let.
Česko nadoraz
Rafinerie v Litvínově a v Kralupech zpracovaly v červenci rekordních 657 tun ropy, což je nejvíce za posledních deset let. Podobně jako jejich konkurence ve světě, pracují závody společnosti Unipetrol Rafinérie s téměř totální produkční vytížeností. „V současné době využíváme sta procent svých konverzních rafinerských kapacit a 85 procent destilačních kapacit,“ říká obchodní ředitel Unipetrol Rafinérie Otakar Krejsa.
Pro litvínovskou rafinerii nakupuje společnost Unipetrol Rafinérie ropu téměř výhradně v Rusku a Krejsa přiznává, že dodávky z ropovodu Družba nejsou bez problémů. „Případné výpadky v dodávkách ruské ropy, které jsou v posledních letech stále častější, řešíme ve spolupráci se Správou státních hmotných rezerv nebo náhradním nákupem ruské ropy na moři a následnou přepravou ropovodem IKL z Ingolstadtu. Druhá varianta je pro nás samozřejmě finančně velmi nepříznivá,“ říká Otakar Krejsa. Kromě Unipetrolu Rafinérie nakupují ropu do České republiky ještě Agip, Shell a ConocoPhillips.
Pohonné hmoty pro automobily jsou hlavním ropným produktem, zbytek tvoří letecký benzin, topné oleje, hydrogenáty a suroviny pro ethylenovou jednotku. U čerpacích stanic v Praze se cena za litr benzinu Natural 95 dostala minulý týden na 31,50 Kč.
„Ve vývoji kurzu benzinu na rotterdamské burze jsou sice velké výkyvy, ale růstový trend je zřejmý. V České republice dělá šedesát procent ceny benzinu daňová kvóta, takže dvacetiprocentní zdražení benzinu na rotterdamské burze neznamená dvacetiprocentní, ale výrazně menší zdražení u čerpacích stanic. Motoristé by však s vyšší cenou asi měli počítat,“ uvedl manažer velké sítě čerpacích stanic, který si nepřál být jmenován.
Dojde-li do konce roku ke zdražení barelu ropy na 80 dolarů, bude to při zachování současných podmínek (stejných marží rafinerií a čerpacích stanic) znamenat zdražení benzinu o dvě koruny na litr.
Pohádkové ceny benzinu v Asii
Srpnové mnohahodinové fronty aut v šesti proudech před čerpací stanicí v městě Dongguan v jihočínské provincii Guangdong byly sice přímo způsobené omezením dodávek z benzinu z tamní rafinerie, ale nepřímo i politikou čínské vlády. Ta direktivně stanovuje ceny benzinu a zvyšuje je výrazně pomaleji, než roste cena ropy na světových trzích, za kterou musejí nakupovat i čínské rafinerie. Prodávat se ztrátou se nechce ani státnímu podniku.
Cena benzinu je ale přímo dotovaná i v dalších asijských zemích. Maloobchodní cena benzinu v Indonésii je nyní pouhý čtvrtdolar (tedy šest korun!) za litr, zbytek dotuje státní kasa. A to letos v březnu indonéský prezident Susilo Bambang Yudhoyono rozhodl o třicetiprocentním zdražením pohonných hmot. Na rotterdamské burze se přitom prodává tuna benzínu Natural 95 za 632 dolarů, tedy zhruba za půl dolaru za litr. V Djakartě je dokonce levnější koupit se benzin, než surovou ropu! Indonésie bude letos motoristy dotovat čtrnácti miliardami dolarů. To je částka třináctkrát vyšší, než kolik zemi stojí zdravotnictví a školství dohromady.
Asijská opatření na zdražování ropy a její nedostatek jsou z říše podobné logiky jako dotování ceny benzinu. Na Filipínách vláda pohrozila zavedením přídělového systému na pohonné hmoty, Čína zvýšila v létě povolené teplo v kancelářích (aby nebylo nutné tolik užívat klimatizační zařízení) a Indonésie omezila noční vysílání televize.
