Strach nad resortem

Hygienické služby a zdravotní ústavy snižují počty zaměstnanců

Hygienické služby a zdravotní ústavy propouštějí. Do konce roku zeštíhlí o sedm a příští rok o dalších pět procent. Ani pak však rozdávání výpovědí neskončí. Některé zdroje z ministerstva zdravotnictví tvrdí, že se uvažuje až o dvacetiprocentním zeštíhlení rozloženém do tří let.
„U hygienických služeb jde o snížení stavu pracovníků o 140 lidí, na Státním zdravotním ústavu o sedm procent,“ upřesnil hlavní hygienik Michael Vít.
Ministerstvo, pod nějž obě krajské sítě spadají, se totiž rozhodlo vše restrukturalizovat. „Připravuje se to tři roky. Konkrétní kroky jsme však mohli začít dělat až letos po schválení státního rozpočtu,“ říká Vít.
Jen pro představu, změny se mají týkat sedmi tisíc lidí. Několik set z nich si tedy bude muset od nového roku hledat jinou práci.

Mlčeti zlato.

„Vládne tu strach. Všichni se bojí, komu padne Černý Petr. Každé ráno jdu s hrůzou do práce, zda si mě nezavolají a nepředají mi obálku s výpovědí,“ popisuje hygienička z Olomouce. Více však nechce říct ani anonymně. Na vině je dva týdny starý dokument Rozhodnutí číslo 06/07 o pravidlech komunikace s veřejností.
„V důsledku chyb v komunikaci s veřejností, kdy je poškozováno dobré jméno státní správy v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví, vydal náměstek pro ochranu a podporu veřejného zdraví Michael Vít pod číslem jednacím 30964/2007 pravidla komunikace s veřejností, která jsou závazná pro všechny zaměstnance krajských hygienických služeb a zdravotních ústavů,“ píše se v něm.
A nejde o nic jiného než o zákaz veřejně vystupovat a komunikovat s médii pro všechny zaměstnance s výjimkou ředitelů.
„Ano, mediální kampaň je hrubým porušením pracovní kázně,“ říká náměstek ministra zdravotnictví Marek Šnajdr, který zemětřesení na hygienách a v ústavech způsobil.
Podle něj zákaz mluvit vznikl ve chvíli, kdy jeden z pracovníků vypustil do médií poplašné informace o tom, že v regionech se přestane provádět očkování, protidrogová prevence či testování na AIDS.

Siamská dvojčata.

Jak to tedy bude? Nejdříve trochu historie. Krajské zdravotní ústavy vznikly během reformy hygienické služby po zjištění, že není možné, aby orgán provádějící laboratorní měření, které tvoří podklad pro správní rozhodnutí, také rozhodoval o pokutách.
Bylo proto rozhodnuto, že se úřad rozdělí na dvě samostatné poloviny. Laboratorní část (zdravotní ústavy) bude zajišťovat rozbory. A tyto výsledky bude výkonná část (hygienická služba) používat k vlastním rozhodnutím. Stručně řečeno, hygienici laboratořím ústavů sice zadávají práci, ale potíž je v tom, že za ni neplatí. Spoléhají na to, že jsou ústavy státní příspěvkové organizace, a tudíž není třeba platit za to, co hygiena dělá pro stát.

Zeštíhlení pokračuje.

V posledních pěti letech sice obě složky personálně zeštíhlily o šest procent, ale nesystémově. Dnes má tedy například jedna hygienická stanice jednou tolik pracovníků než ta v sousedním kraji, přestože podle počtu obyvatel by to mělo být obráceně.
Navíc se řada činností obou těchto složek překrývá. Jasně je to třeba vidět na tři roky staré publikaci Státního zdravotního ústavu Zdravotní stav populace. Najdeme v ní, jak jsou na tom Češi s nádorovými onemocněními, alergiemi, cukrovkou či psychickými chorobami a podobně. Stejné informace však shromažďuje a vydává Ústav zdravotnických informací a statistiky, což je další organizace zřizovaná ministerstvem.

Money, money, money.

Kolik se za to všechno musí zaplatit? Příspěvek státu zdravotním ústavům činí 616 milionů korun ročně. „A oni za tyto peníze produkují služby pro stát za 375 milionů korun. Kdyby se tedy ocenily všechny služby, které si u zdravotních ústavů objednává hygiena a neplatí je, tak stále visí 300 milionů ve vzduchu,“ říká náměstek Šnajdr.
I když na tuto matematiku nepřistoupíme, faktem zůstává, že krajské zdravotní ústavy mají celkový příjem 1,6 miliardy korun. Dokážou si tedy jednu miliardu korun vydělat samy jinde. Proč by si pak neměly umět vydělat celou částku?
Kontrola ministerstva hospodaření ústavů a hygieny navíc ukázala, že v jejich činnosti existují propastné rozdíly. V tom, jak jsou schopné a šikovné vydělat si komerční činností. Existují tedy ústavy, které dostávají od státu příspěvek patnáct až dvacet procent a zbytek si vydělají samy, zatímco jsou jiné na tom přesně opačně.

Nedovolená podpora?

Podle náměstka Šnajdra je tu ještě jeden problém. „Hygiena si objednává u ústavů služby, ale neplatí za ně. Tvrdí, že se to vykompenzuje ze státního příspěvku. Proč bychom však měli dotovat něco, co jsou služby, které poskytuje i soukromý sektor? Laboratoří je více, máme konkurenční prostředí, proto by to mohlo být z hlediska hospodářské soutěže vnímáno tak, že bychom mohli být obvinění z nedovolené podpory,“ tvrdí.

Čtyřikrát auto.

Oslovení hygienici a zdravotní ústavy se však shodují, že audit ministerstva je ekonomicky nesmyslný. „Jsou to čísla, kterým by se skuteční odborníci, ekonomové, vysmáli,“ shrnuje to Jan Ševčík, sesazený ředitel Krajského zdravotního ústavu v Ústí nad Labem. Nebojí se říct pravdu, protože už mu o nic nejde. „Ne každému je jedenasedmdesát jako mně, a proto si může dovolit mluvit,“ dodává.
„Chtějí tedy říct, že hospodaří dobře? Jedna historka z letošního léta na dokreslení. Dostal se mi na stůl požadavek od jednoho z ústavů na čtyři džípy. Vyrazilo mi to dech, protože jsem nechápal, k čemu potřebují pro svou činnost tak drahá terénní auta. Zvedl jsem telefon, zavolal řediteli a žádal vysvětlení. Zdůvodnění znělo, že jedou-li v létě na kontroly dětských táborů, špatně se tam dostávají… To se mi vzpěnila krev a řekl jsem: Ukážete-li mi jediný tábor, kam se nedostanete Škodou Fabia, osobně vám zaručuji, že vás tam nechám odvézt vrtulníkem,“ popisuje náměstek.

Zdravotní policie.

Jak tedy nově a lépe? Zatímco zdravotní ústavy si na sebe budou muset vydělávat samy a právě v těchto dnech předkládají ministerstvu plány, jak to chtějí dokázat, hygienické stanice zůstanou plně placené státem.
„Je to zdravotní policie státu, a proto musí být plně hrazená,“ říká Šnajdr. „A neměla by to být policie zlá. Vypadalo by to tak, že když třeba hygienici najdou někde v potravinách bakterii salmonely nebo listeriózy, nařídí nápravu. A když ji provoz neprovede, pak teprve budou pokutovat,“ vysvětluje.
Rozpočet na příští rok už je dokončen. A vypadá následovně: hygienické služby mají rozpočet posílený o 150 milionů korun. Za tyto peníze by měly platit všechny služby, které potřebují u laboratoří a za něž dosud zdravotním ústavům neplatily. Hygienici však tvrdí, že to nestačí. „Ať dělají cenové poptávky,“ krčí rameny Šnajdr, „proč by měli platit zdravotním ústavům za něco, co laboratoř o ulici vedle nabízí levněji?“
Zní to logicky. Až na jednu věc. Takto zásadní změny se dějí bez předchozí diskuse a narychlo.

Zvláštní kapitola.

Poněkud mimo obě krajské sítě je Státní zdravotní ústav v Praze (SZÚ). Ten není nadřízeným orgánem krajských zdravotních ústavů, jak by se mohlo zdát, ale samostatnou jednotkou.
Dnes zaměstnává 650 lidí a je v trochu jiné situaci. Do budoucna má naopak nabrat až o 20 procent více zaměstnanců. Má se z něj totiž stát jakýsi hlídací pes veřejného zdraví. Rozpočet SZÚ tak činí 360 milionů a na příští rok byl posílen o 60 milionů korun.
„Počítáme s tím, že prostřednictvím SZÚ se budou realizovat veškeré zdravotní preventivní akce. To znamená, že by měl ústav zajišťovat poradny a kampaně proti obezitě, kouření, žloutence a podobné na celostátní i regionální úrovni,“ říká Šnajdr.
To mimo jiné znamená, že přes SZÚ potečou i evropské peníze. Pro nové sedmileté období se Česku podařilo vyjednat dvacet miliard korun, které mohou směřovat do projektů ve zdravotnictví. Je vskutku jen málo tak lukrativních činností jako tisknout letáčky a mít na to miliony korun z EU.

S tankem na silnici.

Změny tedy byly zahájeny, a tato cesta je nutná. Krajské zdravotní ústavy se teď neobejdou bez vzájemné dohody, na co se jednotlivě zaměří, a leckde zřejmě bude několik z nich sloučeno do jednoho. Pouhé snižování počtu zaměstnanců totiž nic neřeší. Další fungování obou institucí paralelně vedle sebe v dosavadním systému by bylo přinejmenším neefektivní.
Ministerstvo se však na cestu změn vydalo místo autem tankem, který drtí všechny, kdo si dovolí ji zpochybnit.
To, co se právě děje při operaci dělení siamských dvojčat dbajících o zdraví obyvatel, proto lze také číst jako zřetelný vzkaz ostatním institucím spadajícím pod ministerstvo: o našich záměrech se nepochybuje a nediskutuje. Tiše se mlčí a plní, co vám přikážeme. A když ne, budete o hlavu kratší.

Jan Ševčík Nepadl jsem prý do oka náměstkovi Šnajdrovi

Jan Ševčík byl do září ředitelem Krajského zdravotního ústavu v Ústí nad Labem. V hygieně pracuje od roku 1961 a šéfem ústavu je čtyři roky. Pak se zúčastnil porady na ministerstvu zdravotnictví o budoucnosti zdravotních ústavů a nebál se ptát. Alespoň tak si vysvětluje, že byl brzy poté donucen k odchodu z funkce.

EURO: Co se na poradě stalo? ŠEVČÍK: Dovolil jsem si říct, že bychom se měli dohodnout, kdo kterou laboratorní činnost převezme, musíme-li šetřit a propouštět. Aby třeba nenastalo, že všichni zrušíme vyšetřování potravin. Se zlou jsem se potázal.

EURO: Ministerstvo zdravotnictví však má audit, z něhož vyplývá, že řada ústavů hospodaří špatně. Co vy nato? ŠEVČÍK: O tom bych nerad mluvil. Tento „audit“ je asi na takové úrovni, jako byste šli do Výzkumného ústavu potravinářského a měla jej provést, ač o tom nic nevíte. Nějakou práci sice odvedete, ale odborníci se vám vysmějí.

EURO: Chcete říct, že čísla nejsou relevantní? ŠEVČÍK: Vyžádali si naše hospodářské výkazy za dva a půl roku nazpět. A člověk, který na to nemá vzdělání a má zdravotní ústavy na starosti asi tři čtvrtě roku, z nich vyčetl, že příspěvek 50 milionů korun od státu po tržním ocenění práce, kterou jsme v jeho rámci, tedy vlastně zdarma, odvedli pro hygienické stanice, neodpovídá. Vykonali jsme totiž práci za 150 milionů korun. Z čehož jim zcela absurdně vyplynulo, že těch zbylých 100 milionů korun jsme prošustrovali.
To se nás velmi dotklo, a proto žádám od náměstka ministra zdravotnictví Marka Šnajdra omluvu. Je to totiž urážka nejvyššího kalibru. Je mi 71 let, v životě jsem nikomu neukradl ani korunu, a teď mě někdo bude obviňovat, že jsem zašantročil miliony.

EURO: Zpět k vašemu odchodu z funkce. Proč si myslíte, že souvisí s vaším vystoupením na poradě? ŠEVČÍK: Návrh mého odchodu mi byl předložen s datem třináctého září. Porada se konala jedenáctého září. A důvod? Dozvěděl jsem se jen to, že jsme si s náměstkem nějak nepadli do oka.
Kuriózních věcí je však více. Týden před onou poradou mě v Poděbradech na slavnosti k 55. výročí hygieny ministr zdravotnictví ocenil za prokázané služby. Dostal jsem odměnu za to, že jsem loni dobře pracoval.

EURO: Kdy jste se poprvé dozvěděli, že budete muset propouštět? Hlavní hygienik tvrdí, že se to připravuje tři roky. ŠEVČÍK: Letos třináctého května nám na poradě na ministerstvu zdravotnictví náměstek Šnajdr oznámil, že během tří let přestaneme dostávat příspěvky od státu - jeho příspěvkové organizace - a máme si na sebe vydělat sami. Tudíž jsme se na to připravovali.
V mém případě by to znamenalo, že bych musel ušetřit každoročně šestnáct až sedmnáct milionů korun. Na to jsme se připravovali a s tím jsme byli smířeni. To bylo v květnu. A v září se najednou dozvíte, že peníze od státu nepřestanete dostávat až v roce 2011, ale už od ledna 2008.

EURO: Je reálné, aby si ústavy na sebe vydělaly? ŠEVČÍK: Samozřejmě že všechno jde. Nikoli však ze dne na den. Měl-li náš zdravotní ústav v roce 2003 státní příspěvek 65 milionů a letos 49 milionů korun, ale od prvního ledna 2008 nemá dostávat nic, to račte prominout.

EURO: Co tedy bude od prvního ledna? Ukončíte činnost? ŠEVČÍK: Nevyhlásíme bankrot, to ani náhodou. Máme rozpočet hotový a vyrovnali jsme se s tím. Budeme muset od ledna zvýšit ceny za práci, jinak propouštíme - především nelaboratorní pracovníky, kteří vyšetřují vodu, ovzduší a potraviny. Nebo provádějí specializované studie, například zjišťují vliv dálnice Lovosice-Ústí nad Labem na změny ovzduší. Celkem musíme propustit 50 lidí.

EURO: Co si o tom celém myslíte? Je to krok správným směrem, nebo ne? ŠEVČÍK: Domnívám se, že to učinili lidé, kteří se žádného odborníka nezeptali, a navíc hrubým způsobem. Takové věci lze řešit mnohem elegantněji. Přijít během jednoho čtvrtletí o 50 milionů korun a přitom zajistit plnou činnost ústavu, o tom nemohu říct nic, co by bylo možné publikovat.