Vláda odložila soutěž zřejmě z politických důvodů
Privatizace zbrojovky Aero Vodochody se už do voleb nestihne, o dalším osudu podniku rozhodne až nová vláda. Nynější kabinet před volbami zjevně z politických důvodů nechce riskovat rozhodnutí o prodeji tak významné společnosti, aby pak nemusel čelit případnému skandálu typu Unipetrol.
Výběrové řízení na prodej Aera Vodochody přerušila vláda minulou středu (15. března) až do 19. července. Ministr financí Bohuslav Sobotka prohlásil, že současně uložila vypracovat nezávislou analýzu dopadů prodeje Aera na rozvoj státního podniku Letiště Praha. Tuto analýzu nezávislého znalce by měl předložit ministr dopravy do poloviny června.
Pěkně stará novinka.
Když Sobotka na tiskové konferenci mluvil o této změně, tvářil se, jakoby ohlašoval obrovskou novinku. Ovšem týdeník EURO má informace, že v průběhu tendru rozhodující vysoce postavení vládní úředníci měli k dispozici materiály o tom, že se zájmy podniku Letiště Praha a dráhy ve Vodochodech mohou v budoucnu křížit. Na vzájemné omezování obou letišť upozornila vládní úředníky údajně i společnost Řízení letového provozu. Spekuluje se o tom, že v pozadí zastavení privatizace Aera stojí zájem některých politicky a podnikatelsky provázaných kruhů, aby vláda letiště ve Vodochodech neprodávala, ale spojila je v jedné firmě se společností Letiště Praha. Nejde o žádný nový plán. Takové řešení navrhoval již Martin Kačur, který byl loni z postu šéfa podniku Letiště Praha odvolán. Nicméně ještě donedávna případná konkurence Vodochod a Ruzyně ministerstvu dopravy nevadila. „To se již dříve vyjádřilo, že podporuje dynamický rozvoj civilního letectví a letištní infrastruktury na území České republiky,“ uvedl deník Právo.
Z jediného kritéria devět.
Co teď udělají uchazeči, kteří dlouhé měsíce vytvářeli byznysplány, jednali se svými partnery a vložili do celého procesu nemalé peníze? Radost zřejmě nemají, zvláště proto, že existuje silná obava z toho, že podnikatelské záměry všech zájemců se mohou dostat do rukou některým, kteří by svoje byznysplány tímto nelegálním krokem mohli značně vylepšit.
Vláda minulou středu měla rozhodnout už jen o tom, kterým uchazečům umožní provést v prodávaném podniku takzvané due diligence, tedy hloubkovou kontrolu hospodaření. Tento proces, který dle původního harmonogramu měli zájemci zahájit 20. března, by trval minimálně šest týdnů. Meziresortní privatizační komise po vyhodnocování nabídek doporučila čtyři uchazeče (konsorcium PPF a J&T, Benson RPG, Český letecký průmysl a Aero Kilcullen), nicméně Česká konsolidační agentura, která Aero Vodochody vlastní, k této skupině přidala další dva zájemce ECO-Investments a Oakfield, za kterým stojí investiční skupina Penta. V soutěži byla jediným kritériem cena, přesto výběr uchazečů, kteří mohli provést due diligence, se uskutečnil na základě kritérií devíti (viz tabulka).
Starosti armády.
Zástupci české vlády včetně premiéra Jiřího Paroubka tvrdili, že nepřipustí, aby Aero dostal kupec, který firmu následně zavře, rozprodá a ponechá si jen firemní letiště s okolními pozemky. „Pro takový projekt, který bude znamenat pouze prodej někomu, u koho budu přesvědčen, že jde o prodej za účelem následného rozprodeje majetku, nikdy ruku nezvednu. Půjde o to, aby to přišlo do rukou strategického investora. Někoho, kdo tam bude dělat leteckou výrobu také do budoucna,“ řekl premiér v Poslanecké sněmovně.
O zachování vojenské letecké výroby v Aeru šlo ale především ministerstvu obrany, které je na této firmě přímo životně závislé. Nechat firmu zkrachovat nebo rozprodat by totiž znamenalo přijít o servis a náhradní díly k dvaačtyřiceti vodochodským letounům, které momentálně provozuje česká armáda. Navíc by zkrachovaly i plány na výrobu čtyř cvičných dvoumístných letounů L-159.
Odborníci ministerstva obrany proto od samotného počátku prosazovali variantu, aby se veškerá vojenská výroba převedla na blíže neurčený státní podnik. Zřejmě mělo jít o pražské Letecké opravny Malešice. Plán ale na vládní úrovni neuspěl, proti bylo od počátku i samo Aero. ”Mohlo by to mít nevratné negativní dopady spočívající zejména v postupné ztrátě potenciálu vojenského programu i ostatních výrobních a vývojových programů a projektů… Výsledkem by byl nákladný systém, který by musel být silně dotován, anebo by degradoval,“ sdělil týdeníku EURO mluvčí Aera Vítězslav Kulich.
Neúplná spokojenost.
Lidé z vedení ministerstva obrany přesto tvrdí, že jsou s privatizací Aera spokojeni. ”V době přípravy privatizace jsme tvrdě bojovali za to, aby byly uchráněny zájmy obranyschopnosti České republiky. Naším maximálním cílem bylo, aby program zůstal v rukou státu,” uvedl pro týdeník EURO mluvčí ministerstva obrany Adrej Čírtek. “Maxima se nám dosáhnout nepodařilo, podařilo se nám ale přesvědčit ostatní zúčastněné, že zajištění zájmů obranyschopnosti v rámci privatizace je velmi důležitá věc a že právní záruky musí být velmi silné. S výsledkem jsme spokojeni,” dodal.
Spokojenost obrany ale rozhodně nemůže být stoprocentní. Resortní experti totiž od počátku debat o privatizaci tvrdili, že pouhé smluvní záruky nestačí. Navržené - a později i vládou schválené - smluvní zajištění zájmů státu označili za ”nedostatečné, neefektivní a přinášející nepřiměřeně velká rizika”.
Vojáci se obávali i možných snah nového majitele Aero utlumit nebo zastavit ztrátové programy. ”Chování nabyvatele Aera je velkým rizikovým faktorem. V případě nedodržení smluvních ujednání a realizace případných sankcí a zajišťovacích institutů jsou možné soudní spory, které mnohdy trvají nepřiměřeně dlouhou dobu”, uvádí se v ministerském materiálu Způsob zajištění zájmů státu souvisejících s vojenským programem společnosti Aero Vodochody.
Nerozprodáš!
Vojenský program v Aeru by mohl být stejně tak ohrožen i v případě, že by byl na společnost vyhlášen konkurz. ”Vzniklo by tím pravděpodobně poměrně dlouhé období, ve kterém by byl další vývoj situace značně nejistý a zajištění deklarovaných zájmů České republiky a ministerstva obrany by bylo přinejmenším ohroženo…,” říká materiál.
Největší obavy ministerstva obrany ale vyvolávaly úvahy o možném dalším poprivatizačním rozprodávání vodochodské zbrojovky. ”K prodeji… může dojít formou prodeje části podniku, přímo prodejem jednotlivých věcí movitých či nemovitých, postoupením pohledávek, převedením závazků nebo nehmotného majektu,” stojí v citovaném materiálu.
Proto experti například navrhovali, aby nový majitel Aera musel předem složit „zálohu“ – v podobě bankovní garance - na zaplacení všech případných budoucích komplikací. Chtěli si nechat vypracovat odborný posudek, který by případné náklady na obnovení vojenského programu ocenil a nový vlastník zbrojovky by musel složit odpovídající sumu jako garanci ve prospěch ministerstva obrany. „V případě neplnění vojenského programu - podmínek privatizační smlouvy - bude příslušná část garance odvedena ve prospěch mnisterstva,” uvádí se v ministerském materiálu. Jenže i z bankovní garance v tichosti sešlo. Ministerstvo obrany to na přímý dotaz potvrdit odmítlo s tím, že vše je v nejlepším pořádku. ”Systém sankcí a záruk v případě neplnění závazků Aera vůči ministerstvu je velmi propracovaný, sankce jsou velmi vysoké. Podrobnosti ale uveřejnit nelze, jde o obchodní tajemství,” říká Čírtek.
O pokuty nejde.
Z vyjádření Aera Vodochody ale vyplývá, že obrana nakonec požadavek na vystavení garance neprosadila. ”Lze předpokládat, že investor by musel blokovat významné vlastní prostředky jako jištění vystavené záruky a takto vzniklé náklady by musel promítnout do výsledné ceny dodávek a služeb pro armádu,” tvrdí mluvčí Kulich. ”Tím by se významně změnil dosavadní koncept vyplývající ze smlouvy o pozáručním servisu v neprospěch armády a výdajů státního rozpočtu,” dodává.
Minulý týden, ještě před přerušením výběrového řízení, vojáci veřejně tvrdili, že jim nastavené smluvní podmínky vyhovují. Smlouva o pozáručním servisu flotily letounů L-159 a L-39 uzavřená mezi Aerem a ministerstvem obrany loni v prosinci stanoví, že za porušení dohody by Aero riskovalo sankce „od stamilionů po miliardy korun”. Ministerstvo by navíc mohlo prosadit omezení nakládání s předem definovaným ”souborem aktiv” Aera potřebných k zajištění vojenské výroby. To by fakticky znamenalo zpětné zestátnění části podniku.
Smlouva obsahuje i zákaz převodu nebo prodeje majetku a zařízení – zřejmě včetně vodochodské letištní plochy - a to pod velmi citelnou sankcí.
”Funkčnost obchodního vztahu mezi ministerstvem obrany a Aerem Vodochody spočívá nikoli v pokutách, ale v tom, že naše spolupráce je oboustranně ekonomicky výhodná,” upozornil Čírtek.
Eliminace konkurence.
Privatizace Aera se v poslední době silně zpolitizovala. Například poslanec ODS Jiří Bílý přirovnal prodej vodochodské zbrojovky k prodeji Unipetrolu, kdy vláda některé uchazeče vyloučila ze soutěže kvůli blíže nespecifikovaným ”bezpečnostním rizikům”. “Vláda se snaží zmenšit počet uchazečů na shortlistu, aby byla eliminována konkurence… Privatizace je ovlivňována politickými vlivy, a to odradilo od účasti renomované globální hráče leteckého průmyslu, o účasti kterých hovořili i ministři,” prohlásil Bílý.
Soutěž krásy Osm otázek pro uchazeče o Aero Vodochody
1Jste připraveni a schopni zachovat výrobu a navázat na stávající výrobní zaměření společnosti Aero? V případě, že ano, popište v jakém rozsahu a jakým způsobem chcete tohoto cíle dosáhnout a jak chcete zabezpečit splnění převzatých specifikovaných závazků?
a) Závazek zajistit podmínky pro poskytování pozáručního servisu flotily letadel L159/L39 provozované Armádou ČR na základě smluv uzavřených mezi Ministerstvem obrany ČR a společností Aero;
b) Závazek vyvinout maximální úsilí, aby byly dodrženy závazky společnosti Aero ze stávajících smluv se společnostmi Sikorsky Aircraft Corporation, Aerospace Industrial Development Corporation a Česká exportní banka;
c) Závazek nepřevést bez předchozího písemného souhlasu Ministerstva obrany ČR akcie a pohledávky na osobu stojící mimo propojenou skupinu účastníka, přičemž tento závazek bude trvat po dobu, po kterou bude prováděn servis flotily letadel L159/L39 provozované Armádou ČR;
d) Závazek nepodpořit bez předchozího písemného souhlasu Ministerstva obrany ČR na valné hromadě společnosti Aero rozhodnutí o zrušení společnosti Aero s likvidací, o převodu podstatné části majetku společnosti Aero (zejména majetku souvisejícího se zajišťováním potřeb Armády ČR), o převodu případné majetkové účasti společnosti Aero na právnickou osobu, která se podílí na plnění závazku vůči Armádě ČR, nebo o prodeji podniku společnosti Aero nebo jeho části, přičemž tento závazek bude trvat po dobu, po kterou bude prováděn servis flotily letadel L159/L39 provozované Armádou ČR.
2) Které provozy/dceřiné společnosti hodláte dále rozvíjet a u kterých předpokládáte jejich odprodej, případně uzavření? Jak se případná reorganizace dotkne plnění převzatých specifikovaných závazků?
3) Jakým způsobem hodláte v souvislosti s Vaším případným majetkovým vstupem do společnosti Aero zajistit splnění příslušných předpisů upravujících obchod s vojenským materiálem?
4) Popište, jakým způsobem jste připraveni vytvořit podmínky pro plnění smlouvy (smluv) souvisejících se zajišťováním pozáručního servisu flotily letadel L159/L39 provozované Armádou ČR ze strany společnosti Aero, včetně případné podpory Armády ČR (MO ČR) při prodeji části letadel L-159 ve vlastnictví Armády ČR (MO ČR).
5) Popište, jakým způsobem jste připraveni vytvořit podmínky pro plnění smluv se Sikorsky Aircraft Corporation, Aerospace Industrial Development Corporation a Českou exportní bankou.
6) Popište, jakým způsobem jste připraveni začlenit společnost AERO do systému fungování vaší společnosti případně vámi ovládaných či partnerských společností, a to zejména v oblasti prodeje a marketingu, kooperací, nákupu a pod.
7) Popište, jakým způsobem budete nakládat s pohledávkami za společností Aero získanými v rámci transakce.
8) Jaký objem peněžních prostředků hodláte poskytnout na investiční rozvoj společnosti Aero v následujících třech letech tak, aby bylo zajištěno plnění převzatých specifikovaných závazků?
Pramen: Zdroje týdeníku EURO