Ibiza, jaro 2017. Na béžové pohovce uvnitř luxusní vily si hoví blahobytně vyhlížející padesátník se zarudlou tváří v džínách a šedém tričku. V záběru jsou i oba důvody řečené zarudlosti: na konferenčním stolku vyprázdněná láhev skotské whisky a v křesílku vedle pohovky platinová blondýna, kterou vážně nechcete šatit.
Blondýna mluví rusky, vepřový pán německy; občas zazní i angličtina. Jiný, mladší muž s mírnými obtížemi překládá. „Zaplatí se mezi pěti sty tisíci a půldruhým až dvěma miliony, ale ne straně, nýbrž do firmy,“ zazní. Oněco později: „Jo, kdyby koupila podíl v Kroner Zeitung a dostala nás na první místo, pak se můžeme bavit o čemkoli,“ povídá vepřový pán se sklenkou whisky v ruce. „Chceme vytvořit mediální prostředí, jaké má v Maďarsku Orbán.“
V záběru je ještě třetí muž, společník blondýny. O něj však zjevně nejde.
Důležití jsou vepřový pán a jeho překladatel, dva členové vedení Svobodné strany Rakouska či FPO. Oběma, partajnímu šéfovi Heinzi-Christianu Strachemu i jeho sekundantovi Johannu Gudenusovi, jinak náměstkovi vídeňského starosty, tyto záběry o dva roky později zlomí politický vaz.
Vláda padla
Skandál, jejž zveřejnění záznamu o třetím květnovém víkendu spustilo, si okamžitě vybral několik obětí. Kromě Stracheho a Gudenuse se z rakouské vlády poroučeli všichni ministři FPO, zatímco spolkový kancléř, lidovec Sebastian Kurz, měl v pondělí (v den, kdy toto vydání týdeníku Euro dorazilo na pulty) na programu hlasování o nedůvěře své vládě. IKurz mezitím nechal na říjen vypsat předčasné volby. Pokud by mu však parlament vyslovil nedůvěru, může na jejich konání dojít ještě dříve.
Tím to zdaleka nekončí. V úterý se na vídeňské Ringstrasse objevila kolona černých limuzín s kouřovými skly a zastavila před Grand Hotelem Wien, jedním z nejluxusnějších evropských hotelů. Z vozů vystoupila více než desítka špiček ruské politické scény - lobbisté, předseda zahraničního výboru Rady federace a první náměstek ministra zahraničí Alexandr Gruško.
Vybraně oblečení pánové měli původně namířeno do vídeňské vojenské akademie, o níž rakouské vlády mluví jako o bezpečnostním mozkovém trustu. Na ruské ambasádě zase chystali šampaňské a kaviár pro vedení FPO.
Obojí nakonec proběhlo podstatně skromněji. FPO už tou dobou nebyla vládní stranou a čerstvý ministr obrany, voják z povolání Johann Luif, pozvání na akci, jež nesla název společná Rakouskoruská bezpečnostní konference, rychle odmítl. Totéž udělala i ministryně zahraničí Karin Kneisslová, která jinak proslula svatební oslavou, během níž odtančila valčík v náručí samotného Vladimira Putina. (Kneisslová si ministerské křeslo prozatím udržela; ačkoli ji do funkce nominovala FPO, je nominálně bez stranické příslušnosti.) Rakouský politický establishment se zjevně polekal a jeho čelist nad Stracheho neotesaností kolektivně poklesla.
Když se vrátila do normální polohy, začalo být zjevné, že ve hře je víc než korupční jednání proruského politika z partaje koketující s nacistickou rétorikou.
To samo o sobě není velká novinka: Strache a další členové vedení FPO jeli už v prosinci 2016 do Moskvy, kde podepsali formální dohodu o desetileté spolupráci s Putinovým Jednotným Ruskem. Součástí dohody je závazek „sdílení zkušeností“ a „výměna odborných znalostí“ (v eurorakouských na stole, chce se českému čtenáři doplnit).
O dva roky dříve FPO dokonce vyslala své zástupce coby dohlížitele nad fér vedením krymského referenda o připojení k Rusku a samozřejmě je shledala křišťálově čistým.
Stejně tak málokoho překvapí, že se Strache ukázal jako muž, řekněme, neprozíravý. Blondýna z Ibizy se mu prezentovala coby neteř ruského oligarchy Igora Makarova; ten však naneštěstí žádnou neteř nemá. Řekli byste možná, že když vám někdo neznámý jen tak nabízí celkem 250 milionů eur, budete chtít zjistit si, jestli nekecá, ale kam s tím na Stracheho. „Bylo to takové opilecké vytahování, chtěl jsem na atraktivní hostitelku zapůsobit,“ řekl později Strache o inkriminovaném rozhovoru. Ve skutečnosti se však s fingovanou miliardářkou setkával už od roku 2016. Poprvé se objevila, když zemřel otec Johanna Gudenuse. Tehdy juniorovi tvrdila, že má zájem o koupi jeho loveckého panství. Od té doby byla v kontaktu s celou partajní smetánkou, je-li to správný výraz.
Což přivádí řeč na druhou důležitou věc, a sice na způsob, jímž se videozáznam dostal na veřejnost - dva roky po svém vzniku a dva týdny před volbami do Evropského parlamentu. V nich měla FPO potvrdit svůj status rovnocenného hráče oběma tradičním velkým stranám. Očekávalo se, že získá přes dvacet procent hlasů a stane se jednou z opor euroskeptického populismu, jenž hrozí vytvořit v Evropském parlamentu natolik silnou skupinu, že může zablokovat veškerou unijní legislativu.
Videozáznam paradoxně poprvé nezveřejnila rakouská, nýbrž německá média, deník Suddeutsche Zeitung současně s týdeníkem Der Spiegel. To jsou média, jejichž prostřednictvím zhusta zveřejňují svá zjištění organizace jako Mezinárodní středisko investigativní žurnalistiky (ICIJ) nebo Projekt zpravodajství o organizovaném zločinu a korupci (OOCRP); jejich spolupráce vedla například k aféře panamských dokumentů. To může či nemusí být shoda okolností.
Léčka a satirik
O existenci záznamu však věděl i německý satirik Jan Bohmermann (proslavil se loni neuctivými výroky o tureckém prezidentovi, jež pak musela horko těžko žehlit sama kancléřka Merkelová). Když v dubnu přebíral jakousi cenu, poslal místo sebe jen video a omluvil se, že nemůže přijít osobně: „Jsem příliš zaneprázdněný tím, že jednám na Ibize se dvěma chlapíky z FPO o tom, jak ovládnu Kroner Zeitung.“ Všeobecně se spekuluje o tom, že právě Bohmermann video oběma médiím poskytl (Der Spiegel i SDZ odmítají totožnost svého zdroje prozradit, ale údajně ji znají). Ani jedno z médií zároveň nepochybuje o tom, že ibizská schůzka s nastavenou tajnou kamerou byla zrežírována předem jako léčka.
Podle bezpečnostních expertů, jež oslovil britský The Daily Telegraph, však Bohmermann nemohl mít dostatek času, zkušeností ani prostředků, jež by mu umožnily takovou léčku připravit.
Komentátoři (New York Times, The Guardian, Slate i rakouské Die Presse a Kleine Zeitung) se shodují na tom, že nahrávka je dílem tajné služby. Ibiza jako Toskánsko, může si snadno říci český čtenář.
Zbývá tedy otázka, která tajná služba mohla mít dostatečný motiv k pořízení politicky výbušného záznamu a pak jej dva roky držet pod pokličkou. (Prodleva sama přitom zároveň velmi snižuje pravděpodobnost účasti soukromého hráče s případnou komerční motivací.)
Ačkoli modus operandi odpovídá ruskému způsobu sběru kompromitujících materiálů, Moskva je zřejmě tentokrát z obliga. Lze si jen těžko představit, jakým způsobem by pořízení a následné zveřejnění záznamu mohlo prospět zájmům Kremlu.
Zato si lze dobře představit, že by diskreditace silného populistického předáka mohla vyhovovat „prorežimním“ hráčům na liberální straně evropského politického spektra. Bylo by to však poprvé, kdy by evropské tajné služby postupovaly takto divokou cestou.
Mossad? Sami Rakušané?
Adeptů nezbývá mnoho. Zajímavý hlas zazněl v německém magazínu Cicero z pera někdejšího šéfa německé tajné služby BND Rudolfa Adama, podle něhož souhra motivů a možností ukazuje na izraelskou rozvědku Mossad. „Jak v Izraeli samotném, tak mezi Židy vEvropě sílí obavy z rostoucího antisemitismu, jenž usiluje o vykreslení nacismu v co nejpříznivějším světle a zároveň zlehčuje - či přímo popírá - existenci holocaustu,“napsal Adam.
„Antisemitismus a prohitlerovské sympatie jsou přitom základními stavebními kameny politiky FPO.“
Kromě toho však existuje ještě jedna možnost: domácí rakouská výzvědná služba BVT. Osmadvacátého února provedla rakouská policie na příkaz ministra vnitra Herberta Kickla z FPO mohutnou razii v jejích kancelářích, přičemž obzvláštní pozornost věnovala sekcím, jež se věnují vyšetřování krajně pravicových aktivit a Rusku.
Takové přímé prosazení politického vlivu na chod tajné služby vedlo partnerské služby - v Británii, USA, ale také ve Francii a Skandinávii - k omezení či přerušení spolupráce s BVT, včetně sdílení dat důležitých například pro prevenci terorismu. Lze si představit, že si svou akcí FPO mnoho přátel v řadách vlastních špionů neudělala. 0
Ibiza a volby Jak si vedou tři největší rakouské strany
0 označuje procentní počet odevzdaných hlasů v parlamentních volbách v roce 2017
• vyjadřuje voličské preference před volbami do europarlamentu v týdnu před vypuknutím aféry Ibiza
• vyjadřuje preference z minulého týdne
ZDROJ: DIE PRESSE
