Zelení do české¨ho parlamentu patří
Prospělo by české politice, kdyby se do Parlamentu dostala Strana zelených?
- ano 55,0 %
- ne 34,2 %
- nevím, nemám názor 10,8 %
Šanci Strany zelených na vstup do sněmovny potvrdil únorový průzkum agentury STEM. Oproti lednovým výsledkům si polepšili o 2,2 procenta a získali 5,6 procenta hlasů. Otázka Manažerského barometru zněla, zda by české politice prospělo, kdyby v Parlamentu zasedli i zelení. 55 procent respondentů ankety je přesvědčeno, že účast této strany by byla pro domácí politickou scénu prospěšná.
Před přílišnou orientací Strany zelených doleva varuje první odpovídající: „Jejich politika musí být ale zelená a liberální. Západoevropské strany zelených jsou totiž spíše levicové, což je strašný omyl a škoda zároveň. Domnívám se, že kořeny levicovosti evropských zelených stran jsou v konci šedesátých let, kdy západoevropští mladí intelektuálové byli často velmi levicově zaměřeni. Toto dogma v jejich programech trvá bohužel dodnes.“
K nové partaji se mohou obrátit ti voliči, kteří jinou alternativu pro svůj hlas nevidí: „V dnešní situaci v této zemi, kdy kriminální mafie pronikla do nejvyšších pater politiky, je přítomnost jakékoli zatím “nezasažené” skupiny poslanců přínosem. Nedělám si ovšem iluze, že “strana jednoho problému”, to je ekologie, by mohla přijít s reálnými reformami. Fakt je, že přitáhne protestní hlasy nespokojených a frustrovaných nekomunistických voličů a podle mne se její volební výsledek bude blížit patnácti procentům. Další vývoj však bude podobný jako u US-DEU. Nezkušení politici budou zkorumpováni mocí, penězi a po dvou třech letech se nebudou lišit od současných poslanců. Skutečným řešením je pouze většinový volební systém.“
Zelení prozatím tohoto dotazovaného nepřesvědčili, že budou postupovat konstruktivně: „Stranu zelených bych v Poslanecké sněmovně viděl rád, avšak s jinými představiteli. A pokud by se tito „ekoteroristé“ náhodou dostali až do sněmovny, už teď mi naskakuje husí kůže, jaké veskrze negativní důsledky by to přineslo. Jejich působení by podle mého názoru mohlo vést k destabilizaci ekonomiky tlakem na rádoby ekologické zákony. Jako příklad stačí uvést dálniční obchvat Plzně, o jehož prospěšnosti pro obyvatele i zrychlení dopravní obslužnosti není pochyb, přičemž jeho výstavbu bojkotovali ekologové úspěšně více než deset let a ještě to považovali za skvělý čin pro blaho všech!“
I autor této odpovědi vyslovuje obavy nad programem dalšího parlamentního hráče: „Strana zelených měla donedávna problémy sama se sebou. Její preference jsou založené spíše na popření jiných programů, pozitivní přístup strana deklaruje jasně pouze v oblasti ochrany životního prostředí takřka „za každou cenu“, přičemž není zřejmé, zda do svých rovnic má zakalkulovánu také ochranu člověka jako živočišného druhu trpícího hlukem, emisemi a prachem z provozu kamionové dopravy po okresních cestách a přes centra obcí. Velkou neznámou zůstává, jaká stanoviska zaujímá v tak důležitých oblastech, jako jsou penzijní a zdravotní reforma, reforma veřejných financí, energetická doktrína, udržitelný ekonomický růst a tak dále.“
Členové jednotlivých politických uskupení nemají takový vliv, jak se zdá: „Česká politika je prodloužená ruka zájmových mocenských a finančních kruhů. Nejsou to politici, kteří určují politiku (možná v zástupných tématech jako je registrované partnerství), ale jsou to mocenské skupiny, které prostřednictvím politiků určují základní pravidla. Asi dokonce není problém rozklíčovat vliv jednotlivých skupin. Existuje něco jako oficiální struktura, ale pak je a působí neoficiální struktury (tito lidé často nemají ani statut poradců). Proti nim jsou někteří ministři jen loutky. Mocenské struktury mají zpracovány své politiky napříč politickým spektrem.“
A do hry se vrací generál Pinochet, který by jistě zvládl i český politický dvorek: „Možná to bude vypadat jako radikální názor, ale české politice nepomůže nic, dokud se neobjeví silná osobnost, které nepůjde jen o moc a finanční výhody (eufemisticky řečeno) z ní plynoucí, ale jež bude schopna říkat občanům nepříjemné pravdy a udělat tu spoustu práce, která je k nápravě věcích veřejných v této zemi nezbytná. Dříve jsem si myslel, že by na to mohl stačit někdo jako Margaret Thatcherová, ale po kauzách typu Unipetrol nebo naposledy NBÚ a po tom, co se děje kolem případů Krejčíř, Pitr, Mrázek, je zjevné, že česká politika klesla tak hluboko, že se to ani nezdá možné… Co bude následovat dalšího, když je vedení NBÚ propojeno s organizovaným zločinem? Takový Augiášův chlív by musel vykydat někdo jako Augusto Pinochet. Pokud by byl výsledek takový, jako je v Chile, tak bych byl na pár let ochoten vzdát se „výsad“, které řadovému občanovi poskytuje demokratické zřízení našeho typu, které má se skutečnou demokracií pramálo společného.“
Odpovídalo 120 manažerů