Ryder Cup, který se hrál minulý týden nedaleko Londýna, vrátil do soubojů mezi špičkovými evropskými a americkými golfisty slušnost. Při posledním klání o pohár Samuela Rydera, hraném v roce 1999 u Bostonu, se totiž chování fanoušků i některých hráčů výrazně vymklo golfové etice. Výkřiky do nápřahu, urážlivé pokřiky nejhrubšího zrna, smích, úmyslné zdržování, jásot nad zkaženou ránou soupeře a nakonec incident na předposledním greenu, kde se celý americký tým včetně rodinných příslušníků radoval v dráze ještě neodehraného puttu evropského hráče. Dva roky se řešilo, čí a co je vina, a dva roky se ujišťovalo, že následující utkání bude hrou gentlemanů. Oba kapitáni, staří přátelé Sam Torrance a Curtis Strange, se domluvili, že Ryder Cup 2001 proběhne korektně a s úctou…
Loni zbývaly necelé dva týdny do začátku a celý svět se těšil na nadcházející boje, když došlo k teroristickému útoku v New Yorku. Organizátoři v pohnuté atmosféře posunuli za souhlasu hráčů datum konání o jeden rok, avšak zůstala původní data i sestavy, aby si všichni uvědomili, proč byl Ryder Cup o rok odložen.
Evropě se v letošním turnaji nedávalo – a to ani na starém kontinentě - mnoho šancí. Řízením osudu se do dvanáctičlenného týmu vloni kvalifikovali hráči, jejichž jména nebyla ověnčena gloriolou mnoha vyhraných turnajů a nepřebernými zkušenostmi. Kapitán Torrance alespoň vyvážil poloviční sbor nováčků (Fulke, Fasth, Price, Mc Ginley) výběrem ostřílených matadorů na své dvě divoké karty. Sestava USA byla standardně silná a z těch nejslavnějších chyběl jen Justin Leonard, autor stvrzujícího dvanáctimetrového puttu před třemi lety v Bostonu.
Utkání se hrálo na hřišti The Belfry poblíž Londýna. Na programu Ryder Cupu je nejprve matchplay neboli jamkovka, v pátek čtyři fourbally (dva s dvěma míči) dopoledne a čtyři foursomy (dva s jedním míčem) odpoledne. V sobotu totéž, ale fourbally odpoledne, a v neděli dvanáct utkání jednotlivců. Tamní jamka číslo 10 je označována za nejlepší na světě pro jamkovku. Na poloostrovní green se dá dostřelit druhou, i když velmi riskantní ranou. Torrance proto posunul odpaliště co nejdále, čímž ránu na green téměř eliminoval, neboť většina amerických hráčů je výrazně delších než Evropané. Za oceánem za to sice sklidil vlnu kritiky, avšak na podobné úpravy mají domácí kapitáni právo. Další fintou, kterou použil, bylo, že ferveje na 290 yardech nechal zúžit pod dvacet yardů, čímž dlouhoranným Američanům znemožnil hrát driver.
Evropa začala bitvu o pohár lépe a po pátku vedla o dva body. Američané však srovnali, takže v sobotu večer byl stav nerozhodný. Do nedělních bojů nasadil Torrance své nejtěžší kalibry hned na začátek a strategie mu vyšla. Evropa se ujala vedení o dva body a díky vynikajícím výkonům nováčků bylo jen otázkou času, kdy ze tří nerozhodných utkání vzejde bod posouvající Evropu na 14,5 bodu potřebných k zisku poháru.
Fantasticky hrající Fasth svedl skvělý souboj s Azingerem, který na poslední jamce proměnil na birdie zcela nepravděpodobnou dvacetimetrovou ranou z greenového bunkeru. Šokovaný Fasth vyrovnávající putt napříč greenem neproměnil a čekalo se na dvojici McGinley–Furyk. Američan Furyk před těžkou poslední jamkou vedl o jamku. Oba, v centru zájmu téměř všech kolegů, 60 tisíc diváků na hřišti a přes 1,3 miliardy lidí u televizorů, minuli osmnáctý green. Z bunkeru Furyk málem zavěsil a McGinley se přihrál z roughu na asi dva metry. Zleva nahrávaný putt proměnil a podržel Ryder Cup na naší straně Atlantiku. Za posledních devatenáct let tak vyhrála Evropa z devíti utkání pošesté.
