Posláním iniciativy Tranzit je podpora lokálních uměleckých scén
Manifesta je jednou z největších evropských přehlídek současného umění. Koná se každé dva roky, pokaždé v jiném městě a pokaždé v režii jiného kurátorského kolektivu. Ta letošní, osmá, se uskuteční na podzim ve španělské Murcíi. Jedním ze tří kurátorských týmů, které ji připravují, je iniciativa Tranzit, za kterou stojí finanční skupina Erste Group. Účast Tranzitu na této prestižní akci je dalším z řady neoficiálních ocenění tohoto originálního kulturního projektu, který představuje zcela nový model firemního sponzoringu.
Odlišný model Tranzit funguje od roku 2002 s pobočkami ve Vídni, Budapešti, Bratislavě a Praze. Jeho činnosti financuje Nadace Erste (Erste Stiftung) a regionální banky skupiny. Posláním iniciativy je podpora lokálních uměleckých scén a snaha o jejich začlenění do mezinárodního kontextu. Konkrétní formy této podpory jsou plně na zvážení místních zastoupení. Český Tranzit například provozuje pražskou galerii Tranzitdisplay, vydává knihy a pořádá přednášky či filmové projekce. Zatímco klasický sponzoring je především formou reprezentace samotného sponzora, Tranzit představuje zcela odlišný model, neboť Erste se jeho prostřednictvím přímo podílí na vytváření kulturní produkce. Zaměřuje se přitom především na konceptuální polohu současného umění. Cestu do světa pomohl otevřít například Kateřině Šedé, Jiřímu Kovandovi či Romanu Ondákovi. Ti dnes patří mezi mezinárodně nejuznávanější české a slovenské umělce, nejsou to však rozhodně autoři, jejichž výstavy by lákaly davy. „Nejde nám o vlastní reprezentaci, ale o to, být pro společnost užiteční a chovat se zodpovědně,“ vysvětluje programový ředitel Nadace Erste Boris Marte.
Středoevropská sbírka Podobně vyhraněný profil má i firemní sbírka, která nese jméno Kontakt. Korporátní sbírky jsou si většinou dost podobné – oblíbená jsou vizuálně výrazná díla (když už investujeme do umění, tak ať je to vidět), mírná provokace je přípustná (chceme přece ukázat, jak jsme cool), citlivá témata jako sex či politika jsou tabu (někdo by to ještě mohl špatně pochopit!). Pro sbírku Erste toto neplatí. Její součástí jsou i silně angažovaná a společensky kritická díla, která rozhodně nelze používat jako pouhou dekoraci. Výjimečné jsou ale i geografické zaměření sbírky a způsob, jakým se rozhoduje o nových akvizicích. Kontakt je kolekcí umění ze zemí střední a východní Evropy od 60. let do současnosti, přičemž o směřování sbírky i jednotlivých nákupech nerozhodují zástupci banky, ale mezinárodní tým historiků umění.
Muzejní zaměření Kontakt tak v mnohém připomíná spíše muzejní sbírku. Ne náhodou. Podle Borise Marteho byl rozhodujícím impulzem k jejímu budování pocit, že tradiční muzea neplní svou roli. „Během komunistické éry v tomto regionu působila řada fantastických umělců, kteří ale nikdy nedostali možnost vystavovat a prezentovat svou tvorbu mimo velice úzký okruh. Opakovaně jsme se dostávali do situací, kdy jsme se setkávali se špičkovými uměleckými díly v naprosto nemožných podmínkách. Věci, které patří do národních galerií, ležely zaprášené někde pod postelí nebo v garáži. Nešlo tedy o to, že bychom se rozhodli, že chceme mít korporátní sbírku jako jiné banky. Naší hlavní motivací bylo a je uchovat pro budoucnost velice důležitou část evropského kulturního dědictví,“ vysvětluje Marte. Problémem je i to, že muzea a galerie v jednotlivých zemích mají jen minimální mezinárodní přesah, takže poválečné umění někdejšího východního bloku nadále zůstává mimo celoevropský kontext. I to se snaží Erste změnit. Loni například vídeňské muzeum MUMOK ve spolupráci s Nadací Erste připravilo rozsáhlou výstavu Gender Check zaměřenou na problematiku genderu v umění postkomunistických zemí. Na jaře byla výstava s úspěchem reprízována ve Varšavě, Praze se však bohužel vyhnula. Výběr ze sbírky Kontakt mohli čeští diváci vidět na výstavě v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře, probíhající letos od května do konce srpna.