Jak ministerstvo financí přispívá k nejistotě a budoucí volatilitě kurzu koruny
Krátkozrakost při řízení státního dluhu jsme Babišovu ministerstvu financí v týdeníku Euro již před časem vyčetli. Vydávání krátkodobých dluhopisů, u nichž Česko dosahuje famózního záporného úročení, jako bychom s našimi veřejnými financemi měli bonitu na úrovni Německa, vypadá efektně. Snižuje se cena obsluhy státního dluhu o stovky milionů korun a ministr se může chlubit, jak se státu pod jeho moudrým vedením skvěle daří. Má to ale háček jak na vorvaně.
Státní klacky pod nohama ČNB
Tato situace, kdy je na trhu možné umísťovat dluhopisy se záporným výnosem, je velmi krátkodechá. Inflace ve světě se probouzí stejně jako u nás a úrokové sazby půjdou vzhůru. Logiku, jíž se mimochodem řídí takřka všechna ministerstva financí v Evropě, má tudíž využití nabídnuté šance a masivní prodloužení splatnosti státního dluhu. Tam, kde jsou nyní výnosy deseti- či patnáctiletých splatností bondů, mohou být za dva tři roky výnosy pětiletých dluhopisů. O tom, že se bude strmost výnosové křivky v blízké době zvyšovat, nemá pochybnosti asi nikdo.
Diskusi lze vést jen o tom, jak moc to bude. České ministerstvo financí místo využití této příležitosti k dlouhodobé stabilizaci obsluhy státního dluhu naopak zkracuje už tři roky jeho splatnost a nedodržuje ani vlastní cíl šestileté průměrné splatnosti.
Země EU mají dnes průměrnou splatnost dluhu trojnásobnou.
To vše je ale jen jedna strana problematické politiky státu. Ta druhá spočívá v tom, že extrémně nízké výnosy českých bondů jsou nyní naprosto dominantně dány očekávaným zhodnocením české koruny vůči euru poté, co Česká národní banka opustí svůj současný intervenční režim.
Pohledávka denominovaná v korunách se záporným výnosem bude pak po přepočtu na eura slušně výnosná. Fajn. ČNB pomáhá státnímu rozpočtu, což je vedlejší efekt měnové politiky. Je ale nyní aktuální otázkou, proč v současnosti stát na oplátku ČNB háže klacky pod nohy a v situaci, kdy je opuštění intervenčního režimu na spadnutí, emituje krátkodobé a střednědobé - tedy opět nikoli dlouhodobé - dluhopisy v rekordních objemech. A nabíjejí tak spekulantům, kteří čekají na uvolnění kurzu, aby zaútočili na ČNB. V prvním kvartále má stát vydat dluhopisy za devadesát miliard korun, což je o čtyřicet procent více než loni.
Krátkozrakost bolí
Ministerstvo financí tím fakticky přispívá k nejistotě a budoucí volatilitě kurzu koruny, což potrápí nejen centrální banku, ale především podnikatelské subjekty.
Navíc kolísavý nebude jen kurz, ale až spekulanti budou nakoupené portfolio konvertovat zpátky do eur, rozkolísá to i výnosy státních dluhopisů na sekundárním trhu. A to ovlivní též skutečnost, jak se bude dařit ministerstvu financí prodávat další emise a jak moc se pohne výnos u nového dluhu. Přitom mimochodem poprvé zabolí důsledky krátkozraké dluhové strategie státu.
Od konce 90. let, kdy jsme zažili měnovou krizi způsobenou neschopností vlády a ČNB domluvit se na správném mixu měnové a fiskální politiky, nám tahle koordinace nijak moc vzorně nefunguje. A zdá se, že ani s novou bankovní radou, která se díky svému složení zdá tak nějak politicky vnímavější, to nebude jinak. •
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
