Je jasné, že šéf a ERÚ bude sestřelena, protože je neúnosné, aby nezávislý úřad působil miliardové škody podnikatelům a následně pak státu
To, že jsi paranoidní, neznamená, že po tobě nejdou. A v kauze Vitásková tato stará moudrost platí na sto procent.
A to hned z několika pohledů.
Především je třeba konstatovat, že v našem policejním státě předsedkyni Energetického regulačního úřadu (ERÚ) zcela nepochybně hrozí trestní stíhání, pokud by se podepsala pod nařízení, podle něhož mají dostat miliardovou státní podporu obnovitelné zdroje bez potřebné notifikace. Přesvědčivým argumentem proto je konání orgánů činných v trestním řízení v mnoha jiných probíhajících kauzách, které se týkají politiků na komunální úrovni i státních úředníků.
Pro policii a státní zástupce přitom není žádným argumentem to, že dotyčný činí věc, která může zabránit citelným škodám státu, a dokonce je to posvěceno právními posudky renomovaných kanceláří. „Sprostý podezřelý“ se přece může bránit, až věc za dva tři roky skončí u soudu a on bude zostuzen a připraven o existenci.
PŘEPADENÍ ERÚ
Nutno ovšem dodat, že to samé zostuzení a vláčení po policejních vyšetřovnách hrozí Vitáskové i v případě, že státní podpory pro obnovitelné zdroje nevypíše. Postižení podnikatelé totiž povedou se státem arbitráže, v nichž s vysokou pravděpodobností budou vyhrávat. V tom případě bude předsedkyně stíhána celkem logicky za to, že způsobila státu škodu. Mediálně známými případy, kdy policie a někteří státní zástupci takto postupují, jsou kauzy Opencard a Blanka na pražském magistrátu. A přehlédnout nelze ani dosti neuvěřitelné přepadení Energetického regulačního úřadu policií kvůli jmenovacímu dekretu Renaty Vesecké a s tím spojené opravdu prapodivné vyšetřování.
Faktem však je, že Vitásková má z titulu své funkce a ze zákona energetický trh regulovat, a nikoli likvidovat, takže by měla být schopna nalézt řešení vzniklé situace nebo sama rezignovat. Neměla by ani tlačit na exekutivu, a fakticky tak nutit ministra průmyslu, aby našel cestu, jak ji odvolat. A zde moc konstruktivního přístupu vidět není.
Už když měla být jmenována do funkce prezidentem Klausem v roce 2011, byli manažeři energetických firem docela zděšeni. Vitásková sama to zdůvodňuje tím, že jim chtěla sahat na nesmyslně vysoké ceny energií a na neoprávněné a zbytečné čerpání veřejných prostředků.
Její kritici jí ale vyčítali především – jemně řečeno – poněkud emotivní chování a neschopnost racionálně diskutovat o argumentech při cenových jednáních. Vitásková dobře ví, že ji ti pánové nemají rádi a – tak trochu mimo své kompetence – před časem navrhovala tvrdou regulaci jejich platů. Sama přitom působila ve vrcholných funkcích v energetických společnostech a třeba z pozice šéfy RWE Transgas, kde rozhodně platově nestrádala, odcházela dost nečekaně a zřejmě ne úplně v dobrém.
Když se začal projednávat nový energetický zákon schválený na jaře, bylo jasné, že Vitáskové válka s energetiky byla dosti kontraproduktivní. Nová legislativa je vstřícnější, pokud jde o započítávání nákladů na distribuci do regulované složky ceny elektřiny, a především zřizuje nad předsedou úřadu pětičlennou radu ERÚ jmenovanou vládou.
Při projednávání zákona se navíc do něho „vloudila chybička“, díky níž by Vitásková jmenováním rady skončila ve funkci. Nakonec má být Rada ERÚ zřízena až k srpnu 2017, tedy ke konci funkčního období Vitáskové. Nicméně ta to jako smírné řešení evidentně nechápe a dál kritizuje zákon, protože podle ní zdraží energie, a vede dál válku nejen s energetiky, kteří jí už mají plné zuby, ale i s vládou, bez jejíž podpory nemůže fungovat, jakkoli je v úřadu nezávislá.
V současné situaci je jasné, že bude ze své pozice sestřelena, protože je neúnosné, aby nezávislý úřad působil miliardové škody podnikatelům a následně pak státu. Ale ono ani není možné, aby regulátor, kromě zákonné regulace, vedl ještě nějaké permanentní války s regulovanými subjekty.
O autorovi| PAVEL PÁRAL, paralp@mf.cz