Studená válka uhlobaronů

Zapíraný vstup investora se nakonec potvrdil

Přes předchozí usilovné zapírání nakonec majitelé Mostecké uhelné (MUS) přiznali, že prodávají minoritu ve firmě. Oficiální zpráva byla zveřejněna v úterý 16. května. Transakce však byla podepsána ve Švýcarsku již týden předtím. Klíčový lobbista MUS Jan Dobrovský tuto informaci dokonce pro MF Dnes označil za nesmysl.
Minulý týden rovněž vehementní zapírání úmyslu prodat většinu ve firmě nakonec nalomil Antonín Koláček, když v rozhovoru pro MF Dnes prohlásil, že mu ze 40 procent akcií zbylo pětadvacet a do dvou let se chce zbavit i tohoto zbytku.
Mezi současnými akcionáři nejspíše na celou operaci neexistují zcela totožné názory. Každopádně kyperská firma Indoverse Czech Coal Limited má našlápnuto k převzetí celé firmy. Informace týdeníku EURO ovšem potvrzují, že nynější vlastníci mohou společnost ovládat ještě tři roky. Po tuto dobu mohou vyzvat kyperskou firmu ke zpětnému prodeji a ta musí prodat, pokud nenabídne naopak odkup majoritní části akcií za sumu o deset procent vyšší, než byla první nabídka. Po třech letech však Kypřané, za nimiž stojí podle všeho Pavel Tykač, získávají právo první nabídky, a tak i šanci získat zbytek akcií. Tykač má zatím jen čtyřicet procent, ale dalších devět je na cestě. Čeká se totiž na split. Mostecká uhelná má základní kapitál ve výši dvou milionů korun rozdělený na dvacet stotisícových akcií, a dokud nebudou rozděleny, není možné předat investorovi zmíněných devět procent.

Krvavé dějiny.

Vlastnická historie Mostecké uhelné je dost pohnutá a zahalená tajemstvím. Původní Mostecká uhelná společnost byla z většinové části privatizována kuponovou metodou. Stát si ponechal jen 46 procent. Přesto firmu až do konce devadesátých let fakticky kontroloval. V roce 1995 přišel do dozorčí rady Antonín Koláček, tehdy jako personální ředitel Komerční banky, jejíž fondy měly v MUS významný podíl. Stal se nakonec finančním ředitelem firmy. Zhruba dva roky nato začal kdosi na burze skupovat akcie MUS. Zaregistroval to v té době Fond národního majetku a jeho předseda Roman Češka dospěl k vážnému podezření, že nákupy se odehrávají za peníze samotné firmy. Konkrétně mělo jít o miliardy z rekultivačních fondů, do nichž musí doly ukládat určitou částku za každou tunu vytěženého uhlí. Podobně rychle ve stejné době začal ztrácet stát kontrolu nad OKD. Češka podal trestní oznámení a pokusil se o protiopatření. To si ale naběhl. Postavily se proti němu hornické odbory vedené sociálním demokratem Cyrilem Zapletalem a sněmovní sociálnědemokratická opozice. Ta nakonec dosáhla na slábnoucí Klausově vládě jeho odvolání.
Za nového majoritního vlastníka se prohlásila švýcarská společnost Investenergy, která prý nakupovala akcie na účet americké privátní firmy Appian Advisors ze skupiny Appian Group. Té vláda po volbách v roce 1998 prodala i svých 46 procent akcií za 650 milionů korun. Nyní, když kyperská společnost zaplatila za 49 procent akcií necelých deset miliard, může se Miloš Zeman, řečeno jeho vlastním slovníkem, ucházet o titul nejhloupějšího premiéra ve střední Evropě.
Jak to bylo doopravdy s Appian Group, je ale dodnes nejasné a intenzivně se tím zabývala i policie. Vyšetřování aktivit uhlobaronů blízkých vládní sociální demokracii však skončilo doztracena. Oficiálně vznikl Appian v roce 1996 a v roce 1998 se přihlásil k tomu, že získal třicet procent akcií Mostecké uhelné společnosti a tato investice je součástí zájmu amerických investorů o energetický sektor ve střední a východní Evropě. K tomu údajně využil švýcarskou společnost Investenergy z Fribourgu, jejímž jednatelem byl Čechošvýcar Jiří Diviš. Jenže tato legenda má své trhliny. Týdeník EURO například získal v roce 2003 smlouvu, takzvaný Contract de Portage. Předmětem smlouvy bylo, že její strany se spojí za účelem završení koupě bloku akcií Mostecké uhelné, jehož „konečným a výlučným adresátem bude Investenergy“. Ve smlouvě mimo jiné stojí, že „Appian nahradí Investenergy během celého procesu nabytí bloku akcií společnosti“. Za propůjčení jména a krytí Investenergy měl Appian získat částku jednoho milionu amerických dolarů. Smlouva byla podepsána 18. dubna 1998 a měla platit pět let, jenže v roce 1999 se Appian přejmenoval na Poulwhite a pouhé čtyři dny po přejmenování byla v Delaware zaregistrována nová společnost Appian Group Inc. Tu zaregistroval Jacques de Groote, bývalý vysoký činitel Světové banky a Mezinárodního měnového fondu. Mluvčí Appian Group Radek Stavěl v roce 2003 tvrdil, že šlo o rozdělení aktivit původní skupiny, kdy její zakladatel Steve Norris pokračoval v investicích do nových technologií a Jacques de Groote v investicích ve střední Evropě (EURO 50/2003).
Navíc se objevily dokumenty, podle nichž si společnost Newton Financial Management Group vzala v lednu 1997, tedy v době, kdy začala divoká privatizace MUS, krátkodobou půjčku ve výši dvou a půl miliardy korun od Mostecké uhelné společnosti, kde jako finanční ředitel seděl Antonín Koláček.
V obchodní smlouvě mezi Appianen a Investenergy, o níž byla řeč, se navíc uvádí, že její zdroje nejsou trestného původu a jsou zahrnuty v evropském bankovním systému. Jako koneční příjemci těchto zdrojů jsou označeni dva čeští občané, a to Marek Čmejla a Petr Kraus. Oba muži přitom figurovali ve statutárních orgánech pražské brokerské společnosti Newton Financial Management Group. Kraus dokonce střídal na postu předsedy představenstva Newtonu v roce 1997 samého Antonína Koláčka.
V roce 2003 koupil majetek Appian Group investiční fond Appian Central European Development Fund spravovaný renomovanou investiční bankou Credit Suisse First Boston. A v roce 2005 odkoupila Mosteckou uhelnou společnost z tohoto fondu, skupina fyzických osob - Antonín Koláček, Luboš Měkota, Petr Pudil a Vasil Bobela. Majetek Mostecké uhelné společnosti byl potom převeden do nové firmy s kratším názvem Mostecká uhelná. V ní měli první dva jmenovaní po čtyřiceti procentech a druzí dva po deseti. Celou transakci financovala ČSOB.

Neplatné ceny.

Šéfové energetické společnosti ČEZ sledují akcionářskou rošádu v Mostecké uhelné s velkým napětím. Na uhlí z MUS je závislá především elektrárna v Počeradech. ČEZ loni uzavřela o dodávkách uhlí z MUS dohodu na léta 2006 až 2012, jejíž součástí je i opce na další dlouhodobé dodávky uhlí, pokud budou prolomeny územní limity. „Kontrakt s Mosteckou uhelnou považujeme za jednoznačně závazný a takto ho vždy prezentovaly obě strany, obsahuje podmínky dlouhodobé kupní smlouvy k jejímuž uzavření obě strany zavazuje,“ konstatoval mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Jak dodal, smlouva je variantní podle toho, zda a jak dojde k racionálnímu přehodnocení územních těžebních limitů. „Dohoda tak může být v platnosti až 50 let. Jejím cílem je zabezpečit dodávky minimálně pro jeden zcela nový elektrárenský blok v Počeradech a pro komplexní obnovu tří bloků tamtéž,“ dodal Kříž s tím, že kontrakt též jednoznačně obsahuje vzorec pro stanovení ceny dodávek uhlí v jednotlivých letech.
Zdroje blízké vedení ČEZ však tvrdí, že elektrárenská firma má zatím pouze jisté, za kolik a v jakém množství bude odebírat uhlí od MUS v letech 2006 až 2012. „Tohle bylo ošetřeno smlouvou odeber, nebo zaplať. Situace pro další léta je značně nejistá. Možná je to přehnané, ale ČEZ nezbývá než čekat, zda MUS s novým akcionářem smlouvu dodrží. Mají dost možností, jak ČEZ vydírat, “ tvrdí dobře informovaný zdroj. MUS totiž může ČEZ mimo jiné oznámit: „Porouchalo se nám těžební zařízení a jeho oprava vyjde na několik miliard korun. Chcete-li naše uhlí opravdu odebírat, přispějte na opravu a zaplaťte nám víc za dodávky uhlí. Pokud tak neučiníte, sežeňte si tuhle surovinu někde jinde.“ Zdroj z vedení ČEZ k tomu dodává: „Samozřejmě že pak firma může po MUS požadovat soudně náhradu vzniklé škody a obnovu dodávek za předem dohodnutých podmínek. Soudní proces se ale může táhnout dlouhá léta a miliardy korun investované do rekonstrukce Počerad si na sebe musí začít vydělávat co možná nejdříve.“

Přehnané obavy.

Odborníci ale obavy ČEZ považují za příliš přehnané. Tvrdí totiž, že MUS musí do rozvoje těžby za ekologickými limity investovat několik miliard korun. Mimo jiné do obnovy dobývacích zařízení a přestěhování Jiřetína a Černic. Když chce vydělávat, musí vytěžené uhlí prodávat. Většinu uhlí přitom odebírá ČEZ a MUS jen stěží najde jiného tak velkého odběratele. Mostecká uhelná by za takového stavu třeba musela najít investora, který by u Dolu ČSA postavil novou elektrárnu. Všechny pozemky, které pro výstavbu takového zdroje připadají v úvahu, má ale obšancované ČEZ. Pokud k roztržce ČEZ a MUS dojde, bude to třeba jen o tom, která z firem vydrží čelit krizové situaci nejdéle. Možná i proto ČEZ přichystal náhradní variantu, jak nahradit případný výpadek nebo omezení dodávek z Mostecké uhelné. Náhradní scénář počítá s větším odběrem hnědého uhlí z lomu Bílina, který patří Severočeským dolům. Ty zase pro změnu patří energetickému koncernu ČEZ. To by se ale do nevýhodné pozice dostali majitelé Mostecké uhelné. S miliardovými úvěry na zahájení těžby se současnými ekologickými limity by jim hodnota firmy razantně klesla a ČEZ by určitě na odkoupení akcií několik miliard korun ve svém rozpočtu určitě našla. Každopádně lidé z energetického trhu považují transakci za otevření války o ovládnutí české energetiky. Tykač se totiž podobně jako do MUS pokouší dostat do Sokolovské uhelné (SU), její management se ale usilovně brání. Lze očekávat, že nyní vznikne na trhu koalice ČEZ, Severočeské doly a Sokolovská uhelná, proti níž bude stát spojenectví Tykač, MUS a E.ON. Tykač potřebuje zvednout cenu uhlí a podle odborníků, kteří znají příslušné smlouvy, je tam na to dost prostoru. Na druhé straně tržní pozice Severočeských dolů a SU fakticky znemožňuje MUS účinný nátlak. Není vyloučeno, že do roka či dvou dojde k definitivní konsolidaci hnědouhelného hornictví pod křídly ČEZ. Smysl však může mít takové propojení jen v případě, že budou prolomeny limity těžby v těžební oblasti MUS. A na tom se asi shodnou všechny strany.
Hranice, kam až se může nerost dobývat, mimo jiné i na Dole Československé armády, patřícímu MUS, udávají doposud územní limity pro těžbu hnědého uhlí. Bez jejich prolomení skončí těžba hnědého uhlí na dole Československé armády v roce 2017. Sociální demokraté sice několik let tvrdí, že o limitech již brzy rozhodnou, zatím se tak nestalo a konečný verdikt zřejmě padne až po parlamentních volbách. Ať již vyhraje kdokoliv, lze počítat spíše s jejich prolomením. Za neudržitelné považují totiž současné limity jak ČSSD, tak i ODS. Navzdory tomu že proti rozšiřování těžby jsou ekologové i místní obyvatelé. S prolomením limitů počítá i státní energetická koncepce a ve svých plánech na obnovu zdrojů i elektrárenská společnost ČEZ. Konečné slovo při rozhodování o limitech však bude mít s největší pravděpodobností místní samospráva. V tomto případě vedení Ústeckého kraje. Ten si již v roce 2004 spolu s Hospodářskou a sociální radou Ústeckého kraje a Severočeskými doly nechal od Výzkumného ústavu pro hnědé uhlí vypracovat analýzu, která připouští tři varianty pro další pokračování těžby na Dole Československé armády po prolomení limitů. Zmíněný dokument má týdeník EURO k dispozici.

Málo uhlí.

První varianta počítá s tím, že při dalším postupu těžby za územní ekologické limity zůstane zachována osada Černice a těžba spolkne „jen“ jižní část obce Horní Jiřetín. Postupem na východ od Horního Jiřetína pronikne lom do prostoru bývalé jiřetínské výsypky a zastaví se několik set metrů od ochranného pásma obce Janov a od areálu Chemopetrolu. Další postup lomu rovněž přeruší několik místních toků, mimo jiné Šramnický a Černický potok a stejně tak i silnici spojující Záluží s Horním Jiřetínem. „S výjimkou jižní části Horního Jiřetína, která představuje přibližně sedm procent celkové plochy potřebné k postupu lomu, tvoří zbývající plochu záboru území postižené předchozí báňskou činností,“ tvrdí ve zprávě výzkumný ústav. Taková varianta však zřejmě příliš nenadchne majitele Mostecké uhelné. V počáteční fázi těžby, v tomto případě po dobu několika let, by totiž byl objem vydolovaného uhlí takřka nulový na rozdíl od tisíců tun vytěžené skrývky. Na tuto skutečnost upozorňuje ve své analýze i Výzkumný ústav pro hnědé uhlí: „Za takových podmínek by byl lom schopný provozování pouze za cenu obrovských finančních ztrát. Při nutnosti investovat současně částky v řádu miliard korun do uvolňování předpolí lomu, je realizace postupu lomu dle této varianty zcela nereálná.“ Vytěžitelné zásoby uhlí v tomto případě činí 89 milionů tun, pro jejichž odtěžení je ale nutno skrýt zhruba 650 milionů metrů krychlových nadložních zemin. Druhá varianta počítá s přemístěním a následnou likvidací Černic (zhruba šest až sedm let od prolomení limitů) a zbořením jižní části Horního Jiřetína. V první fázi by těžba hnědého uhlí pokračovala severovýchodním směrem přes území Černic k úpatí Krušných hor až ke 400metrovému ochrannému pásmu při západním okraji Horního Jiřetína. Ve druhé fázi by se těžební stroje přehnaly přes jižní část Jiřetína a pokračovaly stejným směrem jako v první variantě, tedy k ochrannému pásmu obce Janov a k Chemopetrolu. I druhou variantu však Výzkumný ústav pro hnědé uhlí označil za ekonomicky a technologicky nepřijatelnou. I v tomto případě by totiž objem vytěženého uhlí byl v prvních letech takřka nulový. „Za popsané situace je provozování lomu z báňsko-technologického a především ekonomického hlediska zcela nepřijatelné,“ zavrhuje i tuto variantu výzkumný ústav. V tomto případě dosahují vytěžitelné zásoby hnědého uhlí objemu 120 milionů tun, kvůli jejichž vytěžení je nutné skrýt 822 milionů metrů krychlových nadložních zemin.

Pryč s Jiřetínem.

Ekonomicky nejpřijatelnější variantou pro Mosteckou uhelnou je tak zřejmě až třetí možnost. Ta počítá s vystěhováním a likvidací Černic (po roce 2012) a Horního Jiřetína (po roce 2016) a pokračováním těžby jižním směrem přes území Jiřetínské výsypky až na hranici ochranného pásma Chemopetrolu a východním směrem až k ochrannému pásmu obce Janov. „Mezi osadou Černice a Horním Jiřetínem se horní hrana lomu posunuje k horám, nepřekračuje však úroveň 320 metrů nad mořem, čímž se minimalizuje zásah do svahů Krušných hor. S výjimkou zhruba pětisetmetrového úseku lesa v prostoru pod historickými lomy na kamencovou břidlici, nedochází k zásahu do lesního porostu na úpatí hor,“ uvádí se v dokumentu. Ten rovněž upozorňuje, že kvůli narušení několika místních toků bude nutné upravit vodohospodářství celé oblasti. V této variantě je za hranicí územních ekologických limitů vytěžitelných 256 milionů tun hnědého uhlí, kvůli jejichž dobývání je nutno odtěžit i 1310 milionů metrů krychlových nadložní zeminy. Výzkumný ústav tuto variantu označil za technicky, ekonomicky a ekologicky přijatelný způsob dalšího pokračování těžby za územními limity. Navíc tudy vede cesta k dalším 470 milionům tun uhlí. V ohrožení by tak ale byl i nedaleký Litvínov zhruba s třiceti tisíci obyvateli. „Rovněž z hlediska užití pro energetiku, pouze tato varianta umožňuje výstavbu nového zdroje s požadovanou životností čtyřicet let,“ dodal ve své analýze Výzkumný ústav pro hnědé uhlí. První dvě varianty totiž počítají s prodloužením těžby o 18, respektive 24 roků oproti životnosti Dolu Československé armády za dodržení ekologických limitů. „Zásah do krajiny v porovnání s konečným efektem je proti variantě s přesídlením Černic i celého Horního Jiřetína u obou variant neúměrně vysoký,“ uvádí studie.

Prodali i teplárny Společnost Czech Coal v posledních týdnech zřejmě zahájila výprodej svých podílů v energetických firmách. Společnost, která prodala 49 procent akcií v Mostecké uhelné, totiž oznámila, že odprodala 66 procent akcií ve firmách Teplárna Otrokovice a Energetika Malenovice skupině E.ON Czech. Ta je dceřinou společností německého energetického koncernu E.ON Energie. Skupina Czech Coal si ponechá 34procentní podíl v Teplárně Otrokovice a Energetice Malenovice. Společnosti zásobují teplem města Zlín či Otrokovice a továrnu Barum.
E.ON Czech označil transakci za pilotní projekt, který má posílit spolupráci obou energetických skupin na českém trhu. Cenu transakce, která podléhá schválení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, zúčastněné strany neuvedly. „Tato transakce je podstatnou součástí naší strategie,“ prohlásil předseda představenstva E.ON Czech Michael Fehn. Ten již dříve pro týdeník EURO uvedl, že jeho firma má zájem o akcie v několika regionálních producentech tepla.

Vymeteme buddhistu Končím se světem velkého byznysu, prohlásil koncem minulého týdne Antonín Koláček. Nadále se prý hodlá věnovat především výchově svých dětí, studiu psychologie, zajímá se rovněž o filozofii, především buddhismus. „Rozhodl jsem se s energetikou zcela skončit, do dvou let svých zbývajících 25 procent akcií prodám,“ sdělil MF Dnes Koláček. Možná že studium a výchova dětí jsou těmi klíčovými faktory, proč se rozhodl tak rychle skončit s „velkým“ podnikáním, lidé z jeho okolí však hovoří i o dalších důvodech. „Vztahy s jeho obchodními partnery a dalšími spoluvlastníky jeho společností jsou již delší dobu značně napjaté. Hodně lidem z jeho okolí se nelíbí především Koláčkova vášeň pro východní filozofie. V poslední době se jim věnoval víc než podnikání, což se projevilo i změnou v jeho chování,“ řekl jeden z Koláčkových obchodních partnerů. O tom prý svědčí i způsob, jakým Koláček údajně kupoval parcelu u Prahy pro svůj nový dům. Na pozemku rozházel sušené ovoce a ořechy jako oběť zlým duchům. „Přitom tvrdil, že pokud ovoce a ořechy do rána zmizí, je jasné, že duchové oběť přijali a z pozemku odejdou a že ho v takovém případě koupí,“ uvedl zdroj. Samozřejmě že po ovoci a ořeších nebylo ráno ani stopy a pozemek již patří Koláčkovi. „Myslím, že majitel, který parcelu prodával, nedělal přes noc nic jiného, než sbíral sušené plody,“ dodal zdroj.