Boj s korupcí nemá být jen starostí státu, ale musejí se na něm podílet i společnosti, které se o veřejné zakázky ucházejí. S touto myšlenkou před rokem spolu s dalšími firmami zakládal český Siemens Koalici pro transparentní podnikání. „Záleží nám na tom, kam se tato země posouvá. Vyrábíme a daníme v České republice, zaměstnáváme tu deset a půl tisíce lidí, spolupracujeme s vysokými školami, takže se cítíme být daleko více českou firmou než některé, jež se tím holedbají, a potom zdaňují na Kajmanských ostrovech či jinde,“ zdůrazňuje generální ředitel Siemensu Eduard Palíšek. Ztotožňuje se s názorem amerického odborníka na nezákonné ovlivňování politiků, profesora Roberta Klitgaarda, že HDP České republiky by mohlo být o polovinu větší, kdyby se všechny finance, které odtečou netransparentním investováním, vrátily zpět do ekonomiky. Nemyslí tím přitom jen případy, kdy peníze skončí v soukromých kapsách, ale také když se vynakládají nesmyslně či za technologicky nedokonalé věci a nepřinášejí žádoucí přidanou hodnotu.
Tento postoj je důsledkem velkého korupčního skandálu, do něhož se koncern Siemens zapletl před několika lety?
Neřekl bych, že důsledek. Možná ale právě Siemens dobře ví, co to znamená, když má někdo v této oblasti problém. Naštěstí České republiky se kauza netýkala. Nicméně Siemens udělal obrovské vnitřní změny v nastavení standardů a hranic akceptovatelných pro podnikání. Vyhlásil, že jediný byznys, který chce a bude dělat, je čistý byznys. A proto jsme v čele Koalice pro transparentní podnikání.
Přesto to podle webových stránek koalice vypadá, jako by se nic moc nedělo.
Máte pravdu, webové stránky se trochu zasekly. Původně měly být na základě dohody hostovány na webu Americké obchodní komory vedle domény transparentnizakazky.cz, což je paralelní iniciativa. Z personálních důvodů se tak však nestalo. Vzhledem k tomu, že koalice je bezrozpočtová organizace, nevybíráme žádné členské příspěvky ani nestavíme žádný aparát, nemáme fondy, z nichž bychom provoz stránek hradili. Jsme odkázáni na to, co jakýkoli člen vezme na sebe. V tomto případě to byla Americká komora, ale nakonec se jí to nepodařilo. Nyní jednáme s občanskou společností Oživení, která slíbila, že na svém novém webu www.vsechnyzakazky.cz vytvoří podkategorii pro koalici.
Kde a jak nyní podáváte informace o veřejných zakázkách?
Každá společnost, která je členem koalice, je vystavuje na svých webových stránkách. Uvádí, ve kterých zakázkách je zapojená a v jakém stavu se nacházejí. Zda v nabídkové fázi či jestli již běží, a ještě je tam možnost se dotázat na další konkrétnější informace.
Poté, co byl schválen zákon o veřejných zakázkách, musí zadavatel zveřejňovat informace o uchazeči a zakázce. Takže půjdeme dál a chceme zveřejňovat informace, které zákon neukládá. Zase proto, abychom do procesu vnesli více transparentnosti a eliminovali nestandardní vztahy. Nyní pracujeme na redefinici statutu a novém doporučení pro členy.
A jaké další informace nad rámec zákona chcete zveřejňovat?
Nový zákon zadavatelům přikazuje zveřejňovat informace o zakázkách v informačním médiu. Ale neřeší zatím všechny oblasti, jako například zda dodavatel není spřízněný či jakkoli spojený se zadavatelem, zda mezi nimi není majetková vazba. Server, který připravuje Oživení, by měl na jedno místo soustředit informace o všech veřejných zakázkách. A my je chceme doplnit o deklaraci, že žádné majetkové vazby se zadavatelem nejsou.
Kdy se má centrální databáze zakázek spustit?
Předpokládám, že v dubnu či v květnu.
Tržby Siemensu během loňského hospodářského roku, který vám končí v září, meziročně rostly o sedm procent na 32 miliardy korun. Nyní už jste v pololetí, mohl byste přiblížit, jak se vaše hospodaření vyvíjí?
Zatím se nám daří plnit plány, které pro letošek máme. Nicméně obezřetnost stále trvá, protože nedokážeme předvídat, co se na evropských trzích stane. Naše tržby jsou ze zhruba 60 procent svázány s exportem hlavně do Evropské unie. Proto je pro nás zcela zásadní situace v těchto zemích.
Co předvídáte podle vývoje v Německu?
Německá ekonomika je určitě kormidlem celé evropské ekonomiky. Jenže teď probíhá řada nestandardních situací v eurozóně, proto se nelze příliš spoléhat jen na Německo. Spíše se snažím orientovat podle jiných indikátorů, jako je například odbyt oceli. Z diskusí s představiteli z tohoto oboru stále častěji slyšíme, že poptávka po oceli roste. To by teoreticky mohlo znamenat, že se začínají budovat infrastrukturní projekty a že ekonomice se začíná dařit. Po zkušenostech z minulého krizového období jsme ale velmi opatrní v jakýchkoli předpovědích.
Revidovali jste plány na rozšíření výroby v závodech v Letohradu a v Mohelnici?
Už jsme s rozšiřováním začali, ačkoli nábory zaměstnanců nejsou tak rychlé, jak jsme původně plánovali. Konečná čísla budou dosažena až v době, kdy jim bude odpovídat také poptávka po zboží. Jedná se o zvýšení kapacity a převádění výroby nových produktů do Česka. Naší strategií je, aby tady byl Siemens technologickým lídrem a aby v každém našem výrobním závodě bylo výzkumné a vývojové centrum.
Jedno z těchto vývojových center vyrostlo na podkladě zrušeného závodu kolejových vozidel v Praze na Zličíně. Nelitujete, že byla továrna uzavřena?
Kapacita výroby kolejových vozidel byla v Evropě vysoká a má smysl jen tam, kde je pro tuto dopravní techniku i trh. Až nyní se situace mění, trh pro kolejová vozidla se značkou Siemens se objevuje také v Česku. Příkladem mohou být vysokorychlostní vlaky RailJet pro České dráhy.
Právě kvůli těmto vagonům, které si železnice objednala bez tendru, se Siemens nedávno dostal do křížku se Škodou Transportation. Jak se tento konkurenční boj vyvíjí?
My se Škodou žádný konkurenční boj nevedeme. Ten můžete totiž vést jen v případě, že s daným konkurentem soutěžíte o zakázku s konkrétní nabídkou, a nikoli jen s nějakou představou na papíře. Takový stav si ale za dobu svého působení tady nepamatuji.
Loni jste říkal, že se Siemens chce zaměřit na akvizice v České republice. Poslední takovou akcí byl nákup letohradského OEZ, což už je skoro pět let. Chystáte se převzít nějaký další podnik?
Nákupy firem máme na programu, ale akvizice pro akvizici nedává ekonomický smysl. Vždycky musí být zaměřena na cíl, který je komplementární s naší strategií, a to buď v oblasti zvýšení kapacity, nebo získání know-how či přístupu k trhům, na které nedosáhneme.
Vidíte příležitosti na českém trhu, jež dostojí vašim požadavkům?
Ano, vidíme, zatím bych ale nikoho nechtěl jmenovat, protože to je delikátní záležitost. Rozhodnutí vychází z toho, jaká je dlouhodobá situace firmy a jestli má kompetence, které dokážou překročit české hranice. Jsme dostatečně ekonomicky silní, abychom si nákupy podniků mohli dovolit, ale rozhodně ne za každou cenu.
Na která odvětví se vaše pozornost zaměřuje?
Jde hlavně o inženýrské a výzkumné obory. V Česku je řada menších společností, které se zabývají progresivním výzkumem a vývojem, a to především v doméně budoucnosti, jíž říkáme smart grids. Jde o inteligentní sítě, které umožňují regulovat výrobu a spotřebu elektrické energie v reálném čase.
A v tomto oboru u nás existují firmy vhodné k akvizici?
Žádnou takovou, která by měla nálepku smart grids v České republice a asi ani v celé Evropě nenajdete. Smart grids je poměrně široký koncept, který vychází od výroby elektrické energie přes akumulaci až po optimální spotřebu a s tím spojenou chytrou distribuci. K tomu potřebujete řadu inteligentních regulačních systémů a silnou podporu IT platformy. Koncept je totiž založen na kvalitní rychlé on-line výměně dat mezi spoustou koncových zařízení a přenosových uzlů. Už z tohoto výčtu vyplývá, že jde o mnoho dílčích technologií, jimiž se i v Česku zabývají malé zajímavé firmy, které by bylo možné zapojit do koncernu. V oblasti elektromobility jsme zase začali diskutovat o možné spolupráci se Škodou Auto.
Kolik takových firem, o nichž reálně přemýšlíte, v Česku je?
Bohužel jich moc není a ani nejsou extra velké. Spíše jde o projekty ve stadiu myšlenek, které často ještě ani netuší, že by se mohly uplatnit v rámci smart grids.
Jak se takové myšlenky hledají?
Není to jednoduché. Tyto firmy publikují v odborných vědeckých médiích, vystavují na veletrzích nebo spolupracují s vysokými školami. Některé vznikly v rámci technologických inkubátorů.
Začali jste s někým vyjednávat?
Nezačali.
Hlásí se vám zájemci o spojení sami?
Ano, hlásí se spousta firem. Bohužel většinou jde o podniky, jež nemají silný potenciál a spíše hledají někoho, kdo by za ně vyřešil problémy, které se jim v historii nashromáždily.
To vás nezajímá?
V mnoha případech ne. Některé jsme i prověřovali, ale většinou se dostaly do potíží, protože ztratily inovační potenciál. A o takovou akvizici nestojíme.
Do OEZ jste loni převedli v rámci koncernu Siemens výrobu vzduchových jističů. Počítáte s podobnými přesuny do České republiky z jiných zemí?
Zanedlouho budeme opět do Letohradu převádět výrobu dalšího typu jističů. Nedávno bylo rozhodnuto také o tom, že náš závod v Brně převezme celosvětovou zodpovědnost za další velký ucelený blok parních turbín s větším výkonem, než má dosud vyráběná řada. Jde opět o spojení výzkumně-vývojových, realizačních a výrobních kapacit.
Odkud byla tato nová řada přenesena?
Dosud šlo o sdílenou kompetenci mezi Českem a Německem. Teď se ale rozhodlo, že bude koncentrována pouze v Česku.
V Brně jste loni vyrobili rekordní počet turbín. Předpokládáte, že letos jej ještě navýšíte?
Ano. Vypadá to, že jich letos vyrobíme přes šedesát, loni jich bylo 53. Brněnským kolegům se totiž podařilo s čínským zákazníkem uzavřít ohromnou zakázku na dodávku desítek turbín. O detailech ale nemohu hovořit, protože klient si vymínil mlčenlivost.
Na jakém projektu pracují lidé z výzkumného centra kolejových vozidel, které je soustředěné v Praze a Ostravě?
Například pro ruskou železnici konstruují celou VIP třídu vagonů pro rychlovlaky Veláro. Toto centrum je dnes jedním ze tří nejdůležitějších vývojových pracovišť pro kolejová vozidla Siemensu celosvětově. Má 130 zaměstnanců a časem by jich mělo být až dvě stě.
O tomto rozšíření mluvíte už delší dobu, ale zatím se cílovému stavu nepřibližujete. Nemůžete sehnat odborníky?
Původně jsme začínali se sedmdesáti lidmi a dnes jich je 130, což je téměř dvojnásobek za velmi krátkou dobu. Takže najímání dalších specialistů stále postupuje. Nemáme problémy s tím, že bychom do našich center nemohli sehnat kompetentní lidi, ať už jde o Prahu, Brno, Ostravu, Mohelnici či Frenštát. Na rozdíl od toho, co hlásá spousta zástupců průmyslu či politiků, si myslím, že naše technické školství je kvalitní. Nedávno velvyslanec Spojených států uspořádal konferenci na téma spolupráce v oblasti inovací s Českou republikou. V minulém týdnu proběhlo podobné setkání pod záštitou švýcarského velvyslance. Myslíte si, že by takové státy měly zájem o spolupráci s někým, kdo nemá kvalitní školy, kvalitní absolventy a kvalitní výzkumné a vývojové základny? To je nesmysl. Prostě se někdy chováme jako ti, kteří si stále myslí, že sousedova tráva za naším plotem je zelenější. A ubližujeme si tím.
Vycházíte z vlastních zkušeností s absolventy?
Znám je díky tomu, že Siemens úzce spolupracuje s vysokými školami. Máme s nimi celkem sedmnáct smluvních vztahů. Skutečně velmi nerad slyším, když se mnohé firmy ohánějí řečmi, jak technické školství upadá a jak je nekvalitní. Otázkou je, proč se tato fáma systematicky šíří, kdo z ní má prospěch. Je to typický příklad, jak jednou někdo něco pronesl a pak se toto tvrzení mnohokrát papouškuje, až mu lidé začnou věřit.
Jak to tedy podle vás je?
Podle firem je chybou technických vysokých škol, když studenti nemají zájem se na ně hlásit. To ale vůbec není pravda. Jestli je někdo vinen tím, že studenti o tato studia nemají zájem, jsou to firmy samotné. Když dokážu absolventovi nabídnout zajímavé zaměstnání, perspektivu, dobrou pozici ve firmě, je to přirozené lákadlo, aby si mladí tento směr vybírali. Jestliže dávám větší prostor ekonomickosprávním funkcím a společensky je řadím nad technické funkce, nemohu čekat, že někdo složitým a náročným studiem projde jen proto, aby pak neměl možnost se seberealizovat ve společnosti. Pokud tedy firmy poukazují prstem na své okolí, jen zamlžují skutečnost.
Kritici ale říkají, že znalosti studentů jsou jen povrchní a málo praktické.
To je nesmysl. Potřebujeme studenty, kteří mají široký rozhled, kteří dokážou přenášet poznatky z jednoho oboru do druhého, adaptovat se v měnících se podmínkách. Nepotřebujeme úzce vyprofilovaného studenta, který nevidí nalevo ani napravo. Samozřejmě jeho znalosti musejí být hluboké a do určité míry specializované, ale nesmí být jako kůň s klapkami na očích. V žádném případě bych neřekl, že čeští studenti mají v porovnání se zahraničními horší faktické znalosti. Jen je neumějí prodat. Znám řadu zahraničních absolventů, kteří se chovají jako mistři světa, a přitom neumějí ani polovinu toho, co naši studenti. Možná by stačilo doplnit naše osnovy o měkké dovednosti a zavést povinné stáže studentů v zahraničí. Odtamtud se vrátí úplně jiný člověk. A mnohdy se ani nevrátí. A to podporuje moji teorii. Kdyby byli naši studenti tak špatní, nebude je nikdo ani chtít na stáž přijmout nebo je honem vrátí zpátky. Ale oni nám tam zůstávají.
Přemýšlel jste nad tím, co může být motivem šířené fámy, že české školy jsou špatné?
Nevím. Asi si dám čas a zkusím vyhledat, kdo tyto řeči jako první vypustil a jestli ten člověk vůbec tu školu vystudoval. Patrně bychom našli hodně lidí, kteří se dnes honosí vysokoškolskými tituly a neudělali pro jejich získání mnoho. Společně s rektory vyhlašujeme cenu Siemens, již získávají špičkové disertační a diplomové práce. Tématy a úrovní zpracování snesou srovnání na světové úrovni. S tvrzením, že české školství není dobré, rozhodně nesouhlasím. Jde o škarohlídství, kterým si na mezinárodním fóru zbytečně ubližujeme a ukazujeme, že nám, Čechům, chybí hrdost.
Které vysoké školy považujete za kvalitní?
Rozhodně technické, od Plzně přes Prahu, Brno, Ostravu a Liberec. Všechny jsou na dobré úrovni, mají špičkové odborníky, kteří jsou schopni vychovávat špičkové absolventy. Za tím si stojím. Musíme problematiku vnímat jako trojúhelník, kde v jednom vrcholu je škola, ve druhém firmy a ve třetím studenti. Jedno staré přísloví říká: Koně k vodě přivedeš, ale pít ho nepřinutíš. Jsou určitě studenti, kteří v posledním ročníku vylezou v nadsázce školou téměř nepoznamenáni nebo použili jiné metody k získání diplomu. Na druhou stranu absolvují úplně skvělí studenti, kteří nastavují nové směry a přinášejí novoty. Když se podíváme do historie, nikdy se nestalo, že by z jednoho ročníku vypadli samí Einsteinové. A ani by nebylo dobré, aby to byli samí géniové. Kdo by s nimi dokázal držet krok? Standardní kvality dosahuje maximální počet studentů a z obou stran je obklopují menší skupinky těch, kteří buď prošli tak tak, nebo jsou naopak špičkoví. A to je zcela zdravý stav.
Příběh manažera Na radaru talentů
Ačkoli v prvních devatenácti porevolučních kariérních letech pracoval ve stále stejné fabrice, na pracovní smlouvě se skvěla postupně razítka hned čtyř různých zaměstnavatelů. Nejprve Eduard Palíšek šéfoval financím v První brněnské strojírně, kterou ale později koupil švédský gigant ABB. Pár let nato ovšem Švédové tuto část odprodali francouzské společnosti Alstom a ta nakonec Siemensu.
„Jako jeden z mála jsem měl možnost zažít tři různé firemní kultury a zůstat přitom vlastně na jednom místě. To byla zajímavá zkušenost. Dala mi různé pohledy na stejné věci, rozšířil jsem si manažerské schopnosti i znalosti,“ hodnotí svůj profesní vývoj. Dnes tuto zkušenost považuje za jednu ze svých největších výhod. Každá z firem totiž fungovala podle odlišných pravidel. Například ABB se spoléhala na decentralizované řízení, maticově organizované.
Nyní Palíšek pracuje již desátým rokem pro koncern Siemens. Přestože zpočátku kariéry koketoval s informačními systémy, nakonec ji spojil se strojírenstvím a jeho doposud největší část s parními turbínami. Obloukem se tak vrátil k původní profesi, již studoval na strojní fakultě brněnského Vysokého učení technického. Univerzitu považuje za svoji skutečnou almu mater, vždyť se na ni v dalších letech ještě dvakrát vrátil, aby si nejprve udělal studia MBA a později doktorát. Díky tomu školu zblízka poznal a zná dobře její silné i slabé stránky.
Generálním ředitelem českého Siemensu se stal po vnitřním výběrovém řízení. „Osloví vás z managementu, že jste díky dlouhodobé výkonnosti na nějakém radaru talentů a potenciálních šéfů, projdete řadou pohovorů, ale jinak žádné podrobnosti o dalších uvažovaných kandidátech nevíte,“ popisuje Palíšek. Ve vedení koncernu ho již dobře znali. K pozici šéfa brněnského závodu totiž měl i celosvětovou zodpovědnost za rozvoj obchodních aktivit pro oblast parních turbín. Jeho úkolem bylo také vyhledávat příležitosti pro fúze a akvizice, a tak své mezinárodní zkušenosti často prohluboval například v Číně, Japonsku či Brazílii.
Přestože by se mohlo zdát, že se s německým koncernem důkladně sžil, říká, že se náplň práce v jeho současné roli proti té minulé zásadně proměnila. Předtím totiž pracoval jednoproduktově, ale s celosvětovou působností, nyní je to naopak. Produktů má na starost mnoho, ale působení je lokální.
Během týdne bydlí v Praze, o víkendech a ve volnu se vrací na rodnou Moravu. A mění se v lovce. Nikoli puškou, ale fotoaparátem loví zajímavé snímky ze života lidí i z přírody. Nevyhraňuje se příliš tematicky, snaží se hledat ve fotografii příběh. Práce zveřejňuje na webových stránkách PhotoEmotions.cz. Při volbě jejich názvu si pohrál s iniciálami svého jména: Palíšek Eduard.
Eduard Palíšek (48)
- Vystudoval Vysoké učení technické v Brně, fakultu strojní se specializací na ekonomiku a management průmyslových firem.
- V roce 2001 získal titul MBA na Brno International Business School v partnerství s britskou Nottingham Trent University.
- O sedm let později dokončil na Podnikatelské fakultě VUT doktorandské studium.
- Začínal jako výzkumný a vývojový pracovník v oblasti CAD systémů ve Výzkumném ústavu Závodů všeobecného strojírenství v Brně, poté krátkou dobu pracoval jako programátor a vedoucí IT v Moravských vinařských závodech.
- V roce 1991 se stal finančním ředitelem mikulovského závodu První brněnské strojírny.
- O dva roky později byl jmenován ředitelem controllingu ve společnosti ABB Energetické systémy.
- Od roku 1996 stanul v čele brněnského závodu na výrobu parních turbín totožné firmy a v této funkci setrval i poté, co se jeho majitelem stala nejprve společnost Alstom a posléze Siemens.
- Kromě této pozice byl celosvětově odpovědný za rozvoj obchodních aktivit v oblasti turbín v rámci koncernu Siemens.
- Od 1. ledna 2010 je generálním ředitelem skupiny Siemens v České republice.