Potřeba přibližovat úroveň a obsah vzdělávání blíže praxi je zjevná. Znalosti a dovednosti, které se studenti na vysokých školách naučí, by měly alespoň částečně odpovídat požadavkům zaměstnavatelů. Kýženého stavu se dá docílit několika způsoby. Tradiční cestou je praxe. Není to ale tak úplně jednoduché.
Bereme například jako samozřejmost to, že budoucí lékaři absolvují praxe ve fakultních nemocnicích. Systém je osvědčený a funguje. Také proto, že lékaři, kteří pracují ve fakultních nemocnicích, současně na lékařských fakultách učí a spojení mezi teoretickou přípravou a praxí je tedy na odpovídající úrovni. Studenti ostatních oborů jsou na tom ale hůř. Zásadní přeměna průmyslové sféry a služeb, privatizace a restrukturalizační procesy pro podnikovou sféru znamenaly takovou zátěž, že se praxe vysokoškoláků ocitly na okraji jejího zájmu. To spolu s faktem, že u většiny oborů nejde bezprostředně o lidské zdraví či životy, vedlo k tomu, že studentské praxe takřka zanikly. Různé studijní obory vyžadují různě dlouhou praxi - někdy dva týdny, jindy třeba dva měsíce. Necháváme teď trochu stranou studijní programy, jejichž charakter můžeme nazvat kombinovaným. To znamená například jeden rok teorie, druhý rok praxe a závěrečný rok opět teoretická výuka. Máme teď na mysli spíše klasické dlouhé studijní programy, kdy je praxe pouze okrajovou součástí spíše teoreticky či vědecky zaměřeného studia. U nich je ve většině případů důležité donést potvrzení o vykonání praxe. Při troše fantazie není problém nějakou tu zprávu vymyslet a vždy se najde někdo, kdo je ochoten se pod potvrzení podepsat. Hlavní je totiž splnit formální požadavky a mít praxi „odškrtnutou“. Organizace a podniky často nemají pro studentskou praxi dostatečné kapacity či pochopení. Někde dokonce rádi potvrdí předložený papír výměnou za to, že student u nich praxi dělat ve skutečnosti nebude. Je to pochopitelné - museli by vyčlenit někoho, kdo by se studentům věnoval, aby byli v podniku něco platní. A na dva týdny se to většinou nevyplatí. Takže se dostáváme do situace, kdy je pro mnohé studenty nutné hlavně sehnat potvrzení, ale skutečný účel - získání kontaktů s praxí - se dostává do pozadí. Zaměstnavatelé by chtěli studenty, kteří jsou připraveni dostatečně jak po teoretické, tak i po praktické stránce. V poslední době ovšem mnozí z nich zjišťují, že k nim do zaměstnání nastupují absolventi, kteří jsou sice dobře teoreticky připraveni, ale leckdy nemají o skutečných problémech reálného života podniku ani tušení. Když se pak vysoké školy na podnikatelské subjekty obrátí s prosbou, zda by mohly studenty na praxe přijímat, najde se jen pár výjimek, které jsou ochotny a schopny se tohoto úkolu ujmout.
