Pořad Suma sumárum aneb Kde jsou mé peníze zahájil vysílání své druhé řady v polovině září na ČT1 . Čtvrteční díl bude vyprávět příběh zdravotní sestřičky.
Foto: Česká televize
Spojovacím článkem mezi vysíláním pořadu na ČT1 a následnou živou diskusí ve studiu na ČT24 je hlavní téma každého dílu a příběh konkrétní rodiny či osob, který divák shlédne ještě před zahájením diskuse na zpravodajském kanálu ČT24. Odborníci ve studiu jsou konfrontováni přímo s těmito jednotlivými příběhy a diváci mohou do pořadu vstupovat svými dotazy a tak se spolupodílet na jeho obsahu.
Snahou producenta, Karla Arbese, bylo zaujmout co nejširší veřejnost a aktuálně interaktivně komunikovat názory diváků a návštěvníků internetu. Na otázku, jak se mu podařilo docílit současné úspěšnosti, odpovídá „Snažíme se vysílat pořad srozumitelně, aby zaujal a na druhé straně byl odborně na vysoké úrovni, objektivní a pracoval s ověřenými fakty. To se podařilo výběrem tvůrčího štábu, který má toto myšlení, je vysoce kreativní a výroba pořadu se mu stala koníčkem. Druhým aspektem je to, že se podařilo oslovit také významné odborníky s velkou společenskou prestiží.“
Martin Beinhauer, šéfdramaturg a moderátor o podzimní řadě pořadu Suma sumárum aneb Kde jsou mé peníze říká „V první sérii jsme vytahovali z šuplíků smlouvy, pojistky, úvěry. Ty máme nebo jsme měli všichni. A poskytovali jsme návod jak co nejlépe chránit své finance, případně jak zajistit aby se nám peníze rozmnožovaly. V této podzimní sérii se snažíme upozornit lidi dopředu, co je čeká, na co se mají připravit. Používáme statistiky a čísla z exkluzivních průzkumů veřejného mínění, zaměřujeme se na silná témata, která se týkají všech, například na důchodovou nebo zdravotní reformu. Bouráme v lidech zakořeněné mýty a představy například o pojištěných nebo nepojištěných vkladech v bankách, o tom jestli je finančně výhodnější nájem nebo hypotéka. Vycházíme z toho, že nás všechny v této hektické době čekají změny. Ty se v jednotlivých dílech Suma sumárum snažíme pojmenovat, rozebrat s odborníky a doporučit lidem na co se mají připravit, co je čeká, co mohou změnit a především jak se mohou se svými financemi naučit zacházet tak, aby je zbytečně nevyhazovali oknem, ale aby je ušetřili anebo aby jim peníze vydělávaly.“
Příběh zdravotní sestřičky ze čtvrtečního dílu pořadu Suma sumárum je podobný možná právě tomu vašemu….. a je plný bolesti, nejen té tělesné. „Co tě nezabije, to tě posílí,“ říká pracující důchodkyně, paní Jana, zdravotní sestřička v domově pro seniory v Praze v Bohnicích. „ Osud se se mnou nemazlil, před dvěma lety mi zemřel dvaadvacetiletý syn, byl postižený a potřeboval moji péči, před rokem jsem ovdověla,“ říká Jana a má slzičky na krajíčku, „ale co jsem mohla dělat? Musela jsem žít dál. K tomu všemu mě ukrutně rozbolela kyčel, věděla jsem, že to přijde, vždy jsem své potřeby odkládala, rodina byla na prvním místě…“
Bezesné noci
„Nespala jsem a jedla prášky na bolesti, nepomáhalo vůbec nic. Protože jsem zůstala na byt sama, musela jsem platit nájem, energie, představa nemocenské mě děsila.“ Jenže už nemohla dál a šla k lékaři. „Musíte jít na operaci, pravil můj ošetřující lékař a já jsem probrečela noc. Kde na to vezmu? kladla jsem si otázku a stále jsem pracovala na směny v léčebně. Viděla jsem, jak lidé dopadají, když výměnu kyčelního kloubu nepodstoupí. Zůstávají ležet v bolestech…. upoutaní na lůžko..“
„Na péči, kterou bych potřebovala, jsem prostě neměla peníze. Jjít prosit někoho o půjčku, nebo splácet drahý kloub, který bych třeba mohla dostat, to bych opravdu musela jít asi do banky a vzít si půjčku… kterou by mi stejně nedali,“ vzpomíná sestřička Jana na zlé období života, kdy si musela pomoci jen a jen sama. „Po návratu domů z nemocnice jsem znala všechny cviky, co jsem každý den musela několikrát cvičit. Brečela jsem kousala si prsty do krve, jen abych se rozhýbala.. , často jsem si říkala, pro koho tady jsem? Pak se ale chmury rozptýlily a ozvaly se mi kamarádky.. To mě posílilo, když jsem za půl roku po operaci znovu nastoupila do práce, měla jsme pocit vítězství. Dokázala jsem to!“
Mohlo by to skončit jako pohádka. Jenže se Janě po nějaké době ozvala bolest ve druhé noze. „Už je to tak, směje se Jana u lůžka babičky, která čeká na její péči, jako každý den. Mám artrózu i ve druhé kyčli. Ta vyměněná, o té už vůbec nevím. Za to vím, že budu muset na další operaci… Přemýšlela jsem, co udělám, syn i manžel umřeli, velký byt je pro mě vlastně břemeno, budu ho muset prodat. No a z uspořených peněz si možná připlatím na své zdraví, kloub, co mi vydrží až do smrti, musím jíst hromadu léků a kdybych nedej bože už nemohla pracovat, tak mi peníze poslouží k důchodu. Člověk by se měl dívat do budoucna a trochu se o sebe starat sám, po té první operaci a živoření doma, to už vím, moc dobře.“
Příběh zdravotní sestry Jany uvidíte na ČT 1 ve 21 hod ve čtvrtek 20.10. 2011.
