Monstrózní mezinárodní akce za miliony dolarů přinášejí skepsi Summit o trvale udržitelném rozvoji neskončil přijetím žádného mezinárodně závazného dokumentu. Účastníci se dohodli pouze na deklaracích, jejichž realizace je nezávazná. Summit v Johannesburgu potvrdil pesimistické prognózy, že podobná setkání nemají praktický smysl.
Monstrózní mezinárodní akce za miliony dolarů přinášejí skepsi
Summit o trvale udržitelném rozvoji neskončil přijetím žádného mezinárodně závazného dokumentu. Účastníci se dohodli pouze na deklaracích, jejichž realizace je nezávazná.
Summit v Johannesburgu potvrdil pesimistické prognózy, že podobná setkání nemají praktický smysl. Letos byl poznamenán nepřítomností hlavy USA. Nezúčastnila se jej ani hlava Izraele, a to kvůli očekávaným antisemitským výpadům, které zazněly loni na summitu v Durbanu. Jedinou konkrétní iniciativou z široké palety projednávaných témat je zřízení mezinárodní flotily, která by kontrolovala omezení mořského rybolovu. Další přijatá usnesení však mají povahu naprosto nezávazných deklarací. Navíc mezi jednotlivými státy existují rozpory, které navzájem možnou pomoc planetě či třetímu světu vylučují. EU není ochotna kvůli ochraně svých zemědělců snížit cla na dovoz zemědělských produktů, a to i přes odmítavý postoj k ochranářské politice ze strany WTO. Některé africké státy, například Zambie, odmítají americkou humanitární pomoc, protože obsahuje geneticky upravenou kukuřici (která ovšem vyhovuje náročným americkým hygienickým a dalším normám). V neposlední řadě například arabské státy se odmítají podílet spolu s Izraelem na projektu čerpání vody z Rudého moře a jejího odsolování v Mrtvém moři, přestože dostupnost pitné vody pro každého občana planety bylo jedním ze stěžejních témat summitu. Není proto divu, že mezi odborníky roste skepse k podobným monstrózním akcím (konkrétně Johannesburg přišel na padesát miliónů USD). Signifikantní rovněž je, že tiskovou zprávu o průběhu summitu nedali tisku ani naši vládní účastníci, ministr pro životní prostředí Libor Ambrozek a vedoucí delegace, místopředseda vlády Petr Mareš. První summit o trvale udržitelném rozvoji se konal před deseti lety v argentinském Rio de Janeiru. Tehdy se zavázaly účastnické státy k snížení produkce tzv. skleníkových plynů. Ty jsou totiž podle mnoha vědců a ekologů zodpovědny za globální oteplování. Závěry z Rio de Janiera pak vedly k takzvanému Kjótskému protokolu. Podle něj by se měly snížit emise skleníkových plynů u průmyslově vyspělých států v letech 2008 - 2012 až o 5,2 % oproti roku 1990. Význam protokolu ovšem poněkud bledne v důsledku toho, že po svém nástupu protokol odmítl ratifikovat současný americký prezident George W. Bush. Ten totiž argumentuje tím, že omezení výroby a spotřeby by výrazně poškodilo americkou ekonomiku. Místo podpisu protokolu rozvíjejí USA svůj ekologický program, který mimo jiné spočívá na prodeji emisních limitů energetickým firmám, které vysázejí množství stromů, odpovídající produkci plynů.
