Má se česká armáda zúčastnit útoku na Irák i bez mandátu OSN?
Měli bychom se společně s USA zúčastnit útoku na Irák i bez mandátu OSN?
- Rozhodně ano 13,5
- Ano 27,9
- Rozhodně ne 22,6
- Ne 30,6
- Nevím 5,4
Účast české armády v útoku na Irák, byť společně s Američany, bez posvěcení OSN pokládá většina respondentů Manažerského barometru za nepřípustnou. Více než 53 procent manažerů soudí, že případný vojenský zásah v Iráku je příliš choulostivá záležitost na to, abychom se do ní zapojili bez mandátu Organizace spojených národů. „Už jen proto, abychom se konečně chovali jako suverénní stát, respektující mezinárodní právo, a ne jako apendix - ať už východu nebo západu - bychom měli s útokem počkat,“ odpověděl jeden z ředitelů.
Řada respondentů poznamenala, že nemají dostatečné informace pro rozhodnutí, proto raději zvolili opatrnější odpověď: „S veřejně dostupných informací odvozuji, že podniknout útok bez posvěcení OSN by mohlo - a vlastně i mělo - být považováno za agresi proti suverénnímu státu.“ Další ředitel uvažuje o ekonomické stránce iráckého konfliktu: „Zisk z ropných polí s největší pravděpodobností mít nebudeme a i když nás Spojené státy mohou slušně zaplatit, tak si myslím, že Česko žoldáckou zemí být nepotřebuje.“ Dalšího manažera naopak americká výzva inspirovala k jednoznačné odpovědi: „USA byly vždy tím nejlepším spojencem, kterého jsme kdy měli. Proto bychom jim měli pomoci, když potřebují naši expertízu ve válce proti jednomu z nejnebezpečnějších živlů na světě.“
Manažeři, reprezentující skupinu schvalující vyslání českých jednotek do Iráku, byli mnohem sdílnější než oponenti útoku: „Pokud Česká republika na svém území hostí Svobodnou Evropu, nelze se tvářit, že se akce Američanů naší země nedotýkají. Buďto jdeme s nimi, nebo proti nim. Lidovecká taktika, že jsem kamarád vlastně s každým, ale nikdo se na mne nemůže spolehnout, zde nemá místo. Pokud nás USA o pomoc při útoku požádají, měli bychom ji poskytnout. Otázka je, zda má být tato pomoc zdarma, či nějak refundována. Bylo by trapné zjistit třeba v polovině vojenských operací, že v době nedobrého stavu státního rozpočtu na další akci nemáme peníze. Proto si vláda musí již nyní vyjasnit řešení situace. Nejsme bohatá země, a pokud nemáme dostatek financí, nebojme se to USA říci předem. Nechť se Američané rozhodnou, zda jim stojí za to refundovat nám část nákladů, nebo se bez naší pomoci obejdou.“ Další respondent barometru odpověděl: „Pokud Američané mají důkazy o irácké genocidě na kurdech, o zbraních hromadného ničení a o spolupráci s teroristickými organizacemi, ospravedlňuje to preventivní úder sesadit současný režim a nahradit jiným, který by pro okolní státy nepředstavoval přímé ohrožení. Ač je nutné respektovat suverenitu, svoboda končí tam, kde by omezovala svobodu někoho jiného. Desítky milionů lidských životů mohly být ušetřeny, pokud by se mezinárodní společenství v roce 1938 rozhodlo k preventivnímu úderu proti jistému nadřazenému státu.“
Souvislost iráckého režimu s hitlerovskou historií našel i další manažer: „Zkušenost, kdy zlo nebylo zastaveno dostatečně včas, vymklo se kontrole a bylo poraženo až za cenu obrovských ztrát a utrpení, mne vede k odpovědi zaútočit. Myslím, že Hitler mohl být zastaven dříve, a to že nebyl, se stalo důsledkem střetu různorodých zájmů, mimo jiné i na půdě spojených národů. Lze předpokládat, že v současné situaci při složité debatě v Radě bezpečnosti OSN dojde k tomu, že budou preferovány národní a skupinové zájmy před zájmem celého lidstva.“ I další respondent by se k útoku připojil: „Není možné se pouze přiživovat na členství v NATO, která nám zaručuje ochranu proti útoku, ale musíme konečně najít i dostatek národní hrdosti a ne se neustále někde krčit v koutě.“
Některým respondentům chybí nezvratný důkaz, že Irák chystá útok, nebo že vlastní zbraně hromadného ničení. „Ani inspektoři OSN zatím nepodali důkaz o tom, že podobné zbraně Iráčané vlastní, proto případný útok zatím považuji za separátní akci Spojených států bez silného mandátu a myslím, že Američané by měli mezinárodní komunitu a OSN přesvědčit o potřebě útoku a získat jejich podporu.“ I další respondent se vyjadřuje v podobném smyslu: „Válečný konflikt bez přímého mandátu Rady bezpečnosti bude v očích budoucí generací vnímán jako demonstrace moci a jednostranné politiky USA, a do takového spojenectví bychom neměli vstupovat. Sami kvůli sobě bychom měli trvat na tom, aby bojové operace byly výsledkem konsensu a široké podpory mezinárodní koalice.“
Pramen: Týdeník EURO - odpovídalo 111 manažerů.
