Poslanec Ludvík Hovorka mluví do všeho, co se dnes v českém zdravotnictví děje. A s býčí zarputilostí se ho snaží změnit
Brouk Pytlík českého zdravotnictví. Neřízená střela. Notorický potížista. Muž, který nemění své názory ani pod tíhou argumentů. Tak se mluví o lidovci Ludvíku Hovorkovi, poslanci, který ovlivnil a ovlivňuje české zdravotnictví pomalu víc než ministr. Tím by se ostatně klidně mohl stát – s posvěcením Andreje Babiše, jemuž už dobře posloužil minimálně při okopávání současného ministra Svatopluka Němečka.
Traduje se, že Hovorka nenechá nic jen tak. Vypráví se, že když byl před lety členem dozorčí rady Českých drah a jel vlakem, kde byl nepořádek, okamžitě si stěžoval přímo generálnímu řediteli drah. A tak přistupuje Hovorka ke všemu. Bez ohledu na to, jestli záležitosti rozumí, nebo o ní jen cosi zaslechl.
Když se v obci Šumice, které dvanáct let starostoval, pokládaly nové kabely, vzal Hovorka krumpáč a šel kopat. Když mu tam vadily výherní automaty, zakázal je. Když jeho vyhlášku zrušil Ústavní soud, zasadil se o změnu loterijního zákona. Hovorka je přímočarý a mimořádně agilní. Ať už ve sněmovně nebo v krajském zastupitelstvu, Hovorka žádá, vyzývá, interpeluje.
Střelba do vlastních řad Poslancem se stal v roce 2002. Ze začátku se zabýval především dopravou, tedy oborem, který vystudoval. Teprve v roce 2007 se stal členem výboru pro zdravotnictví – bez jakékoli kvalifikace, tedy pokud nepočítáme fakt, že jeho manželka je zdravotní sestra. A nadešly jeho hvězdné roky. Ač koaliční poslanec, stal se Hovorka jedním z nejhlasitějších kritiků a odpůrců pravicové reformy zdravotnictví ministra Tomáše Julínka a premiéra Mirka Topolánka. Vadila mu hlavně emancipace zdravotních pojišťoven, umožnění vzniku různých pojistných programů a transformace fakultních nemocnic na akciové společnosti. V roce 2008 ho lidovečtí poslanci vyzvali, ať složí mandát, protože nedodržuje politiku strany, za kterou byl zvolen. Než v březnu 2009 definitivně padla Topolánkova vláda, zatápěl Hovorka vlastní koalici dennodenně. Julínkovi lidé dodnes vzpomínají na několikahodinová jednání, kdy se jej marně snažili přesvědčit ke kompromisu. Hovorka přišel, vyslechl je, ale názor nezměnil. Ne, že by byl přesvědčený, že zdravotnictví rozumí lépe, ale ve všem viděl komplot, spiknutí a zlodějinu. V sobě spravedlivého bojovníka.
Koaličním politikům přibylo šedin, zato voliči Hovorku odměnili. Ve volbách do sněmovny v roce 2010 dostal téměř šest tisíc preferenčních hlasů, druhý nejvyšší počet ze všech lidovců. KDU-ČSL se tehdy do sněmovny neprobojovala. V roce 2013 ale preferenční hlasy Hovorkovi zajistily návrat do poslanecké lavice.
Zdravotnictví mu už zůstalo. Když zrovna nebyl poslancem, dělal asistenta senátorce Aleně Dernerové, bojovnici proti korupci, dnešní člence senátorského klubu ANO a dřívější lékařské odborářce. Krátce řídil městskou nemocnici v Uherském Brodu, kam prý také vtrhl jako tornádo, nicméně účetně ji udržel mírně v plusu. O poznání méně úspěšný je Hovorka ve Zlíně, kde je krajským zastupitelem – tamní krajem zřizovaná nemocnice stále patří k nejhůře hospodařícím v zemi.
Převlečený lidovec Někdy bývá kvůli svému tažení proti poplatkům označován za levicového aktivistu převlečeného za lidovce. To je omyl. Jeho představa zdravotnictví není vysloveně komunistická či socialistická, například určitou pluralitu zdravotních pojišťoven uznává. Nejspíš by podobně jako pravicové reformy torpédoval i ty levicové. Ani ty by totiž zřejmě neodpovídaly jeho představám.
Co mu nyní leží v žaludku nejvíce, je nezávislost zdravotních pojišťoven a jejich právo uzavírat s nemocnicemi a lékaři různé smlouvy. Že pojišťovna může jednomu platit víc než jinému, je Hovorkovi samo o sobě podezřelé. Obzvláště pokud se to dotýká nemocnic ve vlastnictví soukromníků.
Jestli by Andrej Babiš skutečně rád udělal právě z Hovorky příštího ministra zdravotnictví, není zatím jasné. Ponecháme-li stranou senátorku Dernerovou, dělá mu asistenta právník Ondřej Dostál, kterého Babiš nominoval do svého úzkého expertního týmu pro zdravotnictví. Spíš než kandidát do vlády se ale Hovorka Babišovi hodí jako užitečný kritik současného ministra. Osvědčil se, když v listopadu agresivně vystoupil proti Němečkovi kvůli přípravám na proplácení léčby kmenovými buňkami u diabetiků, kterým hrozí amputace nohy. Naznačil, že by tím mohl Němeček chtít přihrát stamiliony z veřejného zdravotního pojištění soukromému výzkumnému projektu 4MEDI v Ostravě.
Dokonce i Hovorkovi kritici připouštějí, že svůj boj za „uzavření penězovodů z veřejného zdravotního pojištění na soukromá konta“ bere zcela vážně. Není to jen póza, kterou se snaží vytřískat politické body. Myslí to upřímně. Pár takových jsme tu už měli.
O autorovi| Adéla Čabanová, cabanova@mf.cz
