Bez mastných pokut dovozcům se sběr baterií neobejde
Kolik z nás neví, že v bateriích, které používáme skoro na všechno - od hodinek, přes mobil až po elektrický kartáček na zuby -, jsou vzácné a jedovaté kovy? A kolik z nás ty kovy a jedy vrací do oběhu? Ministr životního prostředí Martin Bursík zahřímal, že pouhých šest procent. Tři tisíce tun baterií loni zmizelo ve vodách, které pijeme, v mrkvi, kterou jíme, v lepším případě na skládkách. Přitom osvěta o tom nemohla být osvětovatější, zákon zákonitější. Povinnost zpětného odběru baterií je totiž v zákoně už od roku 2002. Těžko však najít někoho, kdo se jím řídí.
Je nejvyšší čas přitvrdit a všechny ty rtuti, olova, kadmia, mangany i zinky v bateriích začít sbírat. Jednak se znovu na ledacos hodí, jednak nebudou otravovat prostředí. A také budeme konečně plnit evropskou směrnici. Povinnost sběrných míst všude, kde se prodávají baterie, je proto správná.
Čisté svědomí ve vztahu ke sběru baterií mohou mít v Česku snad jen ve společnosti Ecobat. Ta žije z příspěvků dovozců, je jakousi obdobou Eko-komu ze světa obalů, ovšem úměrně k počtu přispěvatelů - Eko-kom jich má ke dvaceti tisícům, Ecobat sto třicet. Ecobat už sám zřídil 6,5 tisíce sběrných míst, sám je vybírá a sám sváží baterie. Ale úspěšnost záleží na partnerech. V obchodních řetězcích často stojí kontejnery za nějakou skříní, aby nerušily pohled na zboží.
Takhle by to dál nešlo. Bez mastných pokut dovozcům, kteří si nezajistí účinný zpětný odběr na každém prodejním místě, se sběr baterií neobejde. Jen my, uživatelé, budeme dál z obliga. Hodíme-li baterii do popelnice, nebo ji odneseme zpátky do obchodu, bude záležet jen na našem svědomí. A to je zatím na baterky.
