Verdikt švédských voličů by snad Češi mohli přivítat
Verdikt švédských voličů, kteří prozatím odmítli zavedení eura v zemi, by snad Češi mohli přivítat s úlevou. I vyspělé státy Evropské unie zůstávají mimo eurozónu, a tak se i v Česku bude snadněji argumentovat těm, kteří říkají, že není kam spěchat. V českém případě jde ovšem o východisko z nouze – i kdybychom spěchat chtěli, nemůžeme. Nejsme připraveni. Na rozdíl od Švédska, které bylo na vstup do eurozóny připraveno mnohem lépe než někteří její současní členové (více na straně 28).
Právě tento rozdíl mezi Českem a Švédskem je na finančních trzích dobře znám. Česko je v nesrovnatelně riskantnější pozici. Švédové asi na neúčasti v měnové unii ekonomicky prodělají, ale nebude to tak dramatické. Všichni finančníci a investoři vědí, že zavedení eura ve Švédsku nestála v cestě žádná jiná překážka kromě vůle lidu. Čechy však budou všichni posuzovat podle toho, jak si na své cestě za eurem počínají. I když vláda prosadí reformu veřejných financí, není ještě vyhráno. Musejí následovat další reformní kroky, které zemi povedou ke stabilnímu hospodaření v budoucnosti.
Na prvním místě není nejdůležitější to, zda Česko na konci tohoto desetiletí euro skutečně zavede, ale zda splní veškerá kritéria pro to, aby ho zavést mohlo. Nepodaří-li se to, nebudeme mít jistotu, že jsme ochráněni před jakýmikoliv případnými šoky na finančních trzích. Panika investorů přitom může vzniknout někde úplně jinde a zpočátku nemusí mít s českou ekonomikou vůbec nic společného.
Nelíbí se nám taková závislost na iracionálních finančních trzích? V zásadě jsou dvě cesty, jak se jí vyhnout. Buď totální izolací před vyspělým světem, čímž bychom se vrátili minimálně o patnáct let do minulosti. Nebo co nejrychlejším vstupem do eurozóny, byť jednu formu závislosti nahradí druhá – na měnové politice Evropské centrální banky (ECB). Taková závislost ovšem přinese větší pocit jistoty. Na rozhodování ECB pak Češi navíc mohou mít sice zanedbatelný, ale přece jen vliv. Už splněním kritérií pro vstup do měnové unie je přitom možné dosáhnout toho, že Česko budou v zahraničí vnímat spíše jako potenciálního člena eurozóny, než jako stále hodně křehkou transformující se ekonomiku. Přinejmenším by bylo dobré se stát takovým druhým Švédskem – byť je jasné, že ekonomické úrovně této země Česko ještě dlouho nedosáhne.
Ačkoliv Švédsko nepatří k největším zemím Evropské unie, tak či onak inspiruje české politiky od pravičáků po levičáky. Není tajemstvím, že premiér Vladimír Špidla obdivuje tamní sociální model, o němž pravice tvrdí, že je neudržitelný. Nelze ovšem opomenout, že pod vedením sociálnědemokratického premiéra (a předtím ministra financí) Görana Perssona už Švédsko prošlo výraznou redukcí státu blahobytu a jeho sociálních dávek. Také se jasně vydalo na cestu ke stabilním veřejným financím a rozpočtovému přebytku. Pokud se Špidla řídí touto švédskou šipkou a pomalu, ale jistě se stává přesvědčeným stoupencem reforem, nelze to než uvítat.
Z výsledku švédského referenda však Špidla radost mít nemohl - na rozdíl od lidí z nejsilnější opoziční strany v Česku. Nynějšího prvního místopředsedu ODS Jana Zahradila zase v minulosti inspirovala nejen švédská, ale celkově skandinávská skepse vůči Evropské unii. Mimo eurozónu dnes kromě Švédů zůstávají také Dánové a Norové nevstoupili ani do EU. Zahradil se svými spojenci – eurorealisty – před časem označili Skandinávii za oblast, na niž by se Česko mohlo orientovat.
Zde ovšem ona „švédská šipka“ neukazuje přesně tím směrem, jaký by skeptikům v ODS vyhovoval. Obyvatelé Švédska se sice v referendu nepřímo vyslovili proti budování nadnárodních institucí, jejich skepse se však velmi liší třeba od té britské či Zahradilovy. Britští konzervativci se stejně jako část ODS obávají především socialismu, který podle nich Evropská unie reprezentuje. Mezi švédskými odpůrci eura o sobě dávali vědět odboráři, kteří se naopak obávají ztráty tradičních sociálních vymožeností.
Největší chybou by bylo, kdyby se někdo v Česku snažil ze švédského referenda vyvozovat závěr, že evropská měnová unie nastupuje cestu ke svému konci. Švédové pomohli zaměřit pozornost na velké problémy, s nimiž se eurozóna potýká. A to je dobrá zpráva pro reformátory, nikoliv hrobaře.
