Veřejní investoři si neumějí poradit se stavbami. Politiky paralyzuje strach z možné kriminalizace
Regionální politici v Česku se poslední dobou ocitají před rozhodnutím, které nepříjemně připomíná Sofiinu volbu. Mám zastavit stamilionovou či miliardovou stavbu, způsobit tím městu škodu a riskovat, že si na mě došlápne policie, nebo mám radši pokračovat i s rizikem, že poruším zákon o veřejných zakázkách a stejně půjdu „do tepláků“? Tunel Blanka je notoricky známým příkladem takového dilematu. Není to však zdaleka jen pražský syndrom. Obávané vícepráce a kolize se zákonem v protikorupční hysterii rozkládají koalice po celé zemi. Zatím totiž nikdo nezná bezbolestný recept, jak se s nimi vypořádat. Místo stavění se tak budou možná veřejní investoři soudit.
Co se změnilo? Zvolení zástupci lidu si v posledních měsících zvykají na to, že za svá politická rozhodnutí nesou odpovědnost, a to včetně té trestněprávní. Policie se nerozpakuje kolektivně sdělovat obvinění za činy, které by dříve řešil maximálně antimonopolní úřad nebo správní soudy. Rizikový post dokonce nemusí být jen vrcholná funkce na radnici. V Plzni už vědí, že adrenalin si mohou užít také řadoví zastupitelé. Pokud zdomácní jeden z možných výkladů zákona o obcích, stanou se vícepráce zlým snem všech komunálních politiků.
Někdo to musí odnést Listopadové zastupitelstvo v Plzni bylo snad nejbouřlivější ve své jeho historii. Zvolení zástupci lidu osm hodin diskutovali o tom, zda firmě Hochtief proplatit navíc 40 milionů za stavbu divadla (původně celkem za 818 milionů korun). Před půlnocí vyčerpaní zastupitelé odsouhlasili jen 18 milionů, o které se prodraží technologie. Ty, se kterými počítala projektová dokumentace, se už nevyrábějí. Dalších 22 milionů za zemní práce dodnes visí ve vzduchu. Spor o dodatečné peníze každopádně stál post náměstka primátora pro investice Petra Runda (ODS) a odstartoval krizi plzeňské koaliční vlády ODS s ČSSD.
„Samozřejmě také chci, aby se divadlo dokončilo. Nejsem ale stavební odborník, abych mohl kvalifikovaně rozhodnout, jak měla být která hromádka hlíny převezena. Neshodnete se na tom ani vy, kteří k tomu máte aparát a prostředky,“ vpálil radním jeden z opozičních zastupitelů. Sociální demokraté totiž návrh koaličních partnerů z ODS na zaplacení 40 milionů odmítli. V době, kdy Metrostav v Praze kvůli dlužným fakturám zabedňoval tunel Blanka, koloval mezi plzeňskými zastupiteli dopis Hochtiefu, že stejně naloží s divadlem. Jenomže zastupitelé se lekli víc toho, že by mohli mít podobně jako pražští radní oplétačky s policií.
„Bohužel zastupitelé musejí nějak rozhodnout a převzít odpovědnost, i když chápu, že na to nejsou technicky vybaveni. Já si nejsem stoprocentně jist, že bychom spor se stavební firmou vyhráli. Nemůžu proto riskovat náklady za soud a zakonzervování stavby,“ vysvětluje dnes už bývalý náměstek Rund. Pro zastupitele pořádal semináře, kde problém detailně vysvětloval. Pravidelně je navštěvovala pouze Jaroslava Maříková, zastupitelka za stranu Občané.cz. Divadlu věnovala snad třicet hodin času. „Já ten návrh rozhodně nepodpořím, i kdyby se mělo město nakonec soudit. Vina je na straně města i dodavatele.
Měli by uzavřít dohodu, jakou část nákladů kdo ponese,“ je přesvědčena Maříková.
Nezviklal ji ani emotivní apel, že bez souhlasu zastupitelů nebude v květnu otevřeno divadlo, které má sloužit jako výkladní skříň Evropského roku kultury. „Nové normy pro technologie platily už před začátkem výstavby. Ani to, že se projektant spletl o 4,5 tisíce tun zeminy ve výkazu výměr, přece nelze jen tak přejít. Někdo by za to měl nést odpovědnost,“ vysvětluje věcně svůj odmítavý postoj zastupitelka.
Může za všechno zákon?
Jaroslava Maříková na rozdíl od kolegů zastupitelů ví, že vícepráce neznamená sprosté slovo. Na Západočeské univerzitě v Plzni má na starost stavbu výzkumného evropského centra excelence za více než půl miliardy korun. Ví proto také, že vícepráce nepadají z nebe a dá se jim alespoň zčásti předcházet. U výzkumného centra budou tvořit na české poměry nevídaných necelých pět procent z celkových nákladů a žádné z nich by neměl být problém proplatit. Výzkumné centrum má jen zhruba měsíční skluz, a to ještě kvůli krádeži šesti kilometrů kabelů.
Maříková vyvrací mantru veřejných investorů, že se bez hordy změn stavby a porušování zákona o veřejných zakázkách stavět prostě nedá. „Zákon musel psát někdo, kdo nepostavil ani vlastní domek. Dodržet ale víceméně jde, i když je to každodenní boj a dřina,“ říká. Každou změnu během výstavby, která na stavbě centra vznikne, musí posílat na ministerstvo školství. To jí jako garant dotačního programu musí odsouhlasit a dodatečné práce nesmějí být provedeny dříve, než na ně proběhne jednací řízení bez uveřejnění. Maříková tak musí organizačně kouzlit, aby stavba nenabrala zpoždění, a bedlivě hlídat každý krok stavební firmy.
Primátor Ostravy Petr Kajnar (ČSSD) má trochu jiný názor. Zákon podle něj nechrání veřejného investora ani nešetří veřejné rozpočty. „Česká republika přijde nakonec o obrovské prostředky z Evropské unie. Stavby nebudeme schopni včas dokončit,“ soudí Kajnar. Aby se město nedostalo do kolize se zákonem, muselo na čas přerušit rekonstrukci industriálního Trojhalí na multifunkční centrum. Firma narazila u sto let starého objektu na nečekaně vysokou hladinu spodní vody, takže zákonem povolený dvacetiprocentní limit víceprací vyčerpala hned na začátku stavby. Každé další změny oproti projektu musí sdružení Trojhalí Karolina, jehož je město Ostrava členem, soutěžit zvlášť.
„Zhotovitel vyhrál zakázku s předpokládanou cenou 330 milionů korun za 150 milionů.
Dalo se předpokládat, že si nechá zaplatit i převoz hromady štěrku, pokud nebyl v zadání. Město ani sdružení ale nejsou privátní firma, aby bylo možné se s dodavatelem nějak rozumně dohodnout,“ vysvětluje primátor.
Rekonstrukce Trojhalí se tak opozdí o deset měsíců. Pražskému primátorovi Tomáši Hudečkovi se prý Kajnar nediví, že nechá o Blance rozhodnout v arbitráži. „Dostáváme se do patové situace, kdy bude muset rozhodovat někdo, kdo už není trestně odpovědný. Místo stavění se budeme soudit,“ podotýká ostravský primátor.
Blbě podle projektu Průzkum, který pro týdeník Euro zpracovala analytická společnost CEEC Research mezi více než stovkou představitelů stavebních firem, ukazuje, že vícepráce nejsou pro stavební firmy, a tedy i veřejné investory zdaleka marginálním problémem. Více než polovina velkých stavebních společností
eviduje neproplacené faktury a přes 90 procent oslovených manažerů velkých firem předpokládá, že výsledkem budou ve finále soudy a zastavování staveb. „Privátní sektor nemá problém zadat vícepráci, pokud je potřeba. V řadě případů ale nemá peníze. Veřejní investoři prostředky mají, bojí se ovšem ztráty dotace nebo nařčení z korupce či klientelismu. V některých případech změny během výstavby ani legislativa neumožňuje, i když jsou zcela racionální,“ konstatuje Jiří Vacek, ředitel analytické společnosti CEEC Research.
Obecné vnímání víceprací jako podvodu, ne-li rovnou trestného činu, šéfy stavebních firem rozčiluje. „Věcná podstata samozřejmě spočívá v technické a technologické nekompetentnosti projektantů a investorů v průběhu přípravy stavby, šetření na potřebných – zejména geologických – průzkumech či v nekvareport lifikovaném stanovování investičních finančních limitů, aby stavba politicky prošla,“ říká Ondřej Chládek, spoluzakladatel stavební firmy Chládek & Tintěra. Důsledkem současné protikorupční hysterie podle něj je, že dodavatelé raději stavějí „přesně blbě podle
projektu“ nebo stavbu postaví dobře bez valné naděje, že vícepráce dostanou zaplaceny. V posledních třech letech však tento „velkorysý přístup“ přestaly firmy kvůli dumpingovým cenám praktikovat. „V boji s administrativní hydrou a vadnou legislativou se ze stavařů pozvolna stávají především trhovci handrkující se s investorem o peníze a bojovníci s houštinou nesmyslných paragrafů a nařízení. Technická odbornost, odpovědnost a stavovská hrdost jsou zadupávány do země,“ stýská si Chládek.
V souboji s paragrafy jsou často stavební firmy těmi, kdo ve skutečnosti prohrává. Kdo z něj těží, jsou jen právníci, jejichž pomoc zoufalí investoři vyhledávají. „Prováděcí předpis k zákonu o veřejných zakázkách by měl exaktně definovat, co je vícepráce. Dnes tento výklad pomalu u každé stavby poskytuje najatý právník, což vyvolává nejistotu všech. Právní názory se navíc liší, což se tragicky projeví v okamžiku, kdy si investor najme právníky dva. Shodnou se pouze na tom, že názor správních orgánů nebo justice může být odlišný od jejich,“ mluví ze zkušenosti František Polák, zástupce Metrostavu. Pražští radní ve snaze nalézt jistotu, že se nedopustí proplacením faktur Metrostavu trestného činu, zadali řadu právních posudků.
Výsledkem byla pouze jistota, že jim ji nikdo z právníků nedá.
Bémovy podzemní miny Téměř dvouleté martyrium s vícepracemi na tunelu Blanka ukončil loni v říjnu primátor Tomáš Hudeček (TOP 09) tím, že zpochybnil kontrakt s Metrostavem a odpovědnost přehodil na arbitrážní soud. Umožnil mu to rozsudek Nejvyššího soudu a výklad ministerstva vnitra zákona o obcích. Podle něj je nabývání nemovitostí (tedy staveb) nepřenositelnou pravomocí zastupitelstva, které musí schválit takový záměr alespoň v hrubých obrysech. Pokud by takovým hrubým obrysem měla být i cena díla, zastupitelé by se do budoucna mohli „těšit“, že se budou s vícepracemi potkávat pravidelně. Ty totiž zpravidla znamenají změnu ceny stavby.
Pro úhybný manévr politika, který má spolu s dalšími radními na krku obvinění v tzv. kauze Opencard, stavební branže ovšem příliš porozumění nemá. Firmy, které stavějí „postaru“ podle přání zákazníka bez ohledu na zákon a „papíry“, nechápou, že politici odmítají nést nové riziko nedobrovolných kontaktů s policisty. Blanka, která se prodražila o sedm miliard na celkem 37 miliard korun, je toho zářným příkladem. Bývalý primátor Pavel Bém (ODS) zanechal svým nástupcům v podzemí pumy, které nedokázal přesvědčivě zneškodnit Bohuslav Svoboda (ODS) ani Tomáš Hudeček. Problém s neproplacenými fakturami byl ostatně jedním z hlavních důvodů pádu koalice ODS a TOP 09.
Už v polovině roku 2011 upozornili radnici najatí právníci, že na Blance byl pravděpodobně překročen dvacetiprocentní povolený limit víceprací. Tunel se několikrát propadl, oproti projektu musel být zahlouben o pět metrů níž, do stavby několikrát vstoupila sama radnice dodatečnými požadavky – například na kompletní opravu Letenského náměstí nebo na jiný Trojský most, než byl v zadání. Město se pokusilo řešit problém před koncem roku 2012 za pomoci právníků
Pražští radní ve snaze nalézt jistotu, že se nedopustí proplacením faktur trestného činu, zadali řadu právních posudků. Výsledkem byla pouze jistota, že jim ji nikdo z právníků nedá.
tzv. kategorizací změn během výstavby, aby zjistilo, jak si skutečně stojí z pohledu zákona. Nastoupená riskantní cesta se nakonec ukázala jako jízdenka do kriminálu. Když Metrostav loni v listopadu definitivně pochopil, že radní neseberou odvahu a dlužné miliardy mu na účet nepošlou, práce na téměř dokončeném tunelu zastavil.
Politici prezentují lednové rozhodnutí arbitrů, že Metrostav má tunel dokončit, za své vítězství. I když soudci avizovali, že smlouva města s Metrostavem pravděpodobně platná je, firma stále netuší, jakým způsobem se svých miliard domůže. Ovšem ani pražští radní nejsou z nejhoršího venku.
Policie totiž zkoumá, jakým způsobem s marasmem po Bémově gardě naložili, konkrétně se zajímá o usnesení o zmíněné kategorizaci.
Primátor Hudeček vidí za pozorností policie útok starých pražských kmotrů odstřihnutých od peněz. Jiným vysvětlením ovšem může být, že detektivové prověřují, zda politici nevrší další špatná rozhodnutí, která přinášejí další ztráty veřejných prostředků. Takovou škodou by mohlo být třeba stamilionové smluvní penále za to, že město už dva roky Metrostavu neplatí, nebo naopak podezření, že radnice platí podruhé za služby, které si za stamiliony objednala u stavebního dozoru.
Každopádně ani policie nenabízí univerzálně správný recept, jak se vypořádat s porušováním zákona v minulosti, a neporušit jej přitom v současnosti. Ani to není její práce. Že by se řešení rodilo v probíhající arbitráži s Metrostavem, nezní příliš optimisticky. Před problémem, jak proplatit stavebním firmám stamiliony za vícepráce, které neodpovídají zákonu, stojí v tuto chvíli třeba management pražského dopravního podniku. V projektu prodloužení trasy metra A dosáhl objem víceprací čtyřiceti procent. Metrem by se musel prohnat tajfun, aby se všechny změny daly označit za nepředvídatelné a ředitel mohl bez obav podepsat faktury. O formální stránce smluvního ošetření změn raději nemluvit. l •
Průzkum mezi manažery stavebních firem
Evidujete neproplacené vícepráce na zakázce od
veřejného sektoru?
Stavební Celkem Velké Malé Pozemní Inženýrské
firmy
Ano 21 % 57 % 11 % 13 % 43 %
Ne 72 % 39 % 80 % 80 % 50 %
Nepracuji
pro 7 % 4 % 9 % 7 % 7 %
sektor
Budou se stavební firmy z tohoto důvodu soudit
a zastavovat stavby?
Celkem Velké Malé Pozemní Inženýrské
Ano 79 91 76 83 69
Ne 21 9 24 17 31
Zdroj: CEEC Research
6 miliard Finanční úřady řeší porušení rozpočtové kázně za více než šest miliard jen u dopravních staveb. zákon o veřejných zakázkách Z čeho investoři šílí: • 20procentní limit víceprací • požadavky na nepředvídatelnost změn • administrování víceprací • vícepráce je i to, o co se stavba zlevní Proč dochází k víceprácím: • nedostatečná majetkově-správní příprava projektů • chyby v projektové dokumentaci • nedostatečný průzkum • dodatečné požadavky investorů • jiné podloží • živelné pohromy • změny norem a zastarávající technologie
Státní fond dopravní infrastruktury našel prostřednictvím vlády jako jediný legální cestu, jak se s obávanými vícepracemi a porušením zákona o veřejných zakázkách popasovat.
9,5 miliardy Evropská komise udělila Operačnímu programu doprava 9,5miliardovou korekci především za pochybné vícepráce. 90 % Více než 90 procent oslovených manažerů velkých staveb firem se obává soudů a zastavováním staveb.
O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz