Indové mají také zlaté ručičky, míní legenda světového obuvnictví
EURO: Vedení multinárodní společnosti Baťa sídlí daleko od finančního centra Toronta, Bay Street. Sedíme zde v příjemném, nicméně nijak pompézním dvoupatrovém domě. Zlínskému podniku, který založil váš otec, vévodil mrakodrap označovaný ve své době za architektonický zázrak. Můžeme i to s nadsázkou brát jako symbol horších časů pro někdejší světovou jedničku?
BAŤA: Byli jsme samozřejmě silnější v předválečném Československu, než jsme v Kanadě. Nesmíte zapomínat, že v době kolem druhé světové války bylo nepoměrně méně značek. Byli jsme průkopníky v tom, že jsme zavedli masivní výrobu a identifikaci se značkou v Československu i ostatních částech Evropy. Když ale porovnáte tehdejší objem spotřeby s dnešním, je vyloučené, aby nějaká značka dominovala stále tak silně. Díkybohu, lidé přesto nezapomněli, a tak jsme mohli naši někdejší pozici v Česko-Slovensku obnovit, do určité míry. Na druhé straně jsou nyní země jako Indie. Tam nedávno provedli průzkum o znalosti značek, a my jsme byli nejznámější vůbec, před Coca–Colou a všemi ostatními.
EURO: Je to možné považovat za vaši stálou taktiku – objevovat perspektivní, konkurencí dosud nedotčené trhy?
BAŤA: Těch míst je čím dál méně. Přesto, nyní máme na radaru Rusko, Čínu a několik dalších. Ale otázkou je, jak se na trh dostat. Jeden univerzitní profesor se mě ptal, co nám při tom chybí víc – peníze, nebo lidé? Odpověděl jsem, že obojí, ale lidé jsou nepoměrně důležitější. Protože na týmu záleží vůbec možnost ty peníze vydělat.
EURO: Firma Baťa je známá jako výrobce i prodejce. Zamýšlíte dát některé z cest v budoucnu přednost?
BAŤA: Obě jsou velmi důležité. Ovšem, pokud se týká zboží, bude pravděpodobně rychlejší rozvoj u obchodu. Produkt podle našich představ, standardů a designů si lze nechat na zakázku vyrábět jinde, aniž bychom museli stavět nové továrny. Ale paralelně je potřeba mít vyváženou možnost prodávat a dodávat.
EURO: Jak je tento vyvážený postoj k prodeji i výrobě ovlivňován velmi živým děním na světových trzích ve druhé polovině devadesátých let a na počátku nového století?
BAŤA: U nás to vždycky bylo obojí. Hlavně když jsme rostli. Kupříkladu v zemích, kde do té doby nebylo zásob a byly izolované od importu zboží, jsme museli postavit továrnu, abychom na tom trhu mohli působit. Jinde jsme začali s obchodováním a později jsme – možná - začali budovat výrobu. Ale svět se mění. A jak se odbourávají celní bariéry a importní regulace, je možné nemít v každé malé zemi výrobu, a naopak centralizovat produkci do menšího počtu míst.
EURO: V České republice Baťa nyní vyrábí unikátní modely, ovšem v relativně malých objemech. Bude se měnit vaše strategie pro naši zemi například v souvislosti se vstupem do EU? Jinými slovy, chystáte masivnější výrobu?
BAŤA: Výroba, která by v Československu vytvořena částečně naší předválečnou aktivitou a také poválečnou, kdy orientace na Rusko a komunistické země, vytvořila takový jednoduchý a ochráněný trh, se musela s příchodem volného trhu změnit. Tehdy na počátku devadesátých let jsem tvrdil, že jediným způsobem, jak udržet větší kapacitu, je nabídnout něco originálního, co se bude dát exportovat do jiných částí světa. Bohužel, to se nestalo. A v současné době už skoro není možné vyrábět v jedné zemi takový výběr zboží, jak tomu bylo v Československu. V každé zemi, u každé skupiny produktů, existuje nabídka výrobků, které nepocházejí pouze z oné země.
EURO: V květnu jste při návštěvě České republiky navštívil i ministerstvo zahraničí. Znamená to, že nové aktivity v zde přece jen plánujete?
BAŤA: Při každé návštěvě České republiky navštívím různá úřední místa, protože pracuji pro Organizaci pro spolupráci a rozvoj. To mě automaticky přitáhne i na ministerstvo průmyslu a obchodu a ministerstvo zahraničí. Ale vaše otázka zněla, zda jde o příslib nějaké dramatické akce. Bohužel, není to známka žádného masivního rozšiřování firmy, to musíme v České republice a na Slovensku dělat systematicky. Jakmile vyděláme trochu peněz, tak je tam investujeme.
EURO: Budou i nadále dominovat značky, které jsou dnes považovány za vůdčí?
BAŤA: Dnes už není značka a továrna totéž. Hlavní je, že má někdo ideu. Skoro pro každý produkt je možné najít místo na světě, kde se dá vytvořit. Značka dnes už vůbec nemusí být zakotvená v místě, kde se zboží vyrábí. Je zakotvena tam, kde vzniká intelektuální vize, totiž jestli to má být bota s vysokým podpatkem, anebo s nízkým kramflekem. Záleží na konkrétním člověku, který se chce dostat na trh a má ideu, co se neznámé dívce bude líbit za šest či devět měsíců. To bude potřebovat, aby se z myšlenky stal produkt. Svět je dnes prolnutý tým, a o to důležitější je intelektuální práce. Mnohem důležitější než tvrdá ruční práce.
EURO: Jak z tohoto pohledu hodnotíte šance české obuvnické tradice?
BAŤA: Věřím, a i my se k tomu budeme snažit přispět, že by se měla tradice udržet. Proto například pomáháme udržovat na školách a univerzitách technologické učení v obuvnictví. Nedávno jsem byl se Světovou bankou v Rumunsku a tam jsem navštívil dvě továrny, jejichž ředitelé absolvovali kursy ve Zlíně. To mi dělalo velkou radost. I kdybychom museli vyučovat lidi z celého světa, alespoň to bude intelektuální přínos pro tyto země. Předávání naší tradice vnímáme jako intelektuální příspěvek země ke světovému vývoji.
EURO: A manuální zručnost? Kdybyste měl porovnat pracovní schopnosti lidí v Čechách, v Kanadě a dalších vám známých částech světa, platí stále úsloví o zlatých českých ručičkách?
BAŤA: Ještě je v něm mnoho pravdivého. Ale ne že by to byl monopol českého lidu. I ve velkých zemích, jako je Indie, zjistíte, že například v Bengálsku najdete ohebné ručičky pro jemnou práci. A v Pandžábu jsou lidé zase dobří na těžký průmysl. Totéž existovalo a existuje také i na Moravě a v Česku. Aby to platilo i nadále, je třeba konstituovat nějaký ten obchod a mít ambice se dostat se zbožím do světa. Což je čím dál tím složitější, protože manuální zručnost nahrazují stále lépe technologie, a náskok díky dovednosti lidí mizí.
EURO: Často zmiňujete Indii. V jednom rozhovoru jste dokonce řekl, že za svého nástupce zřejmě vyberete někoho z této země. Souhlasíte s těmi ekonomy, kteří označují rodinné podniky za přežité? BAŤA: To muselo být vytržené z kontextu. Možná otázka zněla, zda bude vždy ve vedení někdo ze Zlína. A odpověď zněla nejspíš tak, že nelze stoprocentně odpovědět, kdo to bude. Samozřejmě člověk doufá, že bude mít potomky, kteří budou v rodinné tradici pokračovat. Ale možnosti přebírat vedení musejí být otevřené nejlepším a těm, kteří mají největší zájem. Můj syn prošel několika aktivitami a dnes je předsedou správní rady firmy Baťa. Ale v takovém podniku je princip jedné vůdčí osoby trošičku přežitý. V naší organizaci vždycky panovala tradice týmové spolupráce. Možná že můj otec zářil jako vedoucí osoba. On hlavně organizoval a vychovával lidi z celého kraje. Ale byl to vždycky tým a firma byla vždy decentralizována po celém světě. A v tom i pokračuje.
