Svět bude do pěti let pravděpodobně zaplaven uhlím. Renomované prognostické firmy uvádějí, že by mohlo na světovém trhu v roce 2005 přebývat až čtvrt miliardy tun uhlí jako následek produkce nově otevíraných dolů, zejména v Austrálii, Kolumbii, Venezuele, Spojených státech amerických a v Jihoafrické republice. Přitom poptávka po uhlí klesá, což souvisí s celosvětově slabší hospodářskou aktivitou a s konkurencí dalších energetických surovin, zejména plynu.
Podle statistik Mezinárodní agentury pro energii (IEA) se v posledních dvou letech ve světě ročně spotřebovalo zhruba 3,2 miliardy tun uhlí, z nichž 90 procent připadlo na černé a deset procent na hnědé uhlí. Spotřebu negativně loni i předloni ovlivňovala Evropa a zejména Rusko. V Evropě klesla o více než čtyři procenta a v Rusku o pět procent. u
Světový obchod s uhlím v roce 1998 podle prvních nepotvrzených odhadů mírně vzrostl, a to především díky nově otevíraným dolům v hlavních exportních zemích. Na západoevropském trhu se tak objevilo dost dováženého uhlí a v souvislosti s tím vzrostly obavy z poklesu jeho cen. Uhlí se snažilo cenově konkurovat plynu a dalším alternativním zdrojům a jeho ceny šly v roce 1997 i loni výrazně dolů. Energetické uhlí dodané CIF přístavy v severní Evropě se nabízelo za ceny kolem 45 USD za tunu proti 48 až 52 USD v předešlých třech letech. V důsledku nepříznivé ekonomické situace ve světě bude mezinárodní obchod uhlím letos zřejmě slábnout. Například ocelářský průmysl jako významný odběratel bude podle očekávání více využívat alternativní energetické zdroje, zejména plyn, což může přinést další snižování cen.
Ve světě má v těžbě uhlí stále dominantní postavení stát - kolem 55 procent světové produkce této suroviny realizují firmy kontrolované státem. Je tomu tak hlavně ve velkých producentských zemích (s výjimkou USA), jako je Čína, Indie, Rusko, Ukrajina a dosud i sousední Polsko. Odvětví je v těchto zemích silně nerentabilní, a proto se tam nyní uvažuje o urychlené privatizaci.
V západní Evropě se odvětví privatizovalo a restrukturalizovalo už v sedmdesátých a osmdesátých letech. V Británii, Belgii, Španělsku a dalších zemích došlo v té době k zavírání zastaralých dolů a k celkovému zefektivnění těžby. Zaměstnanost v uhelném průmyslu se musela během restrukturalizace výrazně snížit.
V postkomunistických zemích uhelný průmysl na privatizaci a restrukturalizaci většinou stále ještě čeká. Začalo už Polsko. Loni zahájilo pětiletý program restrukturalizace, na který vláda vyčlenila 25 miliard zlotých (asi 140 miliard Kč). Během ozdravné kúry se má těžba černého uhlí snížit z nynějších 137 milionů na 112 milionů tun ročně. Budou uzavřeny nerentabilní doly a propuštěno asi 118 tisíc horníků a dalších 55 tisíc odejde do důchodu. Koncem loňského roku pobíralo podporu v nezaměstnanosti už 22 tisíc horníků, což byl podle polského tisku dvojnásobný počet proti původnímu očekávání. Strategickou součástí programu je i ochrana proti dovozům z Ruska a Ukrajiny. Restrukturalizace polského uhelného průmyslu by měla být dokončena v roce 2002.