Reforma systému hromadných žalob, jež připravují USA o stovky miliard dolarů, se pomalu rozjíždí
Podávat hromadné žaloby (class action lawsuits) u amerických soudů by v budoucnu mělo být o něco komplikovanější a vyhlídky na relativně snadné „podojení“ toho či onoho bohatého subjektu by mohly částečně ustoupit realističtějšímu pohledu na vyrovnávání křivd. Vyplývá to z několika loňských rozhodnutí amerických soudů, z nichž to nejdůležitější přišlo v půli prosince.
Rozhodnutí soudu devátého soudního obvodu v případu státu Kalifornie proti firmě IntelliGender, výrobci testů, jež mají prokázat pohlaví ještě nenarozeného dítěte, vypadá jako čirá technikálie. Omezuje možnost vysoudit u soudů jednotlivých států americké Unie hromadné odškodnění v případě, že žalovaná strana už se se stejnou nebo velmi podobnou hromadnou žalobou vyrovnala na federální úrovni. „Toto rozhodnutí ztíží možnost mimosoudního vyrovnání,“ napsal Robert Herrington z právní firmy Greenberg Traurig na serveru The American Lawyer.
Těsně předtím – v listopadu – Nejvyšší soud zároveň usnadnil převedení hromadné žaloby ze státní úrovně na úroveň federální. Kombinace obou rozhodnutí je přitom důležitá ze dvou důvodů: zaprvé soudy na státní úrovni jsou obecně daleko častěji nakloněny přiznávat žalující straně vítězství; zadruhé při přechodu k federálním soudům má žalovaná strana větší šanci získat zpět náklady na vlastní právní zastoupení. Právě to bývá při podávání hromadné žaloby častým motorem. „Žalující strana kalkuluje s tím, že se žalované korporaci spíš vyplatí nabídnout mimosoudní vyrovnání než absolvovat nákladné soudní při i s veškerou – obvykle negativní – publicitou,“ píše odpůrce systému hromadných žalob Lawrence Schonbrunn v konzervativním internetovém deníku The American Thinker.
Reforma je nutná Schonbrunn není sám. Úspěšný mezinárodní finanční manažer Mark Mobius letos v rozhovoru s týdeníkem Euro označil reformu systému hromadných žalob za jeden ze tří nejdůležitějších úkolů současné americké společnosti. Podle think tanku Pacific
Research Institute připraví hromadné žaloby americkou ekonomiku ročně o 800 až 900 miliard dolarů.
Systém, který vznikl v 60. letech na ochranu spotřebitelů před zvůlí korporací, se stal v očích kritiků dojnou krávou pro cynické právníky. Schonbrunn cituje případ z roku 2007, kdy se automobilka Ford vyrovnala s majiteli vozu Ford Explorer (zhruba milionem lidí), jehož cena poklesla kvůli problémům s pneumatikami. Ford zaplatil zákazníkům celkem 500 milionů dolarů; tým jejich právních zástupců dostal 25 milionů, tedy zdánlivě rozumných pět procent z celkem vysouzené částky. Ve skutečnosti však firma rozeslala majitelům vozů Explorer pouze slevové kupony ve výši 500 dolarů na koupi nového vozu; celkem této možnosti využilo pouhých 148 lidí. Za takto „vysouzených“ 74 tisíc dolarů vyinkasovali právníci řečených 25 milionů.
Nejnákladnější hromadné žaloby historie
1) Velké tabákové firmy (1998) 206 miliard USD (rozloženo do 25 let) Ministři spravedlnosti všech států americké Unie spojili síly a dohodli se s šesti největšími tabákovými výrobci na mamutím mimosoudním vyrovnání (předmětem žaloby byl fakt, že firmy zastíraly před spotřebiteli návykovost a škodlivost kouření), které ovšem zároveň vyvazuje firmy z dalších podobných žalob.
2) Wal-Mart a sexismus (2011) 11 miliard USD Žaloba původně jedné zaměstnankyně (cítila křivdu, že nepostupovala po korporátním žebříku dostatečně rychle) v roce 2000 přerostla v hromadnou žalobu, již nakonec definitivně zamítl až před třemi lety Nejvyšší soud USA.
3) Enron (2006) 7,2 miliardy USD Investoři v energetické texaské firmě, jež spektakulárně zkrachovala v roce 2001, hromadně zažalovali její management, auditory i právníky.
4) WorldCom (2005) 6,2 miliardy USD Investoři žalovali firmu, jejíž pád se stal symbolem prasknutí technologické bubliny na amerických trzích, za účetní megapodvod ve výši 11 miliard dolarů.
5) Exxon Mobil (2001) 5 miliard USD (posléze sníženo na 500 milionů) Taková byla cena za zaneřádění moře a více než dvou tisíc kilometrů aljašského pobřeží ropnou skvrnou z havarovaného tankeru Exxon Valdez.
6) BP Deepwater Horizon (2012) 4,25 miliardy USD Výbuch těžní plošiny v Mexickém zálivu a následné znečištění oceánu přišly firmu na relativně málo – také proto, že mezitím utratila zhruba desetinásobek za úklid a náhradu škod (pokuty se však ještě mohou zvýšit až o dalších 18 miliard dolarů). Zdroj: Forbes
O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz
