Pěsti ve tmě už na filmovém plátně létaly. Mistr Evropy už českou vlajku nad ringem taky roztáhl. Ale mluvit o souboji o pás mistra světa? A dokonce s „Ocelovým kladivem“ Vladimirem Kličkem? Sebestředná nadutost, lehkovážná pošetilost, nebo jen boxerský sen, probleskující do světel ramp?
Foto: Václav Mudra
Ondřej Pála, teprve 26letý 107kilový bijec, získal právě evropský titul supertěžké váhy federace WBO. Technickým K.O. udolal v Berlíně v osmém kole Ukrajince Mazjakina. Rocky v české mutaci? Jak daleko je z Evropy do světa? Od jednoho titulu k druhému? „Strašně daleko. Jak přesně musejí říct manažeři. Oni mohou dojednat zápas, aby si mě vybral za soupeře,“ říká boxer. Aktuální postavení v žebříčku (34. na boxrec.com) jim dovoluje zařadit se mezi vyzyvatele.
Jak se chovat v tlaku a bolesti
Úřadující šampion Vladimir Kličko, Ukrajinec, který vyrostl v Milovicích, už ho taky zná. Loni v listopadu si dokonce pozval Pálu jako jednoho ze tří sparingů na svůj tréninkový kemp do Rakouska. „Ještě je mladý, ale jeho silnou stránkou je srdce, nebojí se,“ chválil ho tehdy držitel mistrovských pásů federací WBO a IBF. Jeho bratr Vitalij platí za třetího ze čtyř nejváženějších u organizace WBC. Přitom Pála si dovolil „neuctivě“ nahlas promluvit o slabinách jeho vedení boje. „Něco jsem viděl, přiučil se, trochu jsme pokecali. Ale většinou jsme se potkávali jen při tréninku,“ vzpomíná.
Poznal, co mu ještě chybí k tomu, aby mohl vyzvat legendu k otevřenému souboji? „Potřebuju získat zápasové zkušenosti z dlouhých bitev. Poznat, jak se chovat v tlaku a bolesti, jak se s tím psychicky vyrovnat. Abych byl silný v kramflecích a nešel jen odevzdaně nechat si namlátit. Troufl bych si, ale je to pořád jiná klasa.“
Rocky, Zuřící býk, Boxer, Těžká váha, Million Dollar baby? Ne, žádný kinofil. Pála býval za mlada plavec, dotáhl to až k dorosteneckému republikovému bronzu ve znaku. „Boxerské vzory jsem neměl, to ne,“ vrtí hlavou. A pak, jak přešel do ringu? „Chtěl jsem si to zkusit. Ani mě nenapadlo, že bych se postavil k zápasu, Natož snil o nějakých titulech,“ vypráví. Vyhodili ho z gymplu a on si ve Zlatých stránkách našel adresu boxerského klubu.
Dělal ochranku, protloukl se osmi desítkami zápasů v amatérském ringu, ale nikdy nepoznal ani olympijské kruhy. „Tou cestou bych nemohl tak brzy dosáhnout toho, čím jsem teď. U nás to nejde. Možná bych boxoval někde v Ústí, ale k tomu musel chodit do práce, abych se uživil.“
Miliony za rozbití Ocelového kladiva
Dnes věnuje – pátý rok jako profík – svému tréninku v pražském Médea Boxing Teamu přibližně 22 hodin týdně, jeden den odpočívá. K tomu poradí kamarádům, jak se hýbat. „Vždycky zadarmo, za to peníze neberu,“ říká. Za rok stihne tři čtyři velké mače, tedy ty na 8 nebo 12 kol. Dva měsíce příprava, pak regenerace, víc se stihnout nedá. Vydělá aspoň jako slušný ligový fotbalista? „Nevím, kolik to je, ale díky angažmá u pana Soukupa se mám velmi dobře.“ A se světovým titulem by se i v malé zemi vyšvihl mezi solventní celebrity. A to už teď může občas svého šéfa může trochu „seřezat.“ Je sice starší a nižší váhová kategorie do 90 kilo, ale. „Při sparingu do sebe jdeme na rovinu, někdy docela dost. Nemazlíme se spolu, je tam někdy i krev. Ale umí to přijmout.“
Jaromír Soukup, majitel agentury Médea, a trenér Jurij Krivoručko, bývalý sedminásobný mistr světa v kickboxu, mu vytvářejí výborné zázemí. Při tréninku jezdí za „spárováním“, tedy odpovídajícími tréninkovými partnery, do Německa, Ruska nebo Běloruska. Využívá služeb kondiční trenérky (a boxerky) Arlety Krausové, balanc hledá i na snowboardu.
Teď si Pála líže rány a léčí pravé rameno se stejným poraněním, jaké trápilo před časem olympijského medailistu Rudu „Mlátičku“ Kraje. „Je tam toho víc, zkouším alternativní léčbu, kloubní výživu a když to nepůjde, budu muset na operaci.“ Na podzim se ale chce ukázat doma v Praze při evropské obhajobě. „Na galavečeru ve Sportovní hale. Věřím, že ji naše agentura dokáže zaplnit a bude to velké. Nějaká jména už tam padají.“ A někde v pozadí tam duní ozvěna „Ocelového kladiva“ – jak říkají mistru Vladimiru Kličkovi.
Rozezvučí někdy „český Pepik“, jak on sám sebe zatím nazývá, rytmus jeho rukavic? Nejraději svým oblíbeným hip hopem.