PALUBNÍ DENÍK
Zbraně škodí zdraví Pozoruhodnou výzvu s názvem Několik slov obdrželi elektronickou poštou v minulých dnech čeští zbrojaři. Nebyla však adresována pouze jim. Skupina aktivistů se v ní obrací ke „všem státům, národům a lidem světa“ se svým poselstvím „mír světu“. Lze se pouze domnívat, že autoři apelu slyšeli o Dubčekovi a výzvě Několik vět, která je zřejmě inspirovala, na hodině dějepisu. Nabízí se však další spekulace. A sice že nezažili ani reálný socialismus. Jinak by si pamatovali jedno z jeho ústředních hesel – Světu mír. Viselo na každé budově okresního výboru strany a našim zbrojařům se v té době dařilo co do objemu výroby a také exportu mnohem lépe, než je tomu dnes.
Co vlastně novodobí pacifisté prostřednictvím desetistránkové výzvy žádají? Všichni, kterých se týká vývoj, výroba, prezentace, prodej, zakoupení, vlastnictví či používání zbraní a zbraňových systémů, by se měli zasadit o úplné globální odzbrojení celého světa. A to v co nejkratším možném termínu.
Autoři si uvědomují, že nás na cestě k celosvětovému míru čeká doba přechodná, v jejímž průběhu se zbraně tu a tam v nejrůznějších koutech planety ještě objeví. I pro tento případ mají řešení. Veškerá produkce zbrojařských firem by měla být ze zákona povinně označena upozorňujícím štítkem s nápisem: „Zbraně ohrožují a ničí lidské zdraví i životy.“
Konkrétní podobu štítků je ovšem třeba doladit. (Aktivisté si uvědomují, že granát je co do rozměrů něco jiného než tank.) „U palných zbraní může být upozorňující nápis umístěn na jejich pažbách, u min v horních částech, u bojových vozidel na čelní a zadní straně vozidla ve velikosti SPZ, u vojenských letadel u vstupních dveří a v pilotní kabině,“ navrhují. Díky nim by si „každý vývojář, výrobce, prodejce, majitel či uživatel zbraně měl konečně uvědomit, že existují i mírumilovné způsoby řešení problémů a vzájemné komunikace, nežli je používání zbraní“. Představa, jak západoevropský či americký zbrojařský koncern štítkuje své zbraně nálepkami „mír světu“, je zajímavá. Autorům (pokud nejde o recesisty) lze vytknout jediné: chtělo by to více maskáčových barev.
No nekup to Bez zájmu médií probíhal minulý pátek soud s jistou nadpraporčicí Kateřinou Varvařovskou.
Byla obviněna z toho, že pod falešnými důvody vylákala od Útvaru zvláštních činností provozní a lokalizační údaje týkající se soukromých osob, které neměly nic společného s případy, jež řešila. Tyto údaje pak předala třetí osobě. Že by to bylo zadarmo, lze jistě těžko předpokládat. Poškodila tak řadu pozoruhodných jedinců. Jsou mezi nimi vysocí manažeři bezpečnostních agentur i lidé stýkající se s významnými ústavními činiteli a manažeři důležitých státních firem.
Pikantní je, že Varvařovskou soudí soudce Jan Šott, který se dostal do povědomí veřejnosti tím, že odsoudil jednoho bývalého majitele bezpečností agentury ABL. Žádný manažer ABL mezi poškozenými k nevelkému překvapení zainteresovaných nebyl a všichni z branže vypovídali smířlivě a s pochopením pro šmírující kolegy. Asi také potřebují občas nějaká data koupit.
Bezpečnostní služby by však příliš smířlivé být neměly. Mezi poškozenými je totiž mimo jiné íránská pracovnice z Radia Free Europe vysílající zpravodajství směřované proti islámskému režimu v Teheránu. Koho asi může zajímat pohyb a kontakty opoziční íránské novinářky? Že by to byl jenom žárlivý manžel? l
