SVOBODNÍ SE VRACEJÍ

Kampaň opoziční CDU „Kinder statt Inder voliče příliš neoslovila

Zemské volby v nejlidnatější a nejprůmyslovější německé spolkové zemi, Severním Porýní–Vestfálsku, mají po předminulé neděli hned tři vítěze. Vládnoucí sociální demokracie, která je tu u moci nepřetržitě čtyřiatřicet let, sice v porovnání s rokem 1995 ztratila 3,2 procenta hlasů, ale hlavně se jí podařilo zastavit sérii porážek, které loni utrpěla v Braniborsku, Durynsku, Sársku, Sasku a Berlíně. Obrat naznačilo už letošní prvenství ve Šlesvicku–Holštýnsku. Opoziční CDU, pošramocená sponzorským skandálem (EURO 47/1999, 4/2000), spadla proti volbám před čtyřmi lety o 0,7 procenta. Ale i ona má důvod k optimismu: po vleklém propadu preferencí se téměř vrátila do výchozích pozic. Smáli se Svobodní. Pokud má však někdo skutečně důvod k oslavám, tak jsou to Svobodní v čele s tamním vůdcem Jürgenem Möllemannem. Ti si totiž připsali zisk 5,8 procenta a s necelými deseti procenty se rázem stali vážnými uchazeči o post zemského koaličního partnera SPD. Naproti tomu oficiální spojenec federálního kabinetu, strana Zelených, spadl o 2,9 na 7,1 procenta a dostal se do role těch, kterým nezbude než kývat, aby si v Porýní zachovali ministerská křesla. Republikáni stejně jako postkomunistická PDS místa v düsseldorfském parlamentu se shodným ziskem 1,1 procenta nezaujmou. Úspěch FDP a debakl Zelených vyvolal i spekulace o výměně spolkového koaličního partnera. „Proč bychom teď měli něco měnit? To, čeho jsme zatím dosáhli, je už podstatně více, než většina lidí očekávala, tlumil rozruch kancléř Gerhard Schröder. A dodal, že oba partneři budou společně pokračovat v nastoupené cestě až do příštích parlamentních voleb v roce 2002. Ale možná ne v Porýní: Ber–liner Zeitung přinesl odhalení, že zdejší premiér Wolfgang Clement (SPD) a několik jeho ministrů by přece jen raději viděli mezi svými vládními kolegy Svobodné. Clementova kancelář tyto úvahy urychleně dementovala, tisk přidal, že někteří ministři už zahájili jednání, jež by měla Clementovu loajalitu k Zeleným zvrátit. Pohroma se nekonala. Nejdůležitějšímu německému hlasování v letošním roce, po němž bude následovat desetiměsíční pauza, byla přikládána velká váha. Politologové upozorňovali, že názor více než třinácti milionů voličů by mohl být předobrazem osudu rudozelené vlády v Berlíně. Pokud by socialisté právě zde prohráli, byla by to pro ně katastrofa. Na rozdíl od celostátních voleb i od hlasování ve většině ostatních zemí mají voliči v Severním Porýní–Vestfálsku k dispozici jediný hlas. 151 uchazečů na některý z 231 možných poslaneckých postů se volí přímo, další vzejdou z takzvaných rezervních seznamů úspěšných stran. Obavy byly zbytečné. SPD obsadí 102 křesel, CDU 88, Svobodní 24 a Zelení 17 křesel. Další pakt socialistů s posledně jmenovanými by uskupení zaručovalo těsnou většinu 119 mandátů. „Výsledek voleb je přesto varovným signálem pro berlínskou koalici a náznakem reálné možnosti obratu od koalic SPD–Zelení ke koalicím SPD–FDP, soudí i přes kancléřovo a premiérovo ujišťování Die Welt. Wolfgang Clement, který vedl SPD do voleb poprvé – premiérského úřadu se ujal před dvěma lety po nynějším prezidentu Johannesi Rauovi –, čelil v kampani soupeřům silného kalibru. CDU táhl do volebního klání bývalý ministr Kohlovy vlády Jürgen Rüttgers, Svobodným, kteří velmi toužili pokořit magickou hranici pěti procent pro vstup do sněmu, velel charismatický Möllemann. A zatímco Rüttgers vsadil na poněkud xenofobní akci, zaměřenou proti najímání počítačových specialistů z nečlenských zemí Evropské unie (pohlednice se sloganem „Více vzdělání místo přivandrovalectví a výrok Kinder statt Inder, Dětem místo Indům, mu vynesly označení „německý Haider ), Möllemann razil strategii naprosté nezávislosti na bývalém partnerovi CDU a netajil se přáním jít do holportu s SPD. Uspěl. Pěšky do Bochumi. Obyvatelé, kterých přišlo k urnám za krásného slunečného počasí méně než dvě třetiny, katapultovali Svobodné vzhůru. Rüttgersovo zbožné přání prorazit v dosud nedobytém teritoriu, k němuž mu měla pomoci i popová hymna „Go West , zůstalo nevyslyšeno. Oba rivalové se dva dny po volbách stali šéfy stranických frakcí; Rüttgers oznámil působení v opozici, Möllemann čeká na Clementovo oslovení k účasti ve vládě. Jedno má jisté: zemský premiér prohrál vzájemnou sázku (týkala se možnosti, že FDP získá více než osm procent hlasů) a musí pěšky urazit zhruba třídenní vzdálenost mezi Münsterem a Bochumí. Severní Porýní–Vestfálsko je stále považováno za průmyslové srdce Německa. Doba, kdy bylo spojováno především s těžbou uhlí a výrobou oceli, je však pryč – region razantně ovládly telekomunikace, média a banky. Z celostátního průměru se vymyká i podíl automobilové výroby, mechanického inženýrství a produkce elektroniky. Hrubý domácí produkt této vyspělé spolkové země činil v roce 1998 téměř 827 miliard marek, druhé v pořadí Bavorsko zaostalo ve stejném období o 28 procent.