Ropný gigant má obrovské zásoby
Celý podtitulek: Ropný gigant má obrovské zásoby, ale jeho kontroverzní minulost znejišťuje investory
Představte si ropnou společnost, jejíž roční produkce a zisky vzrostly za pět let šestkrát, čímž se z ní stal jeden z největších energetických obrů na světě s většími prokázanými zásobami ropy než Exxon Mobil. Teď předpokládejte, že v době téměř rekordních cen ropy tato společnost plánuje prodej 49 procent svých akcií v primární emisi v přibližné hodnotě 20 miliard dolarů. Investoři by se o takové sousto měli poprat, je to tak?
Ne nutně. Tou společností je Rosněfť, ruský státní ropný gigant. I když na papíře vypadá velmi impozantně, existují jisté skutečnosti, které mohou investory zarazit. Vzhledem ke svým těsným vazbám na Kreml (předsedou společnosti je zástupce šéfa kanceláře prezidenta Vladimira V. Putina) význam společnosti vzrostl náhle v roce 2004. Rosněfť tehdy získala klíčová ropná aktiva Jukosu, který se ocitl v nepříjemné situaci, když byl jeho předseda Michail Chodorkovskij uvězněn kvůli obviněním, jež byla podle obhájců politicky motivovaná. Následkem této aféry ztratil Jukos hodnotu, což investory stálo miliardy dolarů.
Generální ředitel společnosti Rosněfť Sergej M. Bogdančikov proto nasazuje všechny páky, aby udělal na investory dojem. Objíždí světová finanční centra a dělá narážky na kurzovní listy v Londýně, New Yorku, Frankfurtu, Tokiu a Moskvě. A hledá zkušeného západního manažera, aby Rosněfti zlepšil image. Do vysoké funkce s odpovědností za primární emisi akcií hodlá jmenovat Petera O'Briena, jednoho ze šéfů společnosti Morgan Stanley pro investiční bankovnictví v Moskvě. (Loni odmítl vysokou funkci v Rosněfti bývalý americký ministr obchodu Donald L. Evans.)
To všechno je příznakem toho, jak Rosněfti – a Putinovu Kremlu – záleží na úspěchu primární emise akcií. Rosněfť má dluh jedenácti miliard dolarů a půjčka 7,5 miliardy dolarů její holdingové společnosti od západních bank bude splatná letos.
Kreml se netají přáním zvýšit hodnotu svých velkých státních energetických společností, Rosněfti a dodavatele zemního plynu Gazpromu. Aby k tomu v případě Rosněfti došlo, společnost se potřebuje vymanit ze své kontroverzní minulosti. V současnosti, jak říká bývalý Putinův ekonomický poradce a současný kritik Kremlu Andrej N. Illarjonov, hlavním cílem primární emise akcií Rosněfti „je získat takzvané západní razítko schvalující celý tento obchod (s Jukosem).“
Akvizicí Jukosu se Rosněfť přeměnila z relativně málo známého výrobce v gigant s denní těžbou 1,5 milionu barelů. S patnácti miliardami barelů prokázaných zásob je mezi kótovanými ropnými společnostmi na druhém místě hned za ruským Lukoilem. Navíc jsou ropná pole Rosněfti relativně mladá, což společnosti dává dobré vyhlídky růstu. „Když se podíváte na portfolio ropných aktiv Rosněfti, je možná nejlepší v Rusku,“ uvádí Kaha Kiknavelidze, analytik ropného a plynárenského průmyslu u investiční banky UBS v Moskvě.
Ambiciózní cíle
Avšak stíny aféry s Jukosem přetrvávají. „Kdyby firma Rosněfť bývala vyrostla normálním způsobem, lidé by se hrnuli, aby ji koupili,“ prohlašuje Stephen O'Sullivan, šéf výzkumu v moskevské investiční bance Deutsche UFG, „zásadním problémem je potenciální právní dohra událostí spjatých s Jukosem.“ Dne 15. března zahájilo konsorcium mezinárodních bank proti Jukosu konkurzní řízení. Rosněfť už koupila velkou část dluhu Jukosu a pravděpodobně shrábne zbývající majetek této společnosti, když ruské úřady vyhlásí úpadek Jukosu.
Dalším nevypočitatelným faktorem je to, zda je Rosněfť schopna takového výkonu, aby dosáhla svých ambiciózních cílů. Společnost chce do roku 2010 zvýšit produkci ropy o 33 procent na dva miliony barelů denně. Někteří chválí řízení generálního ředitele Bogdančikova s poukazem na to, že už v letech 1999 až 2004, tedy předtím, než Rosněfť získala ropná pole Jukosu, zvedl roční produkci o 74 procent. Rosněfti pomáhá vysoká kvalita jejích aktiv, a navíc její náklady patří v ropném průmyslu k nejnižším. Kritikové však upozorňují na to, že od roku 2000 stagnuje výroba u většiny hlavních filiálek a že příjmy společnosti před zdaněním v přepočtu na jeden barel byly loni o třicet procent nižší než příjmy konkurenčního Lukoilu.
Není jasné, jak budou investoři na nabídku Rosněfti reagovat. Hodně bude záležet na tom, jak se řídící tým rozhodne nadcházející obchod strukturovat. V době, kdy se zdá, že je ropy málo, by Rosněfť mohla stěží být přehlédnutelnou příležitostí, a to i pro investory, kterými už zacloumaly proměnlivé poryvy kremelské politiky.
Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
