Když minulý týden Brusel oznámil, že bude regulovat odměny pro bankéře, mnozí si ťukali na čelo. Těm, kdo si společně s odcházejícím Václavem Klausem včera při poslechu jazzíčku na Hradě notovali něco o nebezpečí „bruselismu“, muselo zatrnout při poslechu zpráv ze země Helvetského kříže.
Zrovna Švýcarsko, bájná pravlast všech českých liberálů, země, která úzkostlivě tají informace ze svých bank a manažerům rozdává horentní odměny, si v referendu odsouhlasila konec zlatých padáků a tučných bonusů. O nich budou napříště rozhodovat nikoliv lidé z představenstva, ale akcionáři na valné hromadě.
Naštvanost na nepoměr mezi socializací průšvihů a velmi privátním ždímáním firemních rozpočtů v podobě odměn, bonusů a prémií, byla ve Švýcarsku enormní. Návrh na jeden z nejpřísnějších zákonů regulující soukromé podnikání, podpořilo 68 procent Švýcarů. To je třetí nejvyšší číslo od roku 1893, kdy si občané konfederace formou lidové iniciativy odsouhlasili, že vepři musejí být před porážkou omráčeni.
Omračující účinek bude mít referendum z uplynulého víkendu i u nás. Rána palicí nás bohužel neprobere, ale jen bolestivě připomene, že u nás vše zůstává při starém. Nemravně vysoké bonusy? Kdeže. I některé veřejnoprávní instituce platy svých zaměstnanců tají a lidem vzkazují, že jim do toho nic není. A když výše odměn praskne, po vzoru premiéra Petra Nečase blazeovaně vzkazují, že přeci „dřou jako koně“.
Práva akcionářů? Když se ten majoritní skrývá za podivným kyperským fondem dobře odstíněn akciemi na doručitele, není se jaksi s kým dohodnout. Firemní kultura? V Česku, kde si většina společností pod pojmem „sociální zodpovědnost“ představuje výlet do dětského domova a společné foto s chovanci, je to opravdu sousloví k popukání.
Ne nutně musíme ve všem napodobovat Švýcary. Ale pokud se nám po vzoru Helvéťanů při čtení zpráv o manažerských supersvětech otevře švýcarský nůž v kapse, bude to jen dobře.
Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky:
ČLÁNKY DO MAILU