Chránění živočichové bývají noční můrou developerů, protože snadno zmaří nemalou investici, nebo ji na dlouhé roky pošlou k ledu. V pozoruhodných dějinách českého byznysu se však najdou i opačné případy, na jejichž konci mohou zvířátka vydělat svým ochráncům miliardy. Jeden takový příběh se začal psát na začátku století v době hluboké krize českého průmyslu.
Když vystoupíte na konečné stanici metra C v Letňanech, koukáte do polí. Nebo přesněji ani ne tak do polí, jako na pozemky Letiště Praha Letňany. Letiště zde vzniklo v roce 1923 jako jedno z prvních civilních v zemi, když se továrna Letov přestěhovala ze sousedního kbelského vojenského letiště do Letňan. V 30. letech se sem stěhuje i Aero a Praga. V Čakovicích postavila plzeňská Škoda svou leteckou továrnu Avia. Letňany se tak stávají pupkem tehdy prudce rostoucího českého leteckého průmyslu, s kterým rostl i význam místního letiště sousedícího tehdy s hlavním civilním pražským letištěm Kbely. Po válce však slavné časy dlouho nevydržely. V 60. letech stát ukončil výrobu letadel v Avii, letecký průmysl vystřídali svazarmovci a s výstavbou sídliště Prosek byla zkrácena vzletová a přistávací dráha a posunuta její osa.
Šrot z ČKD
V 80. letech minulého století přechází vlastnictví letiště na klíčový subjekt našeho příběhu, klenot socialistického strojírenství státní podnik ČKD Praha. Po revoluci letiště na kraji Prahy nikoho moc nezajímalo. ČKD ovládla v privatizaci parta manažerů kolem Jiřího Marouška, kterým se ale moc nedaří a akcie v roce 1999 propadají bance, jež manažerskou privatizaci financovala - IPB. Jenže ta měla podobných případů více a o rok později si lehla sama. Její aktiva a pasiva přešla na ČSOB, která měla právo vše, co se jí nelíbí, převést na Konsolidační banku. A ČKD ani s letištěm v Letňanech se jí nelíbilo.
Konsolidační banka se změnila na Českou konsolidační agenturu a její pracovníci přehazovali dubiózní pohledávky a bezcenné cenné papíry vidlemi. A postupně se snažili dostat z toho nějaké peníze. A tak došlo i na šrot z ČKD.
Bylo celkem jasné, že nějakou kladnou hodnotu má pouze závod na výrobu kolejových vozidel, bývalá Tatrovka ve Zličíně. Inženýrský závod ČKD DIZ. A pak pozemky Letiště Letňany. Sedmdesát hektarů krásně rovné plochy na konci právě chystané dostavby linky metra C, která měla končit v polích v Letňanech, což bylo zdůvodňováno snem tehdejšího primátora Pavla Béma uspořádat v Praze olympiádu, jejíž sportoviště by z velké části byly právě na tomto okraji hlavního města.
ČKA měla za úkol tento majetek zpeněžit. První se podařilo prodat v roce 2002 Tatrovku za 750 milionů německému Siemensu, jemuž se s ní ale moc nedařilo, a o pár let později fabriku zavřel, což je ale na jiný článek.
Poslední sysel asi z příchodu Petra Kellnera nadšen nebyl a letos už tam ochranáři žádného nenašli. Koncert Metalliky o příštích prázdninách tak bude bez zvířátek.
Podstatný je zbytek, v němž byly jako klenot letňanské pozemky. Když kde se vzal, tu se vzal Spermophilus citellus, neboli sysel obecný. Zvířátko z řádu veverkovitých, dříve nenáviděný polní škůdce, je dnes v Evropě kriticky ohroženým druhem, a je tudíž chráněn. Ke svému životu potřebuje plochy s udržovaným porostem trávy, což mu usnadňuje pohyb a kontrolu blízkosti četných predátorů. Letiště s pravidelně sekanou trávou jsou tak pro něj ideálním biotopem. Kromě sysla obecného se v letňanské lokalitě vyskytuje také vzácný malý chrobák z čeledi Skarabidae (Onthophagus vitulus). Jeho larvy i dospělí jedinci se potravně úzce specializují pouze na syslí trus, a tak jsou na syslovi závislí.
A tak v době přípravy prodeje zbytků ČKD byl na letňanském letišti sysel zmonitorován a bylo zahájeno řízení o vyhlášení národní přírodní památky, čímž reálná hodnota pozemků vmžiku klesla na nulu, protože tam nelze stavět a malé letiště žádné velké zisky nevytvoří. Většinou naopak bývá jeho provoz ztrátový. I když na sekání trávy pro sysla dostane evropskou dotaci. V roce 2004 tak získala použitelné zbytky ČKD na základě rozhodnutí vlády Vladimíra Špidly společnost FITE-DV, koncern ovládaný jistým Petrem Speychalem, tehdy v byznysu fakticky neznámou figurou s poměrně záhadnými finančními zdroji. Celková platba přitom dosáhla zhruba 180 milionů korun, pro což v případě takto rizikové operace nebylo v té době úplně snadné získat financování.
Kameny se valí na sysly
Speychal byl zpočátku dosti úspěšný a ČKD DIZ vydělávalo. Majetek pak protékal přes různé offshorové struktury zřizované zpravidla ve Velké Británii. V roce 2007 se tak Letiště Praha Letňany i se sysly objevilo jako majetek firmy Sky Invest Technology Prague, pobočky jakési britské investiční společnosti, kterou nikdo nezná. Brzy se však objevuje jako jednatel společnosti Letiště Praha Letňany člověk, jehož příjmení už dobře známe - Robert Speychal, bratr výše zmíněného Petra. Na letišti během toho času opravili oplocení, obnovili protipožární nádrž a rekonstruovali přistávací dráhu. Celkový objem investic je neznámý. Letiště však kromě letců začalo sloužit kultuře a stalo se pražským přístavem pro světové rockové hvězdy a jejich open air koncerty.
Kapely, jako AC/DC, Guns N’ Roses či naposledy Rolling Stones, tu hrály tisícům vděčných diváků a také kolonii syslů obecných, pro něž bigbít asi není zrovna nejoblíbenějším žánrem, a tak bylo na koncerty třeba udělovat výjimku ze zákona o ochraně přírody, s čímž nebyl problém. Syslové to ale zřejmě viděli jinak a při loňské kontrole byl nalezen jeden jediný.
PPF posiluje pozici v Rusku. Kupuje obchodní centrum v Petrohradu za více než 4 miliardy
Krátce poté došlo k poměrně zásadní majetkové změně. V září 2017 se jediným majitelem letiště stala offshorová společnost Prague Entertainment Group B. V. registrovaná v Nizozemsku, která je součástí finanční skupiny PPF a provozuje pro ni O2 arenu. Podle výroční zprávy získala letiště formou vyrovnání s Petrem Speychalem. Lze tudíž celkem věrohodně spekulovat o tom, že za Speychalovým byznysem stála delší čas a možná už od doby jeho nákupu ČKD, kdy letiště sloužilo jako kolaterál. Jak to bylo doopravdy, to se ale asi již nedozvíme. Každopádně znalci místních poměrů tvrdí, že za společnostmi, které v minulých letech skupovaly všechny dostupné pozemky v okolí, stojí také nejmocnější finanční skupina v zemi.
Každopádně poslední sysel asi z příchodu Petra Kellnera nadšen nebyl a letos už tam ochranáři žádného nenašli. Koncert Metalliky o příštích prázdninách tak bude bez zvířátek. Každopádně šlo zřejmě o nejdražšího sysla na této planetě, protože po jeho odchodu lze odhadnout tržní hodnotu pozemků letiště na minimálně deset miliard korun a postavit na nich lze sídliště rozlehlé zhruba jako sousední Nový Prosek či Střížkov. Je samozřejmě nutné počkat podle dotačních pravidel ještě dva roky, zda se zvířátka za kulturou přece jen nevrátí, a také územní řízení trvá nějaký čas. Také je třeba přivést sítě, ale na tom se podle našich zdrojů už nějaký čas pracuje. A tak trpělivost evidentně přináší nejen růže, ale i slušné peníze. A před neznámým člověkem, který tento byznys před lety vymyslel a pak zrealizoval, a nasyslil tak pro PPF dalších pár miliard, stojí za to smeknout.
Zoošikana
Většinou to nicméně se zvířátky bývá jinak než v případě letňanského sysla a jejich ochrana stojí developery velké peníze i v případě, že se úzkostlivě snaží dodržovat předpisy. Příkladem je třeba projekt Milíčovský háj.
Na společnost Skanska, která ho realizuje, byla podána žaloba, ve které stálo, že na pozemcích určených k výstavbě se vyskytují zvláště chránění živočichové a že tyto pozemky představují biotop vhodný pro uvedené druhy. Stavba měla údajně negativně ovlivňovat přírodní památku Milíčovský háj, která s projektem sousedí.
A to přesto, že stavba prošla bez problémů celkovým hodnocením procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) a Skanska uskutečnila všechna potřebná biotechnická opatření. V souladu se zákonem o ochraně přírody a krajiny zajistili biologické hodnocení, tedy přírodovědný průzkum dotčených pozemků a písemné hodnocení vlivu zamýšleného zásahu na rostliny a živočichy.
Přesto však společnost byla v červenci 2013 nucena dočasně pozastavit venkovní stavební práce. Až o několik měsíců později vydalo ministerstvo životního prostředí rozhodnutí, že při pokračování stavby nemůže dojít ke škodlivému rušení zvláště chráněných živočichů ani k zásahu do jejich biotopu. Stavba tak mohla být obnovena. Pomyslnou tečku za příběhem ale učinil až letos na jaře ústavní soud, který dal společnosti Skanska za pravdu a definitivně odmítl ústavní stížnost spolku Hezké Jižní Město.
Problémem pro mnoho stavitelů dnes nejsou ani tak zvláště chráněné druhy, které se objevují zcela unikátně, ale velmi široce pojatá ochrana i relativně „běžných“ druhů, které není možné vymístit, jako jsou mravenci nebo čmeláci.
Autor: Hana Boříková
Dále čtěte: