Českými médii poletovala v uplynulých týdnech kachna oznamující, že „Židé“ odvolali předsedu a vedení pražské židovské obce. Citovala tvrzení nejmenovaných „kritiků“, že předseda Tomáš Jelínek se pokoušel „ovládnout majetek obce“ - čímž se dopustila žalovatelné difamace.
Fakta jsou jiná, podstatně dramatičtější a je jich bezmála na román.
Skupina 170 členů Obce (členstvo čítá okolo 1600) se v neděli 7. listopadu pokusila provést nezákonný puč proti Jelínkovi a jeho předsednictvu, které na jaře vyhrálo demokratické volby. Rozumějme volby tajným hlasováním, kde se předtím volívalo viditelným zvedáním ruky, které pučisté opět chtějí zavádět. Říkají si „Platforma pro všechny“, což je libá orwellovština, v niž „všichni“ znamenají ti, kdo patří výlučně do ortodoxního pojetí židovské identity a souhlasí s tím, jak organizaci a majetek Obce deset let spravovala skupina činitelů, která puč režírovala.
Nejděsivější událost od holocaustu.
Na platformou svolanou nedělní schůzi se dostavilo 446 členů. Místo očekávaných několika hodin do oběda se jednání v režii platformy vleklo až do šesté hodiny večer, aniž se podávalo občerstvení. Po nepřetržité palbě urážek, vulgarit a falešných nařčení ze strany platformy odešlo po poledni ze schůze 250 účastníků, znechuceno jednáním pučistů, popisovaným v oficiálních záznamech Obce jako „nedůstojné a ostudné, bezprecedentní a neomluvitelné“. Pučisté „hrubým způsobem umlčovali jinak smýšlející účastníky schůze, ponižovali je křikem, nadávkami, pískotem, dupotem, nebo i vyháněním, a někteří dokonce při hlasování zvedali ruce jiným“. Někteří účastníci o schůzi hovořili jako o nejděsivější události českých židovských dějin od holocaustu.
Bez informací druhé strany.
Takto popisuje schůzi místopředsedkyně Obce Irena Pavlásková: „Shromáždění se stalo v režii Platformy arénou pro silné a zdatné jedince, kteří násilně umlčovali a uráželi jinak smýšlející členy Obce, v tomto případě zastánce předsedy Jelínka. Příznivci Platformy křičeli na starší lidi: 'Měla jste zůstat v Terezíně navždy!', 'Arafat je nám milejší!' Když jsem viděla, že atmosféra v sále je o zdraví, poprosila jsem pana Pavláta, aby silou své autority požádal své příznivce o slušnost a vyzval je ke klidu. Odpověděl mi, že tak v žádném případě neučiní. Naléhala jsem na něj s argumentem, že tu někteří starší lidé mohou kolabovat. Odpověděl mi: 'Vyžerte si to až do konce!' To, co se děje nyní pod taktovkou Platformy, není už jen vztek a lítost nad ztracenou neomezenou mocí a pokus o návrat k ní, to už je pošlapání veškerých právních norem a principů lidskosti.“
Pozůstalých 170 členů platformy si pak „jasnou většinou“ odhlasovalo odvolání předsedy a tří dalších členů zastupitelstva „s okamžitou platností“. Sčítací komise po hlasování podle sdělení předsednictva Obce manipulovala výsledky. V zápisu průběhu schůze zcela vynechali vystoupení nejméně tří účastníků - čirou náhodou těch s odlišnými názory.
Pak pučisté vypustili do médií jménem Obce kachnu, kterou jim všechna média zbaštila s takovým gustem, že odmítala informace druhé strany. Tajemnici Obce Olze Dostálové poslali dopis žádající, aby „zabezpečila řádné převzetí pracovní agendy od bývalého předsedy a zajistila řádné plnění všech činností, ve kterých ho je možné zastoupit, a převzetí všech svěřených věcí, které ing. T. Jelínek užíval z titulu své funkce“. Dopis ji dále nabádá, aby „ing. T. Jelínka uvědomila, že byl dnem 7. 11. 2004 odvolán s okamžitou platností ze všech volených orgánů ŽOP a FŽO a že od tohoto dne není oprávněn vykonávat práva a povinnosti spojené s touto funkcí, zejména jednat jménem ŽOP s třetími stranami“. A nakonec vyhrožuje předsedovi i tajemnici: „Pokud by přesto výše uvedené činil, bylo by nutné takové jednání posuzovat jako jeho soukromé jednání, se všemi právními důsledky pouze pro jeho osobu. Pokud by z takového jednání vznikly ŽOP škody, byly by za ni spoluodpovědné i osoby, které by takové jednání umožnily, a to i z nedbalosti.“
Puč, jak se patří.
Dopis podepsalo šest pučistů, kteří po jarních volbách tvoří menšinu v Reprezentaci Obce: Helena Klímová, František Banyai, Leo Pavlát, Jakub Roth, Jan Munk, Jiří Daníček.
Kdo jsou, co je spojuje a co je motivuje?
Helena Klímová do toho asi spadla jen jako tchýně výše citovaného Leo Pavláta, který je ředitelem Židovského muzea, poradcem Lauderovy nadace, členem Prezidia Federace židovských obcí (FŽO), členem Reprezentace pražské židovské obce (ŽOP) a všeobecně jedním z nejmocnějších lidí v židovské komunitě. Jakub Roth, který puči předsedal a dezinformuje média, je synovec Heleny Klímové, tedy Pavlátův švagr z druhého kolena.
František Banyai je talentovaný autor pučistických manuálů, jako je tento, rozesílaný před schůzí: „Máme v rukou další nástroje: A. vyvolání mimořádné schůze. Pořád by měl být zachován dojem, že chceme jednat o rabínovi a škole. B. Spuštění volební kampaně ustanovením oficiální opozice. Nejvhodnější čas: snad již nastal. C. Důležitá je příprava všech členů, kteří budou pomáhat při realizaci. Preferoval bych i omezená školení a cvičení pro prezentaci některých názorů, respektive protiargumentů, na které je obtížné odpovědět.“
Jan Munk je předsedou FŽO, ředitelem Památníku Terezín a dlouholetým členem správní rady Židovského muzea.
Jiří Daníček je bývalý předseda ŽOP i FŽO, dnes člen Prezidia FŽO, člen správní rady Židovského muzea, šéfredaktor obecního měsíčníku Roš Chodeš, ředitel nakladatelství Sefer, a člen správní rady nadace Zecher.
Tato skupina, s několika desítkami příbuzných, zaměstnanců a spolupracovníků po více než deset let tvořila „pilíř“ židovské komunity, ovládala všechen majetek zděděný po povražděných Židech, příjmy z jeho komerčního využití, všechny granty ministerstva kultury a restitučních fondů a dary ze zahraničí. Pomáhala si k tomu jednak komunistickým volebním systémem, v němž před jejich očima voliči zvedali ruce, jednak zatajováním informací před členy.
Co na to rabín Sidon.
„Za předsednictví pana Daníčka byly schůze Reprezentace tajné, členové Obce neměli možnost seznámit se se zápisy z jednání. Pamatuji se, jak se na shromáždění členů někdy v roce 1997 domáhali starší lidé informací o tom, kolik peněz z celkového rozpočtu Obce je věnováno na sociální a zdravotní péči, a proč jsou tyto služby tak nekvalitní. Dostalo se jim jen úsečné a poměrně arogantní odpovědi ze strany tehdejšího vedení, které zamítlo další diskusi na toto téma,“ uvádí dále Irena Pavlásková.
Potěmkinovskou fasádou předstírající náboženství je rabín Sidon, který dbá, aby podmínky členství odpovídaly nejpřísnější ortodoxii a aby judaismus byl většině českých Židů tak odpudivý, že se nebudou zajímat o členství, a tudíž ani o podíl na majetku a příjmech. Na pučistické schůzi dirigoval sbor křiklounů. O jakého duchovního giganta neorganizovaní Židé přicházejí, si mohli poslechnout pár dní po puči v televizním vystoupení, kde tento velký duch, nesvazován redakčními úpravami Hvížďalovými, konflikt v Obci vysvětloval takto: „Prostě je to jako život a musíme se vyrovnávat prostě s tím životem na různejch jeho úrovních a ve chvíli, kdy jsme si třeba neuvědomili některý problémy, tak se díky těm krizím prostě vyjevujou, to je v pořádku a jenom je třeba si přát, aby se strávily, aby prostě jako byly reflektovány a aby se ukázalo, že ta komunita je natolik, natolik silná, aby to přežila, jo, tyhle ty krize.“
Jak Obec vést, radil takto: „Anebo jako vlastně v tom našem případě, že prostě jako já proti tomu vůbec nic nemám, já si myslím, že jako manažer je na místě, ale prostě jako že tam ještě na stejný úrovni přinejmenším prostě jako je ta duchovní složka, která prostě jako tam v tý komunitě má mít svou autoritu a že samozřejmě prostě takovej, je ideální, když tyhle ty dvě jako si rozumějí, a to do tý doby se dělo.“
A řešení nabízel následující: „Vlastně jako mě poučila jaksi o tom, že je třeba se nějakým způsobem vyrovnat s tím problémem tý jedný komunity, toho jednoho majetku a jedný komunity a že prostě jako musíme ve velmi dohledný době najít z toho cestu. Jak prostě jako třeba udržet ten majetek pohromadě, ale zanechat prostě jako, nebo dát možnost třeba malejm komunitám, jejich existence prostě jako, který je, co se komu líbí, nedá se svítit, prostě ať si to dělají podle svýho.“
Pučistům nějak ušlo, že odvolání předsedy je neplatné, takže zůstává ve funkci, což 11. listopadu potvrdila Revizní komise Obce. Činitelé mohou být podle stanov odvoláni jen celoobecními volbami a předsedu potvrzuje Ministerstvo kultury - a to jen po souhlasu dvoutřetinové většiny Reprezentace a následných volbách. Porušení konkrétních článků stanov Obce se pučisté dopustili mimo jiné i tím, že o odvolání činitelů hlasovali, aniž by to bylo předem oznámeno jako pořad jednání, a navíc v jejich nepřítomnosti.
Zpráva o správě majetku.
Pučisté dále porušili stanovy a zákon tím, že na zasedání přednesli falešnou zprávu revizní komise bez předchozí konzultace se všemi jejími členy. A nakonec i rozesláním falešné zprávy, klamáním veřejnosti a šířením pomluv. Navíc - jak by jim vysvětlil každý průměrný laický čtenář Tóry a Talmudu, hrubě znesvětili tradiční rabínská pravidla židovského chování, včetně znevažování židovské komunity v očích veřejnosti.
Proč se k něčemu tak imbecilnímu (když už jim to nepřijde nemravné), potřebují uchylovat lidé, v jejichž řadách sedí držitelé několika doktorátů? Vysvětlení je jednoduché a poskytla je po první fázi forenzního auditu objednaného předsedou Jelínkem účetní firma Ernst & Young: „Existují důvodné pochybnosti o řádné správě majetku ŽOP, kde se ztráta z posledních let může pohybovat v řádu milionů až desítek milionů.“
Teď to teprve začne být napínavé. Hlavní otázkou tohoto dramatu není ani tak kde se v těchto lidech vzala ta drzost, chamtivost a nestoudnost, nýbrž jak je mohlo napadnout, že budou moci do nekonečna s českým Židovstvem zacházet jako se stádem volů.
