Švédská armáda možná podstatně sníží počet svých gripenů
Švédsko po letech velkorysých plánů zjišťuje, že si nemůže dovolit tolik leteckých základen a tolik stíhaček, kolik by si přálo. Některé základny proto uzavře a téměř polovinu svých nadzvukových gripenů, zejména těch starších, které už vojáci „olétali“, zmodernizuje a rozprodá do ciziny. Aby výrobce – Saab Aerosystems - nebyl škodný, slibuje mu tamní vláda veškerou pomoc při hledání nových exportních příležitostí. Vývoj v zemi gripenů se začíná až nápadně podobat vývoji v Česku. Místo Gripen stačí dosadit L-159, místo Saab Aerosystems zase Aero Vodochody…
Přehnaná očekávání.
Podle podnikatelského plánu Aera Vodochody a amerického Boeingu, který měl na přání české vlády z roku 1997 upadající firmu zachránit před krachem, měla zbrojovka vyrobit a prodat bezmála dvě stovky jednomístných letadel L-159A a na sto padesát dvoumístných cvičných letounů L-159B a L-159B3.
Aero ale dosud prodalo pouze 72 letounů L-159A, a to české armádě. Nevyvezlo nic. Vojákům ještě ke všemu časem došlo, že tolik podzvukových letadel neuživí, a rozhodli se většinu z nich, sedmačtyřicet, prodat. Kvůli úsporám navíc uzavřeli i některé své letecké základny a ponechali si jen poslední dvě, v Čáslavi a Náměšti nad Oslavou. (Mimochodem, stejně tak postupují Švédové. I oni nyní uvažují o tom, že uzavřou jednu ze svých čtyř zbývajících základen.) Do doby, než česká armáda najde pro své přebytečné L-159 kupce, je zatím chce provizorně „zakonzervovat“, což bude stát skoro dvacet milionů korun ročně.
Česká cesta.
I švédský Saab měl zpočátku velké plány. Švédské vzdušné síly měly podle něj postupně nakoupit až čtyři stovky Gripenů (a dalších 200 až 500 kusů mělo jít na export). Později ale toto číslo kleslo na 204 a dlouho bylo považováno za konečné. Nejnovější severské propočty (s odvoláním na zprávy ze švédských armádních a zbrojařských kruhy je zveřejnil odborný časopis Aviation Week & Space Technology) ovšem překvapivě uvádějí, že švédská armáda by si nakonec mohla ponechat jen 128 gripenů.
Švédská strategie je přitom jasná: jeho letectvo bude podle původního nasmlouvaného harmonogramu postupně odebírat nové stíhačky a ty starší bude vyřazovat a pokusí se je rozprodat. Čtrnáct starších gripenů si už objednali Maďaři. Česká armáda by měla díky objednávce od Špidlovy vlády dostat zcela nové gripeny řady C a D, které sice byly původně také určeny pro švédské vzdušné síly Flygvapnet, podle tvrzení Švédů ale budou plně kompatibilní s NATO. Stejné stroje, osmadvacet kusů, má za pár let dostat i jihoafrická armáda. To je zatím vše, co se Švédům podařilo prodat. Ač nejde o plánované stovky, ale jen desítky gripenů, daří se švédskému Saabu přece jen o trochu lépe než českému Aeru.
Vypečená smlouva.
Potíže s nárůstem nákladů na oba ambiciózní projekty mají ale obě zbrojovky. A samozřejmě i jejich hlavní zákazníci: domácí armády. V českém případě měla letadla podle propočtů stát zhruba 25 miliard korun. Realita ale byla zcela jiná: v kupní smlouvě „kdosi“ zapomněl na nebezpečí kursových výkyvů a nákup L-159, hrazený v amerických dolarech, se začal prudce prodražovat. Nakonec se dostal skoro k dvojnásobku původně plánované sumy, k padesáti miliardám. Projekt pohlcoval téměř devadesát procent veškerých armádních investičních výdajů, na nic jiného vojákům prakticky nezbývaly peníze. Dodávky letadel armádě se navíc neustále zpožďovaly (téměř o dva roky), penále pro výrobce dosáhlo téměř tří miliard korun.
Zakleté prototypy.
I gripen se prodražil. Předběžný rozpočet na projekt - tedy vývoj a výrobu prvních 30 plus 110 kusů – schválila švédská sociálnědemokratická vláda již v květnu 1982. Mělo jít o 3,36 miliardy dolarů. Ministerstvo obrany nejprve uzavřelo s výrobcem, skupinou JAS Industry Group (švédské firmy Saab Military Aircraft, Ericsson Radar Electronics, Volvo Aero Corp. a FFV Aerobech) smlouvu na prvních třicet kusů s tím, že armáda postupně odebere až 400 letadel. Již v polovině 80. let ale projekt nabral osmnáctiměsíční skluz a začal se prodražovat. Odhadované náklady narostly o 1,12 miliardy dolarů na 6,72 miliardy. Když v únoru 1989 došlo k první havárii gripenu, rozpoutala se v zemi vážná debata o úplném zastavení vývoje. Vláda ale nakonec v červenci 1992 dlouho odkládanou smlouvu na 110 gripenů přece jen schválila. Dodávky měly být zahájeny počátkem roku 1996 a ukončeny v roce 2001. Švédská vláda a parlament současně schválily nárůst výdajů na projekt, původní částka 6,72 miliardy dolarů byla navýšena o dalších 1,26 miliardy. Osmého srpna roku 1993 ale došlo k další katastrofě: havaroval druhý prototyp Gripenu, tentokrát přímo na velké Air Show ve Stockholmu, které přihlíželo půl milionu lidí. Nikomu se nic nestalo, pilot se stihl katapultovat. Projekt nabral další zpoždění, který se ale výrobci v průběhu let podařilo částečně snížit. Na konci dubna 2004 přebraly Flygvapnet 137 gripenů.
