Prezident chce výrazně obměnit bankovní radu ČNB
EURO: Když začalo sestavování nové vlády, hovořil jste o tom, že chcete, aby nevznikla jen obměnou několika tváří, ale aby byla silnější a kvalitnější. To se nepodařilo. Jak jste spokojen s výsledkem? KLAUS: Má to několik rovin. První věcí je, zda nám existující rozložení poltických sil dává šanci na výraznější změnu. K tomu jsem se vyjadřoval již mnohokrát a lze k tomu pouze dodat, že pokud hledáme řešení na základě rozdání politických karet z voleb v roce 2002, tak mnoho výrazně odlišných řešení být nemohlo. To samozřejmě neznamená, že konečné řešení nemohlo mít mnoho jiných variant, že se nemohly hrát různé mezihry, že nemohly být mezipokusy o něco jiného. Obecně si ale myslím, že při zablokování našeho systému faktickou nemožností vyvolání předčasných voleb nějak diametrálně odlišná vláda vzniknout nemohla.
EURO: Takže s tou stojedničkou se musíme na další dva roky smířit? KLAUS: Volal jsem po větší fantazii hlavních exponentů této politické situace. Fantazie se neobjevila, ale naopak se projevily hluboce zakořeněné zájmy v jednotlivých politických stranách, které dovedly politickou scénu k dnešnímu řešení. Myslím, že v jistých chvílích vše vypadalo dost odlišně, jenže nakonec zapůsobily tradiční stranické mechanismy. Bohužel tyto mechanismy objektivně existují a nedá se s nimi nijak zásadně pohnout.
EURO: Vnímáte riziko, že premiér Gross může rekonstruovat vládu, vládnout pouze s podporou komunistů a vás dostat do pozice Edvarda Beneše v roce 1948, jak na to upozorňoval Mirek Topolánek? KLAUS: Tomuto nebezpečí jsem se snažil od počátku jasným postojem vyhnout. Můj požadavek na sto jedna nekomunistických podpisů je dostatečně známý a usmívám se, když slyším, že po několika týdnech si začali tento návrh přivlastňovat někteří jiní politici. Každopádně to byla moje první podmínka, když jsem viděl nebezpečí vzniklé situace a jsem přesvědčen, že touto podmínkou se podařilo riziku, o němž mluvíte, zabránit.
EURO: Existuje ale jedno úskalí. Miroslav Kalousek zůstal mimo vládu. Necítíte to jako riziko pro stabilitu koalice? KLAUS: Zdá se mi evidentní, že vstup Miroslava Kalouska do vlády byl zablokován vnitřními zájmy ČSSD, i když řada médií to interpretuje jinak. A cenu za to bude muset ČSSD zaplatit.
EURO: Chcete tím říci, že zájem socialistů o křeslo ministra financí bude stát ČSSD část loajality lidovců? KLAUS: Je zbytečné to rozebírat. Je evidentní, že varianta s Kalouskem ve vládě již byla dohodnuta, všichni si na ni plácli a poté byla zablokována nikoli ze strany KDU-ČSL. Chcete-li více detailů, tak se ptejte na jiných adresách.
EURO: Už jste kritizoval koaliční dohodu, nyní se objevují informace o vládním prohlášení a opět je na stole mnoho nesplnitelných slibů v podobě mnohamiliardových výdajů. Jak to vnímáte? KLAUS: Boj s programovým prohlášením by měla primárně vést parlamentní opozice, nikoli prezident republiky. To neznamená, že prezident nemůže říci svůj názor, jak se mu tento dokument líbí, ale úkol je to primárně pro někoho jiného. Navíc bych nerad hodnotil předběžné verze. Ty mohou různými jednáními, kompromisy, prodělat podstatné změny a pokud bych měl tedy hodnotit, tak teprve konečný dokument, který bude odeslán do Poslanecké sněmovny. Přesto z náznaků vidím, že o revolučně převratný dokument nepůjde, nicméně kouzlo tohoto dokumentu je v detailu, a na ten bych si počkal.
EURO: Každopádně je už dnes zřejmé, že reformy veřejných financí, penzí či zdravotnictví nebudou těmi prioritami, kolem nichž se bude nová vláda točit. KLAUS: Je naprosto evidentní, že tato vláda není vládou reformní. Možná se to zdá jako silné slovo, ale vše co o tom vím a co vidí i veřejnost, tomu nasvědčuje. Druhou věcí je, zda vláda bude pod tlakem událostí donucena některé věci pozměnit. Já doufám, že k tomu dojde.
EURO: Co považujete za akutní a kde by se měla hospodářská politika měnit? KLAUS: Na jedné straně je pravda, že nějaký ekonomický, sociální a legislativní systém máme a země s těmito pravidly a touto formou politiky může existovat. Lhal bych, kdybych tvrdil, že existovat nemůže a musí ztroskotat. Nehrozí žádné ztroskotání v krátkém, či středním období. Na druhé straně je jasné, že tento společenský mechanismus vede k nevýraznému pokroku, k nevýrazným tempům ekonomického růstu, což může být pocit, který veřejnost dříve, či později označí za nepřijatelný.
EURO: Hovořím o tom proto, že situace, která nastává například kolem současného vývoje cen ropy, může způsobit vnější šok, s nímž se země plná vnitřních nerovnováh bude těžko vypořádávat.
KLAUS: Jsem rád, že vůbec někdo tento názor takto formuluje. Ekonomika s různými nerovnováhami, s pomalým tempem ekonomického růstu, ekonomika s nezbytností akceptovat nominální rámec evropské unie, je ekonomikou snadno vychýlitelnou jakýmkoli exogenním šokem. Zda to zrovna budou ceny ropy, je věc druhá. To, že zranitelnost naší ekonomiky existuje, je jasné.
Mám pocit, že není ani výrazná skupina ekonomů, ani výrazná skupina politiků, ani výrazná skupina novinářů, kteří by to takto označovali, a kteří by se tímto jevem vážně zabývali. Pokud bychom to takto vnesli do širší diskuse, bylo by to dobře.
EURO: Jak vnímáte v této souvislosti vstup země do Evropské unie. Má to nějaký stabilizační vliv, funguje to jako polštář před vlivem vnějšího prostředí? KLAUS: Žádný evropský polštář kolem sebe nevidím? Evropský polštář by musel znamenat, že existují nějaké akumulované zdroje, které má Evropská unie k dispozici a začne je používat v případě jakékoli nehody, jež postihne buď celou pětadvacítku, nebo skupinu členských zemí. A žádný takový polštář neexistuje a proto bych neřekl, že nám bude unie v případě potíží nějak pomáhat. Že by evropský rámec, evropská byrokracie, evropská zkostnatělost umožňovaly snadnější reakce jednotlivých států vůči takto vzniklým problémům, to si také nemyslím. V tom není přídavek flexibility, ale spíše přídavek rigidity.
EURO: Myslíte, že Česká národní banka dostatečně reflektuje rizika, která stojí před českou ekonomikou a vnímá, že vláda není reformní a nebude stabilizovat fiskální politiku? KLAUS: Mám stále problém s jistou necitlivostí chování centrální banky vůči této specifické ekonomice. Že by její politika dlouhodobě znamenala usnadňování naší reálné konvergence k evropským zemím, to říci nemohu.
EURO: To je váš dlouhodobý názor. V čem je ta necitlivost?
KLAUS: Myslím si to už dlouho a je to v tom, že naše centrální banka se stala obětí módního trendu ekonomických diskusí začátku devadesátých let. Není nic neobvyklého, že v ekonomii jsou módní témata, která většinou pro stabilizované země a jejich centrální banky znamenají, že se jejich názor vášnivou debatou vychýlí o pět procent doleva, nebo o osm procent doprava. To ale platí pro stabilizované entity. Naše právě se zrodivší centrální banka neměla svou pevně zakotvenou minulost a proto se stala obětí módní vlny ekonomických diskusí počátku devadesátých let. Zejména ohledně vhodnosti míry nezávislosti centrální banky, z hlediska určování cílů měnové politiky, z hlediska použití nástrojů, inflačních cílů, i z hlediska pochopení trade off vztahu mezi inflací a nezaměstnaností, či růstem. Podíváte-li se na ekonomii léta 2004, tak jasně vidíte, že teoretická debata je dnes úplně někde jinde, než v době, kdy brali rozum lidé, kteří zakládali naši centrální banku před dvanácti lety.
Proto si myslím, že ČNB volila extrémní formy měnové politiky. V rámci obecného schématu toho, jak se chovají centrální banky ve světě.
EURO: Máte pět měsíců na výměnu čtyř členů bankovní rady a rok na vystřídání dalších dvou. Budete jmenovat i nového guvernéra. Chcete zachovat kontinuitu, nebo budete usilovat o zásadnější obměnu? KLAUS: O radikální revoluci mi nejde. Nicméně soudím, že změna je potřebná a jsem přesvědčen, že musí dojít k nemalé obměně. Kvantifikovat tuto obměnu nyní ale neumím.
EURO: Při sledování, jak bankovní rada hlasuje, je v poslední době zřejmé, že v ní jsou dvě vyhraněné názorové skupiny a rada se dělí na holubice a jestřáby. Myslíte, že názorová různost je ku prospěchu, nebo by byla užitečnější větší jednotnost a akceschopnost?
KLAUS: To už je hodně detailní otázka a nechtěl bych to stoprocentně hodnotit. Každopádně bych si přál, aby se do vedení ČNB dostali pragmatičtější a vyzrálejší lidé, než kteří v jistou chvili tuto vrcholnou instituci obsadili.
Zatím si v diskusích ujasňuji koncept té změny, záměr změny, o jménech se v podstatě nediskutuje. Nyní mám před sebou dvě velké porady. Jedna je o státních vyznamenáních k 28. říjnu a druhá právě o ČNB.
EURO: Budete konzultovat svůj výběr s vládou, premiérem, ministrem financí? KLAUS: Nekonzultovat tuto věc by bylo opravdu nesmyslem. Hodlám kozultovat opravdu s širší skupinou lidí.
EURO: Někteří současní členové by třeba byli ochotni přizpůsobit své přístupy vašim požadavkům.
KLAUS: Já bych členy bankovní rady nedémonizoval. Myslím, že prošli určitým vývojem, řada z nich prošla klasickým learnig by doing a jejich názory jsou dnes jiné oproti těm, se kterými do funkce nastupovali. Trvám však na tom, že obměna je nezbytná a mám velký strach jak centrální banka zvládne měnovou stránku napojování se na Evropskou unii.
Všechny ty debaty o tom, jaké kotrmelce musí prodělat cenová hladina, úrokové sazby či měnový kurs, jak to občas slyším z úst těchto lidí, mě velmi zneklidňují. Myslím, že není možné, aby toto beze změny pokračovalo.
Slyším varovné hlasy i z Evropské centrální banky, které evidentně jsou pokusem udržet dosavadní výsadní postavení starých evropských zemí. Proto od nás požadují určitou měnovou a kursovou politiku, a to se mi zdá nepřijatelné. Takže daleko více se se svými poradci zabývám těmito věcmi než jednotlivými jmény. Mám hrůzu z toho, že centrální banka pokyvuje na tyto názory ECB. Myslím, že jejich akceptování by mělo velmi negativní dopad na další ekonomický růst České republiky.
EURO: Nehovoříte o konkrétních jménech, ale jednoho z možných kandidátů jste udělal kancléřem. Pustil byste ho do bankovní rady? KLAUS: Pana kancléře Waigla dost potřebuji tady na Hradě. O tom, že by mohl být členem bankovní rady, bych ovšem nepochyboval.
EURO: Centrální banky ostatních nových evropských zemí také tak přikyvují ECB?
KLAUS: Neznám to až tak detailně, abych mohl dělat zásadní soudy. Trochu více sledují co říká Slovenská národní banka, a tam je postoj obdobný a v něčem jde možná ještě o kousek dál. Nechápu dobře ambice slovenského guvernéra vstoupit co nejrychleji do eurozóny.
Rozumím jedné věci. Pokud chce země rezignovat na to, že má racionální centrální banku a chce-li se zbavit své měny, tak k tomu má různé cesty. Může přejít na currancy board, může dolarizovat, či eurizovat zemi nebo vstoupit do Evropské měnové unie. Jestliže to ta země sama neumí a převládá názor, že napojit se na stabilnější měnu je významnou výhodou, tak ať rychle zavádí euro. Ale náklady na tento krok jsou velmi vysoké a já si myslím, že je zbytečné, aby Česká republika tyto náklady platila. Už zoufale zaplatila za politiku centrální banky v polovině devadesátých let naprosto zbytečnou ekonomickou recesí. Moc bych si přál, aby podobná věc při našem přibližování se Evropské měnové unii nenastala.
EURO: Kdy tedy nastane ten správný čas pro euro? KLAUS: Na to odpovídám svým známým šachovým příměrem. Ptejte se mě na příští tah, zkoušejte mě, zda umím hrát šachy, ale neptejte se mě, jaká bude situace po pětadvacátém tahu bílého. Vstup do Evropské měnové unie je formálně a administrativně triviálním krokem, který nestojí za diskusi. Dovedu si živě představit, že kdybychom se všichni v České republice domluvili, že chceme mít 1. října euro a oni by nás přijali, tak se to technicky dá snadno zařídit. Takže diskuse, zda to bude 1. ledna 2013 nebo 1. ledna 2021, jsou úplně bezpředmětné.
EURO: Každopádně to posouváte do jiného časového horizontu, než o jakém jste mluvil dříve. KLAUS: Přiznávám, že jsem dříve používal data z druhé dekády tohoto století, letopočet 2021 jsem použil poprvé. Ale o to vůbec nejde. Jde o to, nakolik Evropská měnová unie zůstane v těchto letech v dnešní podobě, o čemž velmi pochybuji.
EURO: Myslíte, že se s koncem Paktu stability změní fungování společné měny?
KLAUS: Nechci spekulovat. V každém případě trvám na názorech, které jsem zastával už dávno, a které říkaly, že vstup do měnové unie je relativně snadnou věcí, protože se zvolí takový stav, který velmi odpovídá reálné situaci dané ekonomiky. Jenže tento stav se zafixuje a ekonomiky se pak vyvíjejí velmi neharmonicky. Moje teze tedy je, že rozkližování ekonomických podmínek, na nichž byla založena měnová unie v okamžiku zavedení eura, bude silnější než přizpůsobovací procesy, které budou členské ekonomiky navzájem připodobňovat a homogenizovat.
Ve střetu homogenizačních a dishomogenizačních tendencí se ve středním a delším časovém horizontu budou prosazovat spíše ty dishomogenizační. To je kvalitativní soud, který jsem jako ekonom schopen učinit. To není spekulace o datech.
EURO: To směřujete k představě rozpadu společné měny? KLAUS: Napsal jsem o tom delší texty, které nechci zužovat do několika slov. Napsal jsem, že nepředpokládám rozpad společné měny, ale předpokládám, že náklady na její udržování budou větší a větší.
EURO: Když jste byl před časem na setkání s předními manažery, tak jste s nadsázkou poznamenal, že byste si rád jako melouch vzal reformu zdravotnictví. Máte stále stejný pocit, když vidíte, jak se ministři zdravotnictví střídají a s jakými myšlenkami přicházejí?
KLAUS: Reforma zdravotnictví je to, čemu Angličané a Američané říkají challenge. Je to opravdu výzva, protože v tom jsme nejen my, ale i další země, příliš nepokročily. Hrozím se znovu a znovu těch obměn na ministerstvu zdravotnictví, kdy ani jednou nepřichází osoba se zřetelně koncepčním viděním světa, se zřetelnou odvahou ke změně. Zkrátka je to neustálé přešlapování na místě a přiznám se, že změnu nečekám ani od dnešní ministryně.
Vadí mi, že jsme se v této zemi ještě elementárním způsobem neshodli na diagnóze našeho zdravotnictví a ještě méně jsme se shodli na nástinu cílového řešení. A už vůbec neznáme mezikroky, kterými bychom se k tomuto cílovému řešení měli dostat.
Asi před rokem jsme byl vyzván, abych vystoupil na výročním zasedání Všeobecné zdravotní pojišťovny. Když jsem přemýšlel, co bych tam řekl, tak jsem si vzal svůj text, který jsem pronesl na jednom z prvních celostátních setkání lékařské komory v Olomouci zhruba před deseti lety. Zjistil jsem, že ten text mohou beze změn a doslova přečíst, protože ve zdravotnictví se za těch deset let fakticky koncepčně, systémově nic nezměnilo.
Tím nechci říci, že ministerstvo neřeší zda zachránit, nebo nezachránit nějakou nemocnici, zkomplikovat, či nezkomplikovat život určité profesi, typu léku. Na koncepčním řešení se nezměnilo vůbec nic.
EURO: Čím tedy potom je způsoben zájem investorů, kteří nyní chtějí investovat do nemocnic a dalších zdravotnických zařízení a považují to za velký byznys.
KLAUS: Pokud mluvíme o byznysu na základě současného uspořádání, tak neříkáme nic o tom, jak by se toto uspořádání mělo měnit. Myslím, že tito investoři předpokládají, že dosavadní systém bude i nadále pokračovat a bude ufinancovatelný buď z kapes daňových poplatníků, nebo přímo z kapes pacientů. Proto hledají možnost maximalizovat svůj zisk a určitě z tohoto hlediska uvažují správně.
Já ale mluvím o systémové změně. Ta není možná bez zásadního koncepčně filozofického, až ideového východiska. Musíme si vyřešit, co je veřejným statkem v oblasti zdravotnictví, veřejný statek financovat z veřejných prostředků a všechno ostatní financovat z prostředků občana v libovolných variantách pojišťovacích systémů.
U nás se pouze mírně posunují parametry pojišťovacích systémů a každý si myslí, že se tím řeší základní systémový problém. Včera jsem šel na Sněžku. Taková cesta však pro mě není okukováním krajiny. Se mnou jde ředitel Krkonošského národního parku (KRNAP), starostové okolních měst a obcí, šéfové horské služby Krkonoš, z Pece, celostátní a nesou sebou stohy papírů co s horskou službou, ředitelé lanových drah v České republice, ředitelé lanovek v Peci atd. Takže celodenní pochod je debata o těchto tématech. Ředitel KRNAP v jedné chvíli řekl, že si myslí, že Krkonoše by měly být zpoplatněny a pod Sněžkou by se mělo zkrátka platit. A jsme u problému. Říkal jsem, že bych přijal, že si tato země vymezí jednou pro vždy co jsou veřejné statky na celostátní úrovni a sám za sebe bych řekl, že vrchol Sněžky, nejvyšší hory České republiky je do té míry veřejný statek, že bych v půli cesty určitě nevybíral.
To je identická debata, jaká je třeba ve zdravotnictví. Pokud si toto nevyřešíme v rámci české politiky, tak všechna dílčí opatření jsou jen kosmetická a je to zamazávání nejkřiklavějších děr, které vydrží rok, dva, nebo někdy o kousek déle.
EURO: Ale ten stav trvá už opravdu hodně dlouho.
KLAUS: Považují za veliký problém, který jsem neuhlídal, že jsem dopustil pokračování zahájené falešné reformy zdravotnictví v roce 1992. Tam došlo ke skokovému nárůstu finančních prostředků a už je absolutně zapomenuto, že tento jednorázový finanční skok byl umožněn zrušením federace. Tehdy byly převedeny do zdravotnictví peněžní prostředky, které předtím, jako fiskální transfery, putovaly z Česka na Slovensko.
Přiznám se, že jsem v té době byl jediný, kdo proti tomu ve vládě bojoval, zatímco celá vláda na podzim 1992 byla pro toto využití dodatečných peněz v řádu desítek miliard korun. Právě tato dotace umožnila, že zdravotnictví ve svém extenzivním pojetí jistou dobu fungovalo a zdálo se, že další systémová změna není potřebná. A když se polštář vyčerpal, tak se ukázalo, že bumbrlíček by chtěl dál polykat peníze, ale další federace, která by se dala zrušit, už nebyla, a tehdy se vyostřil a navenek projevil náš zdravotní problém.
EURO: Lidé vnímají velmi negativně, že se nic neděje a vlády postavené na křehké většině nejsou schopné tyto problémy řešit. Jak se na to díváte vy? KLAUS: Nevím, co bych ještě radikálního k tomu mohl říci. Každý si pamatuje, že před několika lety došlo k pokusu o dílčí změnu volebního systému a také každý dobře ví, jakou cestou byla tato změna pozastavena. Nic dalšího k tomu říci neumím. Jsem přesvědčen, že k této změně musí dříve či později dojít. Jinak ty náklady nevládnutí jsou neuvěřitelně veliké. Náklady nevládnutí, náklady kompromisů, náklady neodvážných řešení jsou pro tuto zemi nesmírně vysoké.
EURO: Myslíte, že vedení relevantních stran jsou připravena a schopna začít v nějaké dohledné době na toto téma diskutovat?
KLAUS: Je jasnou pravdou, že takováto změna musí být provedena na základě shody napříč politickým spektrem, na bázi jakési velké koalice. Největší politické strany mohou mít navzájem různý názor na to, zda má být více či méně státní regulace, nebo více či méně subvencované školství či zdravotnictví, ale na změně volebního systému by se měly dohodnout.
Taková mimořádná chvíle nastala v rámci opoziční smlouvy. Jak to skončilo víte, a odvaha dnešních lídrů politických stran vytáhnout toto téma, dle mého názoru, neexistuje. Každý z nich spekuluje, že tu stojedničku udělá zrovna on. Dnes nedomýšlí to, že ve té stojedničce nemá vůbec žádný prostor, aby něco výrazného udělal. Je mu milejší rychlá stojednička, než dlouhodobé řešení.
EURO: Myslíte, že je podstatné, zda má být případný většinový systém v podobě jednokolových, či dvoukolových voleb? KLAUS: To už je krok druhý. Myslím, že by se dalo pokračovat i cestou, která byla zvolena před několika lety, to znamená modifikací proporcionálního systému a změnou jeho parametrů. To by nakonec nevyvolávalo potřebu řešit, zda budou volby jednokolové, nebo dvoukolové a žádoucí efekt by byl docílen.
EURO: Hovořil jste o tom s předními politiky v průběhu vládní krize?
KLAUS: Musím říci, že politici v době vládní krize na tyto dlouhodobé koncepční záležitosti vůbec nemají myšlenky. Není to téma, které by je v tu chvíli zajímalo. Oni musí do večera obsadit křeslo ministra pro informatiku, nebo nějaké jiné, a pro toho, kdo nebude nakonec ministrem, nalézt nějaké jiné uplatnění.
Je ale naprosto jasné, že na tuto argumentaci slyšelo vedení parlamentu, které se se mnou sešlo v prvním týdnu vládní krize. Oni zkrátka nemají za úkol rychle vygenerovat ministra pro místní rozvoj. Oni to koncepční myšlení mají a byl zde naprostý soulad názorů.
EURO: Narazil jste na personální záležitosti a jejich velmi vehementní řešení v souvislosti se sestavováním nové vlády. Například politické obsazování náměstkovských postů. Co tomu říkáte? KLAUS: Řada mých přátel a známých mi říká, že jsem kašlal na lidi, kteří na mě byli hodní a nepostaral jsem se o jejich teplá zaměstnání. Myslím, že mají pravdu. Vždycky jsem říkal, že až nebudu v té či oné funkci, tak také za nimi nebudu chodit, aby mi sehnali zaměstnání. Myslím že nyní došlo k extrému a je to více do očí bijící, než to bylo v minulosti.
EURO: Jak se díváte na záměr vlády prodat doly, ČEZ, Telecom, a to vše hodně rychle?
KLAUS: Koncepčně je naprosto jasné, že bylo třeba provést privatizaci, která znamenala zásadní systémovou změnu. To byla ta raná privatizace, která musela být dostatečně masivní, aby změnila atmosféru v zemi, a o té jsem přesvědčen, že měla být provedena tak rychle, jak rychle provedena byla. Jestli musíme nyní zprivatizovat Českou poštu, České aerolinie, nebo dokonce České dráhy, o tom jednoznačně přesvědčen nejsem. To jsou už klasické privatizační kauzy, kde musí dominovat efekt, jak po stránce finanční, tak po stránce kvality následných služeb. Proto si myslím, že to na nějaké hurá akce v žádném případě není.
Samozřejmě jsou podniky, které jsou na pomezí těchto dvou koncepčně oddělených skupin. Zda má být privatizováno to, či ono uhlí, bych skutečně nechal rozhodovat odborníky. Těmi však nejsou poradenské, klientelské, auditorsko konzultační firmy, které to dělají pouze pro svůj krátkodobý zisk a je jim jedno, co se s těmi firmami doopravdy stane. Považují za zločin, když se příslušná ministerstva zbaví odpovědnosti a nechají za sebe rozhodovat tyto firmy. S tím jsem nikdy nesouhlasil.
EURO: Ptáme se s ohledem na transparentnost privatizace. KLAUS: Transparentnost je zcela samozřejmou povinností. Doufám, že dnes už nikdo nebude chtít dělat dálnice D47. Ale já hovořím o tom, zda prodávat, komu či za kolik, a to opravdu není něco, čím by se měl zabývat prezident.
EURO: Na závěr se chceme zeptat, zda budete novou vládu a její kroky veřejně hodnotit a komentovat, nebo budete stejně zdrženlivý, jako jste byl v případě vlády Vladimíra Špidly? KLAUS: Nejsem pan učitel, který má žáčky a ty známkuje. To určitě ne. Jenže zatímco Špidlovu vládu jsem nejmenoval, tak tuto vládu jsem jmenoval, a tak si nemůžu hrát na to, že k ní nemám vůbec žádný vztah a budu se k ní chovat chladným a odtažitým způsobem. Ta sebeidentifikace s touto vládou v nějaké podobě musí nastat, jakkoli to pro mne může být někdy bolestné a neradostné.
EURO: Očekáváte, že bude lepší komunikace? KLAUS: Očekávám, že bude. První náznaky to potvrzují.
Václav Klaus (63) vystudoval Vysokou školu ekonomickou (obor ekonomika zahraničního obchodu, rok absolvování 1963) Dále se vzdělával v Itálii (1966) a v USA (1969). Jako vědecký pracovník Ekonomického ústavu ČSAV absolvoval vědeckou aspiranturu a v roce 1968 dosáhl hodnosti kandidáta ekonomických věd. V roce 1970 nastoupil do Státní banky československé. Odtud se koncem roku 1987 vrátil k akademické činnosti do Prognostického ústavu ČSAV. V roce 1991 se na Universitě Karlově habilitoval jako docent v oboru ekonomie. O čtyři roky později byl jmenován profesorem pro obor financí na Vysoké škole ekonomické v Praze. Politickou dráhu nastoupil v prosinci 1989, kdy se stal federálním ministrem financí. V říjnu roku 1991 byl navíc jmenován místopředsedou vlády ČSFR. Na konci roku 1990 se stal předsedou Občanského fóra. Po jeho zániku v dubnu roku 1991 spoluzaložil Občanskou demokratickou stranu, jejímž předsedou byl od počátku až do prosince roku 2002. S touto stranou vyhrál v červnu roku 1992 parlamentní volby a stal se předsedou vlády České republiky. V této roli se podílel na klidném rozdělení československé federace a vzniku samostatné České republiky. V roce 1996 ve volbách do Poslanecké sněmovny funkci premiéra obhájil. Po rozpadu vládní koalice podal v listopadu 1997 demisi. Po předčasných volbách v roce 1998 se stal na čtyřleté volební období předsedou Poslanecké sněmovny. Dne 28. února 2003 byl zvolen prezidentem České republiky. Je ženatý, má dva syny a pět vnoučat. V mládí hrál košíkovou a odbíjenou, lyžuje a hraje tenis. Ve volném čase čte beletrii a poslouchá hudbu, zvláště jazz.
