Čeští manažeři se v Rusku dobře zapsali, lehké to ale nemají. Kromě nadprůměrné výkonnosti se tu vyžaduje také tvrdost a odolnost
Když se ruské firmě nedaří najít vhodného kandidáta na vedoucí post na domácím trhu, často se poohlédne ve střední Evropě. A Češi zpravidla patří mezi favority. Podle headhuntera Jana Bubeníka mají dveře otevřené díky tradiční ruské náklonnosti. „Po Bulharech jsme druhý nejpopulárnější národ. Jsme pro ně Slovany, kteří to dotáhli dál, ale jsou stále ,jejich‘,“ říká vedoucí partner společnosti Bubenik Partners.
Další naší výhodou bývá znalost jazyka. Někteří si povinně prošli základy ruštiny ještě před rokem 1989, poměrně snadno se ale ruština vštěpuje i mladším ročníkům. Češi mají přece jen k tomuto jazyku mnohem blíže než třeba lidé mluvící anglicky nebo německy. Nemělo by se zapomínat ani na základní kulturní přehled, připomíná Bubeník. Rusové vždy ocení, když cizinec projeví respekt k jejich historii nebo umění.
V porovnání s manažery ze Západu se mohou Češi opřít také o vlastní zkušenosti s transformací – od komunismu k demokracii, od centrálně plánovaného hospodářství k tržní ekonomice – a to se všemi průvodními aspekty. Vývoj v Rusku za posledních dvacet let byl v lecčems specifický, člověk z bývalého sovětského bloku ale pochopí některé souvislosti mnohem snáz než ten, kdo celou dosavadní kariéru působil jenom ve fungujícím tržním systému.
Ostré lokty
Do Ruska většinou míří lidé, kteří už tady něco dokázali a chtějí dobýt mnohem větší trh. Úspěch v Čechách a vysoké ambice ale nestačí. Tamní byznys je celkově dravější, hrubší, a to vyžaduje jistou míru agresivity. „Musíte být zdravě asertivní, schopní zabrat si volný prostor,“ zdůrazňuje Bubeník a připomíná jedno setkání s člověkem, na kterém při interview velmi rychle poznal, že už má zkušenost s ruským prostředím. „Okamžitě ukazoval ramena, snažil se dominovat situaci. Byl zvyklý vystupovat jako pán, aby přesvědčil, že dosáhne svého,“ popisoval chování manažera, kterého musel pro české poměry trochu „chladit“.
Není to jen zvýšená míra tvrdosti, co může tuzemské manažery v Rusku na začátku rozhodit. Často se musejí vyrovnat s jiným životním stylem. Na jednu stranu si platově výrazně přilepší, současně se tak ale zařadí do třídy, která žije v jakémsi ghettu. Rusko je zemí s velmi nerovnoměrně rozděleným bohatstvím a rozdíly v příjmech jsou obrovské. Podnikatelé a manažeři žijí v izolovaných čtvrtích, po práci se scházejí zase jen spolu v klubech a luxusních podnicích. Trpí tím hlavně rodiny, které jsou odloučené od běžného života. Nezřídka se proto stává, že manželka s dětmi zůstávají v Česku.
Čekání na rozkaz
V rozdílnosti mezi českou a ruskou mentalitou tkví také jádro překážek, s nimiž se naši manažeři potýkají v práci. Přetrvává způsob myšlení, kdy se čeká na rozkaz shora, samostatně se nic neřeší. „Lidé jsou zvyklí na mnohem direktivnější způsob jednání. Musí se jim hodně jasně říkat, co se od nich chce. Když si potom zvyknou, je třeba je začít emancipovat. Jejich prostředí je k něčemu takovému nevychovává,“ podotýká Bubeník. Českým manažerům se prý většinou daří tento přechod zvládnout. „Tam, kde byli Češi, zůstávají prosperující firmy, ve kterých lidé řeší samostatné problémy,“ přesvědčuje Bubeník. Ti, kteří před lety nastoupili do nejvyšších pozic, mezitím vychovali řadu potenciálních nástupců. A někteří už ruskou zkušenost zužitkovali a zamířili dál – například Martin Jahn ve skupině Volkswagen nebo Martin Dlouhý, který mohl své zkušenosti z řízení expanze Metro Cash & Carry v Rusku využít při vedení tohoto velkoobchodního řetězce v Indii.
*BOX:
Došli nejdál
Čeští manažeři, kteří se v Rusku vypracovali do nejvyšších pozic:
Michal Čupa
Bývalý šéf Contactelu a české pobočky Microsoftu nyní vede ruskou větev společnosti Nokia Siemens Networks.
Zkušenost s ruským trhem získal jako viceprezident operátora Golden Telecom. V létě 2007 nastoupil do vedení ruského Microsoftu, kde řídil obchod s osobními počítači, mobily a internetem. V letech 2009–2010 šéfoval společnosti Azertelekom, telekomunikačnímu operátorovi v Azerbajdžánu. Podílel se na založení C-Ring Telecom, společného podniku Azertelekomu a ruské společnosti Synterra.
Martin Jahn
Předtím než loni převzal vedení mezinárodního prodeje firemních flotil a víceznačkových prodejů Volkswagenu, šéfoval tři roky operacím automobilového koncernu v Rusku.
Svoji kariéru Jahn nastartoval v CzechInvestu. Z čela agentury přešel v roce 2004 do křesla místopředsedy vlády pro ekonomiku. V letech 2006–2008 byl členem představenstva Škoda Auto pro oblast personalistiky. Je také prezidentem Sdružení automobilového průmyslu.
Vít Sedláček
Předseda představenstva Generali PPF Life Insurance a člen řídicího výboru Generali PPF Holding zodpovědný za Bělorusko, Rusko, Kazachstán a Ukrajinu. Dříve řídil operace holdingu v Rumunsku a Srbsku.
Před příchodem do skupiny PPF v roce 2005 byl ředitelem pro strategii v Plzeňském Prazdroji.
Ivan Svítek
Šéf ruského Home Creditu byl na začátku 90. let poradcem federálního ministra financí. Poté vedl oddělení finančních trhů v české pobočce Citibank a pracoval na několika řídicích postech v koncernu Pepsi-Cola.
V letech 1998–2008 byl Ivan Svítek postupně finančním ředitelem General Electric – Capital Services, místopředsedou představenstva GE Capital Bank a šéfem GE Consumer Finance se sídlem v Dublinu. Před nástupem do Home Creditu vedl brazilskou GE Money Bank.
Petr Šmída
Člen představenstva Alfa-Bank. V největší ruské privátní bance, patřící do impéria oligarchy Michaila Fridmana, byl předtím generálním ředitelem, místopředsedou a následně předsedou představenstva.
Šmída v 90. letech zakládal leasingovou společnost Multiservis, po jejím prodeji skupině General Electric byl čtyři roky šéfem české GE Capital Bank. Před nástupem do Ruska v roce 2003 byl viceprezidentem společnosti GE Consumer Finance.
