Tajemný Sýkora

Expremiér si svoje podnikání v energetice dlouho neužije

Občané Stanislav Gross a Robert Sýkora spolu udělali velký byznys v oblasti energetiky. Sýkora prodal Grossovi 31procentní podíl ve firmě Moravia Energo. Odmítají však veřejnosti sdělit kupní cenu a jméno úvěrující instituce. Prý do toho nikomu nic není. Kdyby šlo o řadové občany, dalo by se říct: „Mají pravdu, nechme je podnikat.“ Jenže Gross byl čtyři roky ministrem vnitra a necelý rok premiérem České republiky. Jeho obchodní partner Sýkora ve stejné době více než rok pracoval jako náměstek ministra průmyslu a obchodu, kde měl na starosti veškerou agendu spojenou s energetikou. Oba jsou bývalými vlivnými politiky ČSSD. Jelikož ani přesto nejsou ochotní okolnosti transakce vysvětlit, začala tento nejasný případ, na který jako první upozornil týdeník EURO, prověřovat protikorupční policie.

Severomoravský byznys.

Klíčovou postavou celého případu je Robert Sýkora (43), podnikatel původem z Havířova, dnes bydlící v Čeladné, beskydských „Jevanech“, kam mimo jiné jezdí na chatu i premiér Mirek Topolánek. Sýkorův otec Antonín (63) byl do loňského roku poslancem za ČSSD. Svého času byl předsedou parlamentní vyšetřovací komise prověřující okolnosti, za nichž byla Zemanovou vládou bez tendru přiklepnuta výstavba severomoravské dálnice D47 izraelské firmě Housing & Construction (klíčovou postavou tohoto případu byl Sýkorův kolega ze severomoravské ČSSD Jaromír Kuča, který izraelskou firmu údajně do Česka přivedl).
I Sýkora junior byl již od roku 1989 politicky aktivní. Od roku 1991 byl prvním místopředsedou Mladých sociálních demokratů, přičemž Stanislav Gross jim dělal předsedu. V tomto prostředí se spřátelili. V tisku se píše, že to měl být právě Gross, kdo se zasadil o to, aby se Sýkora, absolvent vysoké školy stavební, stal od 1. ledna 1999 náměstkem ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra (předtím byl od září 1998 vrchním ředitelem kabinetu ministra). Sýkora však týdeníku EURO řekl, že mu tuto práci nabídl Jarek Kuča. Sama tato informace může leccos napovědět o nezávislosti zmíněné vyšetřovací komise k D47. Na ministerstvu vydržel Sýkora jen rok a čtvrt, do konce března roku 2000. Rezignoval kvůli tragické události (zemřel mu švagr, proto se rozhodl vrátit k rodině na severní Moravu).

Nastrčený Vodstrčil.

Sýkora přišel do ministerského úřadu z byznysu. Věnoval se především vystudované stavařině. Už po vysoké škole působil v několika stavebních firmách nejen v Česku, ale určitý čas i v Německu. Po návratu z vandru do vlasti pracoval jako zástupce firmy Rockwool (tepelné a protipožární izolace). Dva roky předtím, než se stal náměstkem Grégra, začal ve stavebnictví také soukromě podnikat prostřednictvím ostravské firmy Kapstop, prodávající stavební materiály. I dnes v ní má padesátiprocentní podíl. Kromě toho je od roku 1997 veden jako předseda představenstva v další ostravské firmě OXO Group. I ona působí v oblasti stavebnictví a realit a také ona Sýkorovi z jedné poloviny říká pane majiteli.
V OXO najdeme i jeho otce, exposlance Sýkoru, ten však žádné akcie nemá, druhá polovina firmy totiž patří podnikateli Vladimíru Vodstrčilovi (71). Zdroje týdeníku EURO tohoto muže řadí mezi staré předlistopadové kádry. Dle dostupných informací byl na severní Moravě členem krajského výboru KSČ i ředitelem předrevolučních Severomoravských plynáren a měl také působit v Ostravsko-karvinských dolech jako hlavní personalista. V oblasti energetiky měl tak stavař Sýkora asi dobrého učitele s dobrými kontakty.
Vodstrčila pojí s rodinou Sýkorů ještě jedna akciová společnost. Jmenuje se Kolejní a dle obchodního rejstříku se zabývá realitní činností (Vodstrčil je předsedou představenstva, dozorčí radu vede manželka Roberta Sýkory Šárka a jejím členem je i jeho otec Antonín). Vodstrčilova a Sýkorova firma OXO Group drží také poloviční podíl v Cihelně Hlučín.
Úzké obchodní vazby mezi Vodstrčilem a rodinou Sýkorů tak mohou vysvětlovat, proč je Vodstrčil od roku 2003 uváděn jako člen dozorčí rady Moravie Energo, přestože v ní pravděpodobně nikdy žádný majetkový podíl neměl. Podíl v ní však nepochybně měl jeho obchodní partner Robert Sýkora, dokonce 31 procent akcií. Nikdy se však v žádné funkci neobjevil. Proč asi?

I Sýkora nakupoval levně.

Ani Sýkora však, stejně jako Gross, zatím důvěryhodně neosvětlil, jak se k akciím Moravie Energo dostal. Firma byla založena 15. února roku 2000 Třineckými železárnami a firmou Czechpol Energy, obchodníkem s elektřinou. Třinec měl na začátku 51 procent akcií a Czechpol 49, uvádí první výroční zpráva. Akcie držené železárnami byly na jméno, kdežto akcie Czechpolu na majitele. Podnik byl shodou okolností založen zhruba ve stejné době, kdy se Sýkora rozhodl opustit ministerstvo. Krátce poté, už v červnu 2000, bývalý náměstek z resortu průmyslu získal prvních 26 procent akcií Moravie Energo a podle dostupných informací to mělo být právě od Czechpolu. Sýkora nechce říct, kolik za podíl zaplatil, ale prý to byly řádově jen stovky tisíc korun. Vysvětlil to tím, že to bylo krátce po založení firmy, která měla na počátku základní kapitál jen jeden milion korun. V této souvislosti však stojí za zmínku, že už za rok 2001 vykázala Moravia Energo hospodářský výsledek před zdaněním 89 milionů korun, takže kupovat čtvrtinu firmy za statisíce se zdá být neobvykle málo.
Měsíc poté, co Moravia Energo vznikla, prodali původní majitelé Czechpolu (podnikatelé Petr Neoral, Richard Kučík a Stanislav Diatka) celou firmu americké elektrárenské společnosti Cinergy. Takže v době, kdy Sýkora podíl v Moravii Energo kupoval, měl již Czechpol majitele z USA. Proč by Američané jej prodávali? A navíc tak levně, za statisíce, jak tvrdí Sýkora?

Jansta jako prostředník.

V září roku 2002 se uskutečnil další důležitý transfer majetku ve firmě Moravia Energo. Na financování celé operace se podílela Živnobanka. Czechpol, vlastněný pravděpodobně ještě Američany, podle informací týdeníku EURO prodal všechny zbylé akcie (23 cenných papírů reprezentujících stejně vysoký podíl ve firmě) známému pražskému advokátovi Miroslavu Janstovi, členu ČSSD, který má též velmi blízko ke Stanislavu Grossovi. Od Jansty všechny akcie obratem získal Tomáš Chrenek, respektive jeho skupina Třineckých železáren. Chrenek si však všech 23 akcií neponechal. Pět od něho následně získal Sýkora, čímž svůj podíl navýšil na 31 procent.
Proč se o tyto akcie třinecký miliardář podělil? Proč nenakoupil přímo od Czechpolu? A proč kupoval přes prostředníka Janstu? To jsou další záhady. Chrenek pravděpodobně chtěl takto vymyšlenou konstrukcí obchodu zamaskovat nějaký střet zájmů. Ve finále to dopadlo tak, že Chrenkova skupina získala podíl 69 procent (51 původních z roku 2000 plus osmnáct) a Sýkora 31 (26 plus pět). Tento stav zůstal až do letošního roku, kdy Sýkora prodal celý svůj podíl manželům Grossovým. Týdeníku EURO Sýkora výslovně sdělil, že šlo o manžele, tudíž je zarážející výrok Šárky Grossové v deníku MF Dnes, že jde výhradně o manželův byznys a ona se o něm dozvídá až nyní.
Součástí smluvních ujednání z podzimu roku 2002 bylo i postoupení veškerých práv a závazků společnosti Czechpol, vyplývajících ze smluv s polskými firmami Beskidzka Energetyka a Polskie Sieci Elektroenergetyczne (zajišťující osmiletou exkluzivitu na distribuci elektřiny z Polska do ČR vysokonapěťovým vedením 110 kilovoltů), Moravii Energo. Firma Czechpol šla pár měsíců poté do likvidace.

Chrenek: Já ho vydusím.

Přestože to nikdo z aktérů zatím nepotvrdil, hovoří se o tom, že manželé Grossovi za akcie zaplatili jen 30 milionů korun, přičemž jejich tržní hodnota je odhadována zhruba na desetinásobek. Gross tvrdí, že mu na celou transakci půjčila jistá finanční instituce, ale podle informací týdeníku EURO platba probíhala nadvakrát, přičemž první tranši (zhruba deset procent kupní ceny) Grossovi uhradili ze svého. Musely to být minimálně tři miliony korun! Proč se Sýkora rozhodl prodat, není jasné. On sám to vysvětluje určitými neshodami s Chrenkem a také snahou o rozvoj svého vlastního byznysu (výstavba bioplynové stanice). Nedokáže však uspokojivě vysvětlit, proč se nesnažil podíl v rostoucí firmě lépe zhodnotit. „Gross je pracovitý člověk a věřím, že bude pro společnost přínosem,“ odpověděl týdeníku EURO velmi nepřesvědčivě.

Hledání souvislostí.

Vzhledem k objemu majetku, který expremiér Gross, v současnosti advokátní koncipient, od svého přítele-spolustraníka letos odkoupil, i tomu, že se neví, kde na něj mohl vzít peníze, respektive která finanční instituce mu byla ochotná půjčit, když nemohl nabídnout odpovídající ručení, nezbývá než spekulovat o možných nestandardních scénářích.
Některá média se kloní k variantě, že vše mohlo například souviset s někdejší pomocí státu ve výši dvě miliardy korun Třineckým železárnám, a připomínají, že Gross v roce 1999 Třinec opakovaně navštívil. Nelze to zcela vyloučit, oba muži byli nepochybně v kontaktu, ale i z reakcí Tomáše Chrenka lze dovodit, že pro něho Gross není vítaným akcionářem a je ochoten udělat cokoli, aby ho z firmy vypudil. Například tím, že na několik let zabrání výplatě dividend. Chrenek nakonec vymyslel elegantnější konečné řešení (viz Jak vytlačit Standu).

Exkluzivní postavení.

Je třeba si opět připomenout začátek celého příběhu, kdy akcie exnáměstkovi Sýkorovi prodal Czechpol. Tato firma se v oblasti politiky nepochybně uměla pohybovat. Svého času byla na seznamu sponzorů ODS a ODA. V roce 2000, kdy Czechpol firmu Moravia Energo spoluzakládal, byl jedinou českou společností, která byla kromě polostátního ČEZ oprávněná dovážet a vyvážet elektrickou energii. Tato výsada, generující desítky a stovky milionů korun, nevznikla sama od sebe. A zdá se být pravděpodobné, že v celé věci mohl sehrát velmi důležitou roli právě Sýkora, který měl na ministerstvu průmyslu na starosti celou oblast energetiky včetně regulace (nezávislý Energetický regulační úřad ještě neexistoval, vznikl až v lednu 2001). Byl to Sýkora, kdo také připravoval liberalizaci sektoru.
Licenci na dovoz elektřiny (tehdy se ještě hovořilo o autorizaci k obchodování) získal Czechpol od ministerstva průmyslu šéfovaného Vladimírem Dlouhým už v roce 1994, ale zpočátku měl velké problémy. Žádná jiná firma kromě ČEZ a Czechpolu tímto oprávněním nedisponovala a mezi oběma hráči probíhal několik let tuhý boj. Czechpol se marně snažil, aby jej ČEZ pustil do své přenosové sítě, a mohl tak dovážet více elektřiny. „Jednání o využití přenosové soustavy byla velice intenzivní,“ vzpomíná v rozhovoru pro týdeník EURO bývalý generální ředitel ČEZ Petr Karas, který mu šéfoval až do pátého ledna 1999. Dohoda nenastala, a Czechpol tak musel využívat pouze přenosovou soustavu nižší třídy, která sice neměla takovou kapacitu, jakou držel ČEZ, ale nepotřeboval jeho souhlas. Nicméně vydělával mnohem méně.

A najednou to šlo...

Válka s podnikem ČEZ trvala až do ledna 1999. Pět dní poté, co se náměstkem na ministerstvu průmyslu stal Robert Sýkora, skončil Karas ve funkci šéfa ČEZ a místo něho přišel Milan Černý, který byl už tehdy obecně vnímán jako Grossův člověk. Dohoda mezi ČEZ a Czechpolem o sdílení sítě byla rázem na světě. Lví podíl na tom údajně měl tehdejší výkonný ředitel ČEZ pro obchod Ivan Baťka. Podle informací týdeníku EURO dovážel Czechpol do Česka v roce 1996 elektřinu v objemu mírně přesahujícím jednu terrawatthodinu, po roce 1999 už to však byl trojnásobek. Stačilo učinit tak málo a peníze se začaly sypat. ČEZ se dobrovolně připravil o část zisku ve prospěch soukromé firmy.
Už když ředitel Černý nastupoval do funkce, ozývaly se v médiích hlasy poukazující na to, že to byl právě on, kdo v polovině devadesátých let, ještě jako náměstek ministra Dlouhého, tvrdě tlačil na to, aby ČEZ vyšel Czechpolu vstříc. Měl-li by být někdo Sýkorovi a Grossovi vděčen, pak to byli především majitelé firmy Czechpol. To, že někdejší náměstek Sýkora, odpovědný za celou energetiku, od ní získal akcie Moravie Energo, byl jasný střet zájmů, a proto se jeho jméno dodnes nikde nemohlo objevit.
Zde je patrně třeba hledat klíč k celému případu. Sýkora však minulý pátek týdeníku EURO překvapivě řekl, že akcie nekupoval od Czechpolu, ale od někoho jiného, jehož jméno nechce sdělit. Proč by se však Czechpol pár měsíců poté, co Moravii Energo zakládal, oněch 26 procent akcií zbavoval, jestliže mu jich 23 nepochybně zůstalo až do roku 2002? Spíše to vypadá, že i v této první transakci mohl figuroval někdo pouze jako prostředník (jako později Jansta), který měl zakrýt skutečného prodejce akcií. Kdyby nebyl Stanislav Gross hloupý a neposlal letos v létě za sebe na valnou hromadu Moravie Energo advokáta krytého pouze mandátní smlouvou, nikdo by na jeho transakci nikdy nepřišel.

Jak vytlačit Standu

Tomáši Chrenkovi, který ovládá prostřednictvím společnosti Enias 69procentní podíl ve firmě Moravia Energo, došla trpělivost. „Zvažujeme, že podáme na Stanislava Grosse trestní oznámení za poškozování dobrého jména energetické firmy,“ sdělil týdeníku EURO ocelářský magnát. Energetické firmě totiž jen v posledních dvou dnech uplynulého týdne vypovědělo několik klientů kontrakty zhruba za 60 milionů korun. „Oznámili, že končí, protože nechtějí, aby na nich vydělával Gross peníze. Stejně tak nechtějí, aby bylo jejich jméno spojováno s podnikáním bývalého premiéra, protože by je mohla taková publicita poškodit,“ upozornil zdroj z vedení společnosti Moravia Energo.
Odchod klientů týdeníku EURO potvrdil i Chrenek, který Grossovy aktivity v Moravii Energo komentuje následovně: „Přijde jako nájezdník a začne bortit již vytvořené hodnoty, aniž by k jejich tvorbě přispěl. Ti, co zvyšují hodnotu firmy, jsou poškozováni druhou stranou, která na nich jen parazituje.“ Chrenek navíc upozorňuje, že mu kauza kolem Grosse kazí dobré jméno a rozjednané obchody. Připravil proto elegantní řešení, jak se nepohodlného akcionáře zbavit. „Společnost Enias je připravená navýšit základní kapitál v Moravii Energo tak, aby se Grossův podíl ve firmě snížil na minimum. Je to legální řešení, stanovy a náš podíl to umožňují,“ dodal Chrenek.
Plán, jak se zbavit Grosse, je jednoduchý, i když není levný. Enias navýší základní kapitál, který nyní odpovídá 65 milionům korun, o dalších 140 milionů. Když se druhý akcionář, expremiér Gross, navýšení nezúčastní, sníží se jeho podíl zhruba na devět procent.