Tajemství Ivana B.

Poradce premiéra Paroubka nemá přístup k tajným informacím

Premiér Jiří Paroubek si se svým zahraničněpolitickým poradcem Ivanem Bušniakem o zahraničněpolitických záležitostech asi moc nepopovídá. Možná ještě tak o tom, co píší cizí noviny. O citlivějších informacích, o kterých se jedná třeba při setkáních se zahraničními politiky, už s ním ale mluvit nesmí. Natož aby s ním rozebíral zprávy, jež dostává od šéfa rozvědky. Poradce Bušniak má totiž bezpečnostní prověrku pouze na ten nejmírnější možný stupeň kategorie vyhrazeno. K přísněji utajovaných informacím - důvěrným, tajným nebo přísně tajným - se proto nedostane. Nemá nárok dozvědět se například ani to, kdo bude příštím českým velvyslancem v Rusku. Jde totiž o utajovanou informaci druhého stupně. Bušniakovi vystačí jeho prověrka tak leda ke vstupu do budovy ministerstva zahraničí.

Mlčenlivost chrání nás.

Normální by bylo, kdyby měl premiérův zahraničněpolitický poradce prověrku na stupeň přísně tajné nebo přinejmenším tajné. Pak by před ním nemusel mít tajnosti ani premiér Paroubek. A nemuseli by před ním schovávat většinu vládních zahraničněpolitických dokumentů a podkladových materiálů. Bušniak by pak mohl s premiérem jezdit třeba i na uzavřená jednání Evropské unie nebo Severoatlantické aliance. Od čeho jiného také předseda vlády zahraničněpolitického poradce má…
Jenomže Bušniak prověrku, která by mu dávala možnost seznamovat se s tajnými informacemi, nemá. Říká to alespoň jeho přímý nadřízený, šéf sboru poradců předsedy vlády Zdeněk Trojan. „Ivan Bušniak splňuje předepsané kvalifikační a další předpoklady pro výkon své funkce,“ sdělil Trojan týdeníku EURO. „Příslušný interní předpis požaduje, aby na pracovní pozici, kterou pan Bušniak zastává, měl pracovník prověření na stupeň vyhrazené. Pan Bušniak tento požadavek splňuje,“ dodal Paroubkův šéfporadce.
Tady se ale začíná celý případ poněkud zamotávat. Ne každý ví, že prověrku prvního stupně, na vyhrazeno, nevydává v Česku Národní bezpečnostní úřad. Ze zákona ji uděluje statutární orgán, tedy v podstatě zaměstnavatel žadatele. V Bušniakově případě vedoucí úřadu vlády. Bezpečnostní experti se shodují v tom, že jde v podstatě o pouhou formalitu. Neprovádí se žádné policejní nebo zpravodajské vyšetřování, ověřování identity, neposuzuje se dokonce ani opis z rejstříku trestů… Zvláštní ale je, že Bušniak si o svou prověrku nežádal u zaměstnavatele, ale u Národního bezpečnostního úřadu. To písemně potvrdil i ředitel NBÚ Jan Mareš. Detaily neuvedl, ale zdroje týdeníku EURO říkají, že Bušniak zažádal o prověrku na stupeň tajné. Tak jako tak, o prověrku stupně vyhrazeno, kterou Bušniak disponuje, jít nemohlo.
Výsledek Bušniakovy prověrky dorazil na úřad vlády letos na jaře, z informací vyplývá, že to bylo 11. března. Obsah obálky zná jen on sám, zákon mu ale ukládá, aby s verdiktem seznámil i svého zaměstnavatele.
Výsledek? Bušniak prověrku na třetí nejtvrdší stupeň, o kterou původně žádal, evidentně nezískal. Přesto ale i nadále pracuje na úřadu vlády jako premiérův poradce s prověřením na informace pouze v kategorii vyhrazeno. Jeho nadřízený Trojan míní, že je vše v naprostém pořádku. Premiér Paroubek vzal dokonce Bušniaka před pár dny na svou oficiální pracovní návštěvu Číny.
Jasno by v celém případu mohl jen samotný Ivan Bušniak. Ten se ale o své prověrce i přes opakované žádosti odmítl bavit. „K vašemu dotazu uvádím, že celou věc nebudu nikterak komentovat,“ sdělil v SMS zprávě týdeníku EURO.

Studoval s elitou…

Co tedy mohlo způsobit Bušniakovy potíže s bezpečnostní prověrkou? Jaká „bezpečnostní rizika“? Je veřejně známo, že kariérní diplomat slovenského původu Bušniak vystudoval za minulého režimu Fakultu mezinárodního práva na Moskevském institutu mezinárodních vztahů. Ve své době šlo o elitní přípravku pro diplomaty východního bloku. Pozdější Bušniakova kariéra tomu odpovídala. V polovině 70. let nastoupil na federální ministerstvo zahraničí, po několika letech práce „na ústředí“ odjel jako diplomat na československou ambasádu v Alžíru.
Změna režimu v listopadu 1989 jeho slibné kariéře nijak neublížila, spíše naopak: nejprve se stal ředitelem odboru plánování a analýz ministerstva zahraničních věcí, v roce 1991 byl jmenován šéfem odboru pro evropskou bezpečnost a spolupráci. Později postoupil na místo šéfa kabinetu ministra. Od května 1993 už řídil důležitou Euroatlantickou sekci a o dva roky později opět vyrazil do ciziny. Stal se českým ambasadorem v Jugoslávii.
Právě v Bělehradě získal pověst jednoho z nejkontroverznějších českých diplomatů v historii. Ve svých šifrách do Prahy totiž zpochybňoval rozsah násilí, které páchali Srbové na kosovských Albáncích. Jeden z poradců tehdejšího prezidenta Václava Havla prohlásil, že „Bušniak situaci v Kosovu hrubě zkresloval“. Bušniak následně společně s ministrem zahraničí Janem Kavanem vypracoval „česko-řeckou iniciativu“, podle které měl západ ukončit bombardování Bělehradu a začít vyjednávat se srbským prezidentem Slobodanem Miloševičem. Akce skončila celosvětovou ostudou. Ministr Kavan chtěl přesto Bušniaka odměnit a navrhl, aby se stal velvyslancem v Moskvě. Prezident Havel však tento návrh vetoval.