Jakmile ve vašem podnikání pocítíte první náznaky omezení likvidity, musíte zahájit kroky, které odstraní příčiny tohoto neblahého jevu. Jednou z možností je vzít si úvěr, ale co když máte již několik úvěrů a jste hodně zadlužen? Když je tomu tak, je opravdu nutné a správné neotálet a o stavu informovat vaše věřitele (banky).
Každý projeví pochopení proto, že se nejprve pokusíte vypořádat s potížemi sami. Snažíte se maximálně zachovat klid a přemýšlíte o různých variantách řešení. Jen vám musí tento postup zároveň garantovat, že postupujete správně a odstraňujete příčiny nedostatků. Musíte si být jisti tím, že vaše opatření budou mít úspěch a že se v této fázi nikdo nepovolaný o vaší situaci nedozví.
Když nejste přesvědčeni o tom, že to zvládnete sami, je nutné zavolat do banky a domluvit si osobní schůzku se vaším bankéřem. To, že se vám do toho vůbec nebude chtít, je nadmíru jasné. Kdo by také rád někoho informoval o tom, že se mu momentálně nedaří a že potřebuje jeho pomoc a radu.
Pět důvodů, proč se obrátit na banku.
Existuje pět dobrých důvodů, proč do řešení „krize zapojit vaši banku:
1. Pokud banka vidí jako nadějné, že vám odkladem splácení dluhu nebo poskytnutím dalších prostředků z krize pomůže, zůstane stát při vás.
2. Banka si je též vědoma, že když vám nyní „utáhne kohoutek“, může za jistých okolností své peníze ztratit. Bude tedy s vámi nadále spolupracovat.
3. Banka také vydělává na vašem úvěru další peníze. Vydělává právě proto, že vy musíte její zvýšené riziko zaplatit vyšší úrokovou sazbou. To je váš trest, který bohužel musíte „zkousnout“.
4. Získáte spojence, který je seznámen s vaší finanční situací a který vám může pomoci radou. Banky v těchto případech vědí, jak postupovat, lépe než vy. S tím totiž mají mnohaleté zkušenosti.
5. Pokud se domníváte, že se banka o vašich problémech nedozví, když ji to sami nesdělíte, „jste naprosto vedle“. Banky totiž disponují velmi „chytrým“ informačním a varovným systémem. Se situací na trhu jsou banky konfrontovány denně a dovedou výborně interpretovat příznaky hrozících nebo již existujících „katastrof“. Nedoufejte tedy v to, že banku budete moci klamat delší čas.
Když se banka o vašich potížích dozví od jiných osob nebo z jiných kanálů, výrazně si ztížíte vaši pozici, byla narušena vzájemná důvěra. Zamlčováním negativních jevů riskujete vypovězení svých úvěrů. Toto právo bance výslovně náleží z úvěrové smlouvy i ze Všeobecných obchodních podmínek.
Když oznámíte své těžkosti včas, zachováte si vůči bance převahu. Zůstanete totiž aktivním prvkem ve hře, v níž hrajete o svůj další „život“. Tím, že svou situaci vylíčíte bez příkras, získáte také důvěru. Pokoušíte-li se své problémy řešit jen na vlastní pěst, hrajete vabank. Existuje totiž nebezpečí, že se budete stále hlouběji propadat a uzavřete si možnost spolupráce s bankou, která vám v tomto případě může jedině pomoci.
Trump ve tři ráno a za deště.
Problémy s dluhy či předlužením se nevyhýbají žádnému podnikateli, zářným příkladem může být i Donald Trump. Co se mu vlastně přihodilo, popisuje ve své knize „How to Get Rich“:
“V osmdesátých letech jsem byl jako opojený. Titulky jednoho magazínu říkaly, že vše, čeho se Trump dotkne, se mění ve zlato. Na konci osmdesátých let jsem ztratil soustředěnost na svůj hlavní byznys a věnoval jsem se různým okrajovým záležitostem. Na začátku devadesátých let zkrachoval trh s nemovitostmi. Dlužil jsem miliardy dolarů – přesně 9,2 miliardy. Pro média, která mě předtím tolik opěvovala, jsem se stal pochoutkou a predikovaly mi brzký pád.
Nikdy nezapomenu na nejhorší okamžik svého života. Ve tři hodiny ráno mi telefonovali ze Citibank do mého bytu v Trump Toweru. Chtěli, abych ihned přišel do jejich kanceláře dohodnout nové termíny s některými zahraničními bankami – se třemi z devadesáti devíti bank, jimž jsem dlužil miliardy.
Je těžké, když bankéřům musíte sdělit, že nemůžete splatit svoji úrokovou splátku. Taková slova nemají rádi. Můj osobní bankéř v Citibank navrhl, že nejlepší bude, když bankám zavolám sám. Přesně to po mě chtěli ve tři hodiny studeného lednového rána za mrznoucího deště. Taxi žádné nejelo, takže jsem šel patnáct bloků k Citibank pěšky. Když jsem tam došel, byl jsem úplně promočený.
Byl to těžký okamžik. Třicet bankéřů sedělo kolem velkého stolu. Zatelefonoval jsem japonskému bankéři, pak rakouskému a třetímu ze země, na niž se už nevzpomenu. Ve své první knížce The Art of the Deal, jsem čtenáře varoval, aby nikdy osobně za nic neručili. Teď jsem se své rady držet nemohl. Z dlužných 9,2 miliardy jsem se osobně zaručil miliardou dolarů. Pak jsem se dohodl z některými chápavými bankéři, kteří vypracovali slušnou dohodu. Na konci devadesátých let jsem opět prosperoval.“
Někdy to s hrdostí nejde.
Co k tomu ještě dodat? Nemůže být názornější případ pro to, co jsem popsal v předešlých řádcích. Jistě si umíte představit, jak ego Velkého Donalda Trumpa utrpělo, když musel svým bankám říci: nemám na splacení. Ale přesto se k tomu odhodlal, v tom totiž tkví tajemství velkého byznysmena.
Donalda Trumpa bohužel (nebo v tomto konkrétním případě bohudík) neznám osobně, ale ve své dosavadní praxi bankéře jsem se také setkal s několika takovými případy a neměly vždy veselý konec.
ČLÁNKY DO MAILU