Paroubkova vláda odtajnila vládní usnesení o jednáních s Američany. Proč tak náhle?
Tajné vládní usnesení zůstává v Česku tajné jen do té doby, než vládnoucí strana dospěje k závěru, že by ho mohla využít k získání bodů v politickém boji. Tak lze například chápat kauzu usnesení číslo 119 z února 2004, které se týkalo „výměny technických informací o systému protiraketové obrany“. Dokument s razítkem „důvěrné“ odtajnila Paroubkova vláda letos 12. července. Vyprovokovala tak ostrou politickou debatu a rozdělila veřejnost na dva tábory. V průběhu povolebních vyjednávání pak ČSSD zaujala nekompromisní postoj. Strana nepodpoří vznik žádné vlády, která o otázce americké raketové základny v Česku nevypíše referendum.
Mlčeti zlato...
Tuzemští politici a úředníci se k otázce zřízení americké raketové základny na českém území v posledních letech raději vůbec nevyjadřovali. Nebo jen velmi opatrně. Není divu, nechtělo se jim do vězení. Vláda totiž veškeré informace týkající se komunikace s Američany označila stupněm utajení „důvěrné“. Za jejich vyzrazení hrozí viníkovi až osm let za mřížemi.
Tajné vládní usnesení s označením „k průběhu výměny technických informací o systému protiraketové obrany“ vzniklo 4. února 2004 na uzavřeném zasedání ministrů vedeném tehdejším premiérem Vladimírem Špidlou. Utajen byl i záznam z jednání a na žádost tehdejšího ministra obrany Miroslava Kostelky dokonce i samotný program jednání.
„Vláda souhlasila s návrhem… na zvýšení stupně utajení druhé části programu schůze vlády ze stupně vyhrazené na stupeň důvěrné a dále s tím, že tento stupeň utajení bude trvat i po jednání vlády,“ uvádí se v záznamu ze schůze.
Utajení splnilo svůj účel. Novináři v Česku i v Americe sice řadu měsíců spekulovali o tom, že Praha by se možná mohla připojit k systému protiraketové obrany USA (stejně tak se psalo o Polsku, Maďarsku, Rumunsku… ), nic konkrétního se ale nikdy nedozvěděli. Ani ve Strakově akademii, ani v Bílém domě.
Samotní Američané považovali vyjednávání za obzvlášť citlivé. „Při rozhodování o možném umístění další raketové základny se objevuje celá řada operačně a politicky citlivých informací,“ napsal loni v listopadu zástupce ředitele americké Protiraketové agentury USA brigádní generál Marvin McNamara v interním sdělení svým podřízeným. A pokračoval: „Jestliže tedy ve svých materiálech a zprávách zmiňujete jména potenciálních hostitelských zemí, používejte pouze utajené způsoby komunikace… Konkrétní jména mohou být přenášena pouze v rámci agenturního utajeného a zašifrovaného počítačového systému a agenturních sítí.“
Proč ty obavy? Američané už na přílišnou otevřenost jednou doplatili. V únoru 2005 odmítli jejich „protiraketové plány“ tradičně spřátelení Kanaďané. Ti totiž měli o amerických protiraketových plánech zřejmě více informací, než mohli vstřebat, a zřejmě právě proto je pochopili jako „příliš expanzivní“. Průzkumy veřejného mínění ukazovaly, že obyvatelé Kanady jsou ostře proti. Nová kanadská vláda liberála Paula Martina se podle toho zařídila a Bushovu nabídku na spolupráci okamžitě odmítla.
(Ne)utajená návštěva.
Čeští vládní úředníci dokázali o citlivých protiraketových debatách s Američany mlčet bezmála dva a půl roku. Od února 2004 do července 2006. Pak ale - 12. července - nastal nečekaný zvrat.
Ministerstvo obrany ten den zveřejnilo na svých internetových stránkách následující text: „Ministr obrany Karel Kühnl informoval ve středu 12. července 2006 na pravidelném zasedání členy vlády České republiky o aktuálním stavu technických konzultací ve věci možného umístění prvků protiraketové obrany USA na českém území. Na závěr probíhajících expertních jednání přicestují do České republiky dne 18. července 2006 zástupci Protiraketové agentury USA, aby provedli rekognoskaci míst pro potenciální umístění prvků protiraketové obrany. Cílem technické rekognoskace je prověření geografických, hydrologických a infrastrukturních parametrů vybraných lokalit nacházejících se na území stávajících vojenských újezdů.“
O den později přidalo ministerstvo další nezvykle podrobné detaily: „Cílem technické rekognoskace je prověření geografických, hydrologických a infrastrukturních parametrů vybraných lokalit nacházejících se na území tří stávajících vojenských újezdů. Konkrétně se jedná o vojenské újezdy Boletice, Jince (Brdy) a Libavá. Americký tým nebude zkoumat žádné jiné lokality, tedy ani pozemky v katastru obce Rapotice na Brněnsku.“
Proč najednou taková otevřenost, když jindy úřady o podobných návštěvách neinformovaly vůbec, nebo přinejlepším až po odjezdu expertů? „Výměna technických informací mezi ministerstvem obrany ČR a představiteli USA probíhala na základě usnesení vlády č. 119 ze 4. února 2004. Toto usnesení mělo stupeň utajení 'důvěrné'. Vzhledem k tomu, že návštěva týmu Protiraketové agentury USA ukončila etapu technických konzultací, bylo - na základě doporučení ministrů obrany a zahraničí - zmiňované usnesení vlády odtajněno, což umožnilo poskytovat více informací,“ sdělil týdeníku EURO mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek.
Je tu ale jeden problém. Americký expertní tým přiletěl do Prahy až týden po odtajnění důvěrného vládního usnesení číslo 119, v úterý 18. července. Američané tedy zřejmě vůbec netušili, že bude zveřejněna informace o jejich příjezdu včetně jména šéfa tým. Jak sdělil týdeníku EURO Kühnlův mluvčí, „iniciativa nevzešla z americké strany“.
K odtajnění informací o česko-amerických diskusích o protiraketové obraně existuje ještě jiné vysvětlení než jen Kühnlovo „ukončení etapy technických konzultací“. Zdeněk Med, ředitel odboru vládní agendy Úřadu vlády, hovoří o „neaktuálnosti“. „Usnesení 119 z roku 2004 a související záznam z jednání vlády byly odtajněny 12. července 2006 z podnětu ministra obrany z důvodu neaktuálnosti jejich dalšího utajení,“ sdělil Med týdeníku EURO.
Psychika národa.
Výroky politiků a jejich úředníků jsou ale jen jednou stranou mince. Faktem je, že usnesení bylo odtajněno v samotném finále citlivých rozhovorů, což je velmi neobvyklé. Týden před příjezdem expertů. V době, kdy americký Kongres váhá s další podporou projektu a Pentagon lobbuje, kde se dá, aby potřebných šedesát milionů dolarů přece jenom získal. V době, kdy se v Česku za dramatických okolností rodila nová vláda… A právě to zřejmě rozhodlo.
O průběhu česko-amerického vyjednávání včetně možného termínu příjezdu lidí z Protiraketové agentury USA informoval jako první na konci května týdeník EURO. Bylo před volbami, informace nevyvolala žádnou odezvu. Zprávu prakticky totožného obsahu pak otiskl s měsíčním zpožděním deník MfD. Tehdejší premiér Jiří Paroubek okamžitě zareagoval: „Základny jsou silný zásah do psychiky země, do její vnitřní celistvosti…“ I když by podle něj možná přinesla až tisíce nových pracovních míst, „nelze podceňovat takovou věc, jako je psychika národa“. „Proto není od věci otázka, zda v případě politické shody neuvažovat o referendu. Kdybychom někdy došli k tomu, že ano, pak by to ano muselo být velmi silně většinové,“ dodal Paroubek 25. června.
Bylo evidentní, že referendum rovná se odmítnutí základny. Průzkumu agentury STEM ukázal, že pro jedenapadesát procent českých občanů je americká základna zcela nepřijatelná. Pro by bylo dvaatřicet procent lidí. Průzkum také ukázal, že největší podporu má základna mezi přívrženci ODS, nejmenší u KSČM a ČSSD.
Paroubkova vláda přitom mohla rozhodnout zcela sama, i bez všelidového hlasování. A to tak, že by plány USA podpořila. Volné ruce jí dávala platná Bezpečnostní strategie státu z roku 2003. V ní stojí tato dlouhá, leč jednoznačná věta: „Vzhledem k pokračujícímu šíření zbraní hromadného ničení spolu s raketovými technologiemi a vzhledem k tomu, že některé země odmítají respektovat relevantní mezinárodní závazky, bude vláda vytvářet podmínky pro připojení k projektům či systémům, které budou schopny zajistit ochranu českého území.“
Citovanou větu do strategie sice prosadil lidovecký ministr zahraničí Cyril Svoboda, sociální demokraté ji ale bez potíží odsouhlasili. V době hlasování jim zřejmě nepřipadala tak kontroverzní.
ODS, vítězná strana posledních voleb, se ale proti všelidovému hlasování jednoznačně postavila. Lidovci váhali, zelení byli spíše pro referendum. V té době probíhající jednání o koaliční vládě těchto tří stran se začalo zadrhávat. Paroubek začal podmiňovat podporu své strany tím, že nová vláda slíbí ve svém programovém prohlášení vypsání referenda.
V polovině srpna už Paroubek - za jehož vlády tajná česko-americká jednání probíhala - odkryl karty úplně: „Já jsem služebník lidu. Nepochybně se přizpůsobím v této otázce veřejnému mínění… Pokud chcete slyšet mé stanovisko, tak si nemyslím, že je aktuálně potřebné tady zřizovat protiraketovou základnu Spojených států.“ Expremiér chtěl dokonce o amerických raketách rozpoutat vnitrostranickou diskusi v ČSSD: „Třeba mě naši členové přesvědčí, že tu protiraketovou základnu potřebujeme. Já si to ale nemyslím.“
