TAJNÍ I VEŘEJNÍ

Vladimír Špidla tají své spolupracovníky jako dříve Miloš Zeman

Na veřejnosti vystupují jen výjimečně, internetové stránky ministerstev se o nich nezmiňují, jejich podpisy pod oficiálními dokumenty nefigurují, Parlamentu se nezodpovídají, někdy ani nejsou zaměstnanci úřadů… Ač vládní poradci nepatří mezi mediální hvězdy, jejich vliv na rozhodování exekutivy je nepopiratelný. Fungují mnohdy i jako prostředníci mezi sférou státní a privátní. Pokud někdo potřebuje na ministerstvu něco projednat, nejrychlejší cesta k nejvyšším špičkám resortu nevede přes podatelnu, ale často právě přes kancelář poradců. Šedá zóna. Anonymita poradců vyvolává až démonizaci tohoto ve světě běžného politického řemesla. Nepochybně se o to zasloužil i premiér Miloš Zeman, který dlouho zcela odmítal zveřejnit jména svých konzultantů. „Smiřte se s tím, že ne každá informace vám musí být poskytnuta, řekl novinářům. Seznam pod politickým tlakem nakonec loni v dubnu poskytl, ovšem aniž by sdělil, čím se který jeho spolupracovník konkrétně zabývá. Uvedl deset jmen a dodal, že má dalších více než sto externích konzultantů z řad vysokoškolských pedagogů, podnikatelů a podobně. Deník Mladá fronta Dnes později přinesl poměrně podrobné informace o premiérově týmu, ovšem musel si vypomoci neoficiálními informačními kanály. Jelikož je práce poradců financována z veřejných zdrojů, zdá se být opodstatněné žádat po úřadech, aby informace tohoto druhu zveřejňovaly. Týdeník EURO využil možnosti, které dává Listina základních práv a svobod a zákon o svobodném přístupu k informacím a požádal všechna ministerstva a Úřad vlády, aby sdělily jména svých poradců, jejich odborné zaměření a předpoklady pro výkon funkce poradce (předchozí praxe v oboru, vzdělání). Výslovně uvedl, že nežádá jakékoliv informace osobního charakteru (věk, bydliště, rodinný stav, národnost…). Špidla odmítá informovat. Ačkoliv zákon by měl platit pro všechny úřady stejně, ochota poskytovat data je velmi rozdílná (viz seznam). Řada resortů o poradcích informovala poměrně obšírně a vstřícně (ministerstva zahraničí, obrany, dopravy, zemědělství, školství, životního prostředí), jiná se omezila pouze na jména a tematické vymezení činnosti (sbor poradců premiéra, poradci vedoucího Úřadu vlády, ministerstva financí, průmyslu, vnitra). Pokud lze považovat za uspokojivou i odpověď, že žádní poradci na ministerstvu nejsou (kultura, spravedlnost, místní rozvoj, kancelář vicepremiéra Rychetského), potom nejméně toho o svých placených konzultantech odhalilo ministerstvo zdravotnictví, a zvláště pak Špidlovo ministerstvo práce a sociálních věcí. To druhé dokonce odmítlo sdělit jakékoliv informace. „Pan ministr nechce v tuto chvíli zveřejňovat ani jména poradců, ani další údaje, uvedl Špidlův mluvčí Václav Svoboda po dvoutýdenních urgencích. Důvody tohoto rozhodnutí prý ministr mluvčímu nesdělil. Týdeník EURO proto 31. května ministru Špidlovi zaslal ještě jednu žádost o poskytnutí informací, tentokrát ve formě oficiálního dopisu. Zatím stále odpověď nedostal. Nezákonné i nepochopitelné. Bývalý poslanec Oldřich Kužílek (ODA), který se podílel na přípravě zákona o svobodném přístupu k informacím, považuje zájem veřejnosti o to, kdo v jaké oblasti a s jakou kvalifikací ministrům radí, za naprosto legitimní. „Nejde v žádném případě o neoprávněně zveřejňované údaje. Oprávněnost je dána veřejným postavením dotyčné osoby a tím, že požadované údaje se v dané situaci týkají převážně jejího veřejného působení, jen v nepatrné míře soukromí. Pokud ministerstva informace odmítají poskytnout, navrhuje Kužílek spor předložit ve formě žaloby k rozhodnutí soudům. Politika utajování dat se mnohdy nelíbí ani poradcům samotným. „Takto se určitě postupovat nemá, nechápu to. Jsem připraven komukoliv sdělit co, proč a za kolik to dělám. Nemám se za co stydět, diví se Jan Prokeš, poradce ministra dopravy a spojů Jaromíra Schlinga. Například ke svému odměňování říká, že za částečný úvazek pobírá zhruba šest tisíc korun čistého měsíčně (vedle práce poradce má příjem i z působení ve firmě Synergo Suisse CZ). Prokeš dodává, že i vzhledem k zatajování informací byl prý sám dříve možná až příliš předpojatý k premiérovým poradcům, o nichž se většinou referuje jako o starých svazáckých a komunistických strukturách. „Ponechám–li stranou osobu pana Šloufa, tak tři či čtyři premiérovy poradce, které jsem měl možnost osobně poznat, bych nyní označil za lidi kompetentní, v problematice orientované, s nimiž lze nalézt shodu v názorech, míní. Když ministr zavelí. Poradce je svým způsobem holka pro všechno. Alespoň to tvrdí Jaroslav Ungerman, který na základě dohody o pracovní činnosti radí ministru financí v oblasti makroekonomiky (jinak je na poloviční úvazek zaměstnán na Fondu národního majetku). „Poradce se podílí na hodnocení materiálů, studií, píše pro ministra všelijaká stanoviska, včetně projevů k nejrůznějším tématům. Kdyby mi například ministr řekl, zjistěte něco o problematice výstavby kanalizace v Praze, tak mi nezbývá než se snažit o tom všechno zjistit, nastiňuje svou činnost Ungerman, který na ministerstvu financí působí již od dob ministra Pavla Mertlíka. Je přirozené, že ministr si do úřadu přivádí jako poradce lidi, které dobře zná a kterým důvěřuje. Tak si nový ministr financí Jiří Rusnok s sebou přivedl Martina Fassmanna, s nímž svého času působil v Českomoravské konfederaci odborových svazů. Jak Fassmann týdeníku EURO sdělil, nadále ale zůstává vedoucím oddělení makroekonomických analýz a prognóz odborářské konfederace a činnost poradce vykonává na základě smlouvy o externí spolupráci. Grégrův široký záběr a šťastný Dostál. Při porovnání údajů z jednotlivých resortů se zdá být trochu zarážející, když srovnatelné úřady vykazují naprosto rozdílný počet poradců. Ministerstvo školství uvádí šest osob, kdežto kultura ani jednu. „Můj úřad se stabilizoval natolik, že všechny služby dokáže zastat sám. I jediný poradce, kterého jsem dříve měl – pan Váňa na památkovou péči – již odešel, říká ministr kultury Pavel Dostál. Nyní prý již necítí potřebu zaměstnávat poradce ani mít externí konzultanty. Ministerstvo životního prostředí vykazuje poměrně hodně poradců (devět). Mluvčí Rita Gabrielová to zdůvodňuje tím, že resort životního prostředí je mezioborový a svou činností zasahuje do nejrůznějších specializovaných odvětví (energetika, hornictví, finance, legislativa). Potřebuje tedy ministr pro svou práci poradce? „Myslím, že velice omezeně. Ve skutečnosti jsem měl pouze jednoho poradce, Pavla Švagra, který je teď ředitelem Státního fondu dopravní infrastruktury, vzpomíná exministr pro místní rozvoj Jaromír Císař. Soudí, že poradce by měl být pro resortního šéfa jakýmsi osobní strážcem, rozvědkou a upozorňovatelem. Císař si myslí, že vysoký počet poradců může svědčit i o ministrově nezpůsobilosti k výkonu funkce. Ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr, jehož tiskový odbor prezentoval seznam se jmény deseti poradců, s tímto názorem příliš nesouhlasí. „Je třeba brát v potaz i rozsah činnosti. Náš úřad totiž v sobě postupně sloučil dvanáct bývalých ministerstev. Pokud pan ministr Dostál nemá ani jednoho poradce, tak je to holt šťastný člověk, glosuje Grégr. Skryté duše. Jestliže ale některá ministerstva uvádějí, že poradce nemají nebo jich zaměstnávají málo, mohou je „schovávat i v jiných kolonkách. „Ten člověk nemusí být zaměstnán přímo jako poradce, ale jako sekretář, asistent, referent a jeho vliv v úřadu může být veliký, podotýká bývalý ministr financí Pavel Mertlík. „Za mého působení tomu bylo tak, že každý z náměstků mohl mít jednoho nezařazeného člověka jako poradce. Většinou toho náměstci využívali, doplňuje. Už nyní se zdá, že seznamy, které ministerstva poskytla, nebudou asi úplné. Některé úřady totiž do nich nezahrnuly své externí konzultanty, kteří poskytují úřadům poradenské služby. Například na seznamu ministerstva životního prostředí chybí František Králík, bývalý volební manažer ČSSD. Sám potvrdil, že stále pracuje pro ministerstvo jako poradce, ale na základě smlouvy o externí spolupráci, když dříve byl přímo zaměstnán v ministrově aparátu. „Chtěl jsem mít trochu nezávislejší pozici. To víte, teď by vám všude nabídli málem funkci prezidenta, ale za dva roky může být všechno jinak. Člověk se ale musí i potom něčím živit, vysvětluje pohnutky, které vedly ke změně statutu spolupráce. Kamufláž. Důvody specifického vztahu mohou být ale různé. Křiklavým příkladem může být Miloslav Had, který je na oficiálním seznamu poradců ministra zahraničí, ale není k úřadu v zaměstnaneckém poměru. Jak potvrdila Marie Hamplová, vedoucí oddělení veřejných informací ministerstva, Had má uzavřenou pracovní smlouvu s Asociací pro studium mezinárodních vztahů, s níž má zase smlouvu ministerstvo, a této asociaci také úřad proplácí faktury. Deník Mladá fronta Dnes v dubnu napsal, že krkolomný kontrakt byl vymyšlen proto, že na ministerstvu zahraničí podléhají i poradci lustracím a Miloslav Had má určité problémy se svou minulostí. Na seznamu ministerstva pro místní rozvoj nepůsobí žádný poradce, protože na konci loňského srpna ministr Lachnit odbor poradců zrušil a z jeho šéfa Jiřího Durčoka udělal svého náměstka. To však neznamená, že ministr kolem sebe nemá lidi, s nimiž vede konzultace. Je třeba známo, že s úřadem spolupracuje Štěpán Rainisch (jeho bratr Jakub zase pomáhá ministru školství v projektu internet do škol). „Spojení mezi ministerstvem a Štepánem Rainischem existuje v podobě externí spolupráce, ošetřené smlouvou o poskytování služeb. Pomáhá nám například s přípravou a organizací výjezdů pana ministra, shromažďováním a vyhodnocováním lokálních informací, při přípravě tiskových prohlášení, zpráv a tiskových konferencí v regionech, především na Ostravsku, sdělila dodatečně týdeníku EURO mluvčí Lachnitova úřadu Ivana Navrátilová. Doplnila, že stejný statut spolupráce s ministerstvem ale „už opravdu nikdo nemá . Cucání z prstů. Pro ministry není zřejmě snadné přiznat a veřejně obhájit, s kým za peníze daňových poplatníků spolupracují. A tak třeba aparát ministra Karla Březiny s odvoláním na zákon o ochraně osobních údajů odmítl sdělit o poradcích jakékoliv bližší údaje. Potom nezbývá než pokoutně zjišťovat, zda třeba Březinův mediální poradce Miroslav Fořt (je ten samý Fořt, který se v květnu málem dostal do politicky nezávislé Rady České televize) byl redaktorem předlistopadové Československé televize a poradcem senátora ČSSD Ivana Havlíčka. „Ano, je to on, potvrzuje na přímý dotaz tisková mluvčí ministra Karla Březiny Vlaďka Dufková.