Fotbal podle Martina Maška
Naplnění zásady barona Pierra de Fredi de Coubertina „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“ profesionálními sportovci není příliš obvyklé. Spíše je zcela neobvyklé. Ovšem čeští zástupci v evropských fotbalových klubových pohárech to dokázali, i když zcela jinak, než si zakladatel novodobých olympijských her představoval.
Ponecháme-li stranou Viktorii Žižkov, jejíž start v Poháru UEFA byl zjevným nedopatřením, o čemž svědčí i její postavení v ligové tabulce, abdikovaly všechny tři české kluby po účasti v úvodních kolech zcela dobrovolně na možnost zvítězit.
Začala to pražská Slavia, která se opět neprobojovala do Ligy mistrů, což ji zřejmě finančně natolik zarmoutilo, že se vzdala i Poháru UEFA. Účast v evropských pohárech si vybojovala s pěti hráči širšího reprezentačního kádru v sestavě. Ještě než soutěže začaly, stihla Slavia prodat do Marseille nejambicióznějšího z této pětice, Vachouška. Možná i proto nepostoupila do Ligy mistrů, přestože její soupeř, španělská Celta Vigo, připomínal v Praze spíše řečnický a ochotnický kroužek než fotbalové mužstvo evropské úrovně. Ztracené miliony roztesknily vedení Slavie natolik, že za Vachouškem okamžitě prodalo i velenadějného Skácela, navíc se zranil Gedeon. A pro Pohár UEFA zbyli z pěti reprezentantů jen dva. Jak se však ukázalo, i s tímto zbytkem bylo možné v úvodních kolech postupovat, a tak před odvetným utkáním v Sofii se Slavia tohoto zbytku zbavila. O tom, jak byl prodej Dostálka a Petrouše naléhavý, svědčí, že se uskutečnil v polovině listopadu, čtyři měsíce před zahájením ruské ligy, do které oba zamířili. Kde hledat kořeny náhlé lásky vedení Slavie k zásadám barona de Coubertina? Snad ve vyjádření sportovního manažera klubu Jinocha, že pouť do druhého kola Poháru UEFA Slavii stála šest milionů korun. V předcházejícím ročníku klub postoupil až do čtvrtého kola a přišlo ho to na patnáct milionů…
Teplice hrály rovněž Pohár UEFA a v úvodních kolech přešly přes soupeře řadící se k dobrému evropskému průměru, Kaiserslautern a Feyenoord. V těchto utkáních se vytvořila základní sestava, hrající takřka beze změn. Ovšem jen do zimy. Pak vedení klubu vyhlásilo zdánlivě těžko pochopitelné budování nového kádru a z oné úspěšné základní jedenáctky s lehkým srdcem prodalo třetinu, čtyři fotbalisty. A přidalo ještě zkušeného Diveckého, který ve všech utkáních proti Kaiserslauternu a Feyenoordu střídal. Mužstvo v nich vstřelilo šest gólů, přičemž prodalo autory čtyř z nich. Opět zřejmá abdikace na další případný postup. Přednost dostalo další neprohlubování finanční ztráty a okamžitý zisk financí za prodané Benčíka, Lengyela, Rezka a Voříška.
Mistrovská Sparta slavně postoupila ze základní skupiny Ligy mistrů, když pokořila Lazio Řím i Besiktas Istanbul. Po zimní přestávce na ni čekal soupeř z nejslavnějších, obhájce trofeje AC Milán. Fotbalový národ dychtivě očekával, jak se na ten boj rudý mistr posílí. Byl zklamán: stejně jako Slavia a Teplice, i Sparta se místo posílení oslabila. Přes zimu prodala sedm hráčů, kteří nastoupili v právě probíhajícím ročníku Ligy mistrů. Z nich například Sionko nastoupil ve všech osmi utkáních soutěže, Ježek a Kincl (ten také vstřelil o postupu rozhodující gól) v pěti, Němec ve čtyřech… Posily? Samo vedení Sparty se dalo slyšet, že do základního kádru kupuje tři hráče. V Lize mistrů z nich však mohl hrát jen internacionál Štajner, Rezek i Voříšek již startovali v probíhajícím ročníku evropských pohárů za Teplice, a tak pro Spartu měli stop. Vzhledem k tomu, že Sparta v letošní Lize mistrů získala za účast a výsledky 9,5 milionu švýcarských franků a minimálně dalších 40 milionů korun ze vstupného, dal se i při nemalých nákladech předpokládat velkorysejší přístup vedení klubu k „události roku“.
Baron de Coubertin by se divil, jak lze také naplnit jeho zásadu. Inu, v Čechách si vždy víme rady, jak obalamutit a při tom nezhřešit, ba vypadat přímo ušlechtile. Však je také český start v evropské pohárové sezoně 2003/2004 všeobecně považován za úspěšný…
