Zrušení regulačních poplatků se prodraží pojišťovnám a státní kase. Naopak na něm vydělají nemocnice
Regulační poplatky v nemocnici, v ambulancích a v lékárnách končí, jakékoli jiné rozhodnutí poslanců na probíhající schůzi by bylo překvapením. S penězi na zdravotnictví se proto hrají složitá škatulata, aby se volič „nažral“, a i na konci roku 2015 zůstala zdravotnická kasa víceméně celá.
V roce 2012 zaplatili lidé na poplatcích přes pět miliard korun. Bez nich přijdou ambulance o 1,5 miliardy, lékárny o 1,8 miliardy. Nemocnice už teď přicházejí o téměř dvě miliardy korun ročně. Všichni natahují ruce po kompenzacích a ministerstvo zdravotnictví je také přislíbilo. Navrhlo na příští rok navýšení plateb ze státního rozpočtu do zdravotnictví o 4,2 miliardy korun, uvolnit chce rovněž 1,7 miliardy rezerv ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Především nemocnicím také pomůže návrat k nižší sazbě DPH na léky.
Když se DPH zvedalo, spočítaly nemocnice dopad na 3,8 miliardy ročně.
Zatímco lékaři i lékárníci napjatě čekají, jakým způsobem jim vláda kompenzace doručí, zdravotní pojišťovny se snaží spočítat, jestli jim budou zvýšené platby státu na kompenzace stačit. Zvažované způsoby kompenzací skrývají totiž jednu zajímavost. Zdravotní pojišťovny by posílaly třicetikoruny vždy, přitom část pacientů původní poplatek neplatila. „Je potřeba upozornit na skutečnost, že částka určená na kompenzace nemusí být dostatečná. Pojišťovny budou realizovat i kompenzaci regulačních poplatků za své pojištěnce, kteří byli od úhrady osvobozeni,“ uvádí Elenka Mazurová, mluvčí České průmyslové zdravotní pojišťovny.
Zdravotnická zařízení si proto podle ní vlastně polepší.
Diskuse o způsobu kompenzací poplatků jsou nejdál u nemocnic. Zástupci ambulantních lékařů ani lékáren si nejsou jisti ničím.
Poplatky jsou pro ně významnou částí příjmů, u menších lékáren se mluví až o dvaceti procentech.
Ochranný limit – sirotek poplatků Na druhé straně pojišťovny ušetří za vracení poplatků pacientům, kteří zaplatili více, než je ochranný limit. Limit, který po zavedení poplatků chránil pacienty před příliš vysokými výdaji na zdravotnictví, se stane pouhým torzem. Částky, které pacienti na započitatelných doplatcích a poplatcích zaplatili nad pět tisíc korun ročně, respektive 2500 korun u dětí a seniorů, jim zdravotní pojišťovny posílají zpátky. Poplatky končí, ochranný limit zůstává. Bude jej ale potřebovat jen zlomek lidí.
U největší Všeobecné zdravotní pojišťovny v roce 2013 překročilo ochranný limit 128 tisíc lidí. Pojišťovna na žádost týdeníku Euro spočítala, že bez placení regulačních poplatků by limit překročilo jen 43 tisíc lidí. VZP by tedy měla ušetřit. V roce 2013 vracela VZP pojištěncům 156 milionů korun, bez poplatků by to bylo o téměř o sto milionů korun méně.
Jak je to možné, když i během existence regulačních poplatků lidé ve zdravotnictví platí ze své kapsy především v lékárnách? Domácnosti podle statistiky Českého statistického úřadu zaplatily v roce 2012 na regulačních poplatcích celkem 5,3 miliardy. Za léky na recept přitom vydaly 9,4 miliardy.
Jenže limit pět tisíc ani 2500 korun ročně neodpovídá tomu, kolik někteří lidé skutečně za doplatky na léky zaplatí. Do limitu se totiž nepočítá plná výše doplatků na léky, ale jen ve výši nejlevnějšího léku se stejnou léčivou látkou. U lidí v produktivním věku se nepočítají ani léky pro podpůrnou a doplňkovou léčbu.
Z dat VZP lze vyčíst, že z 9,4 miliardy korun zaplacených pacienty za léky na recept připadají na započitatelné doplatky zhruba dvě miliardy. Přes sedm miliard korun tedy zaplatili pacienti za léky bez jakékoli sociální pojistky. A tak to i zůstane. Jediná šance je vyhledávat léky bez doplatku, případně s nejnižším, a tedy započitatelným doplatkem, což ale nejde vždy.
„Chybí kontrola dostupnosti léků se započitatelným doplatkem, případně plně hrazených s nejnižší úhradou ve skupině, na našem trhu,“ uvedl před časem prezident lékárnické komory pro týdeník Zdravotnictví a medicína. Znamená to jediné: léky bez doplatku nebo se započitatelným doplatkem někdy nejsou k sehnání. Do budoucna ovšem ministerstvo zdravotnictví plánuje, že zajistí naplnění dosud jen deklarovaného pravidla, že v každé skupině léků má být jeden bez doplatku.
Poplatky prohrávají 23 : 109
Vláda si zrušením poplatků u lékaře a v lékárně a neobnovením poplatků v nemocnici může odškrtnout půlku jednoho bodu svého programového prohlášení. Zůstávají pouze poplatky za využití pohotovosti ve výši 90 korun. Na těch pacienti v roce 2013 zaplatili 180 milionů korun, tedy částku zanedbatelnou proti ostatním poplatkům.
Hlavně zdravotním pojišťovnám ale dělá starosti riziko, že se lidé vrátí ke svým zvykům z doby před zavedením poplatků. V roce 2012 bylo o deset procent méně návštěv u lékaře než před zavedením poplatků, stejně klesl i počet dnů strávených v nemocnici. Počet receptů na léky klesl o pětinu.
Ministr zdravotnictví přesto tvrdí, že poplatky nefungují. „Regulační poplatky ve zdravotnictví představují nespravedlivou sociální zátěž občanů, kteří se již tak často nacházejí v nepříznivé životní situaci, a tím vytvářejí překážky v přístupu ke zdravotní péči,“ prohlásil ve sněmovně Němeček. Desetiprocentní pokles návštěv u lékařů a v nemocnici podle něj nepředstavuje dostatečný efekt.
Naproti tomu bývalý ministr Leoš Heger (TOP 09) ve sněmovně poplatky bránil. Regulace podle něj bude v našem zdravotnictví chybět. „Je těžko říct, jak by ten stav vypadal, kdyby ty poplatky nebyly, a nakonec za rok za dva se to asi dovíme,“ předvídá. „Regulace jsou nutné ve veřejném zájmu udržitelnosti,“ tvrdí.
A zrušení regulačních poplatků je skutečně blízko. V prvním čtení minulý týden hlasovalo pro jejich zachování jen 23 poslanců ze 132 přítomných.
Unikátně „levné“ zdraví
Zrušením poplatků v nemocnici, za vyšetření lékaře a za recept opět klesne podíl soukromých výdajů na zdravotnictví. I dnes je přitom podle ekonomů Česko z hlediska spoluúčasti pacientů unikát. Pacienti platí zhruba 16 procent výdajů na zdravotnictví, v zemích OECD je průměr 27 procent.
Nejedná se jen o tato známá čísla celkové spoluúčasti, která jsou u nás nízká, ale také o strukturu, za co a jak lidé platí. U nás je zátěž pacientů přímá, platí takříkajíc rovnou z peněženky, zatímco v jiných zemích tvoří významnou část spoluúčasti platby z komerčního připojištění.
Po zrušení regulačních poplatků budou lidé opět ze svého platit téměř výhradně za léky. „Celá řada článků ukazuje, že vyšší spoluúčast u léků znamená nižší dodržování léčby, pacienti léky neberou,“ upozorňuje Tomáš Mlčoch, analytik společnosti Value outcomes.
„Zájmem zdravotního systému je, aby pacienti příslušné léky řádně brali, a nenastávaly tak u nich dodatečné zdravotní komplikace způsobené jejich nebráním, které ještě více zatíží systém,“ uvádí. Komplikace mohou být dražší než úspory na lécích. „Proto země jako Velká Británie nebo Německo mají obvykle nízkou spoluúčast u léků, ale na druhé straně mají vyšší spoluúčast u jiných procedur (například operace), proti které se však dá připojistit, aby lidem nevznikaly neočekávané výdaje,“ uvádí Mlčoch.
Platby za léky z principu vysávají peníze především z dlouhodobě nemocných. Případné komerční zdravotní připojištění by do zdravotnictví dostalo peníze navíc od lidí v produktivním věku. Prostor pro komerční připojištění mělo přinést někdejší zavedení nadstandardů ve zdravotnictví, které ale zrušil Ústavní soud.
Miliardy od pacientů
Regulační poplatky a započitatelné doplatky pojištěnců VZP
(v roce 2013, v milionech Kč)
Poplatek za vyšetření u lékaře 893
Poplatek v lékárně 1086
Celkem započitatelné poplatky 1980
Započitatelné doplatky za léky 1237
Zdroj: VZP
Zrušením poplatků v nemocnici, za vyšetření lékaře a za recept opět klesne podíl soukromých výdajů na zdravotnictví. I dnes je přitom podle ekonomů Česko z hlediska spoluúčasti pacientů unikát. V roce 2012 zaplatili lidé na poplatcích přes pět miliard korun. Bez nich přijdou ambulance o 1,5 miliardy, lékárny o 1,8 miliardy. Nemocnice už teď přicházejí o téměř dvě miliardy korun ročně.
O autorovi| Adéla Čabanová, cabanova@mf.cz
