Se Škromachovým návrhem odborníci nesouhlasí
Prostřednictvím nového zákona o nemocenském pojištění by se měly současné výdaje na nemocenské dávky snížit přibližně o pět miliard korun ročně. Návrhem tohoto zákona reaguje ministerstvo práce a sociálních věcí na vývoj v posledních letech, v nichž se počet lidí, kteří dávky pobírají, neustále zvyšuje. Každý zaměstnanec v České republice ročně prostoná v průměru 28 dní, přičemž nejčastěji marodí lidé s nižšími příjmy. Ministerstvo se domnívá,. že je to rovněž důsledek současného systému, kdy pracovník s platem na úrovni průměrné mzdy (17 084 korun) dostane při nemoci více než 80 procent ze své čisté mzdy. Naopak ti, jejichž příjem dosahuje trojnásobek průměru a do systému nemocenského pojištění přispívají daleko více, dostávají nemocenskou ve výši zhruba 37 procent čisté mzdy. Ministerstvo je přesvědčené, že neschopenek zneužívají mnohdy i zaměstnavatelé, kteří své zaměstnance někdy sami pošlou marodit, když pro ně nemají práci. Nový zákon, který má platit od roku 2006, by měl nemocenskému pojištění odpomoci od současného deficitu. Změnit má mimo jiné způsob výpočtu dávek, první tři dny nemoci by nebyly placené a dávky by se měly hradit jen za pracovní dny. Ovšem věcný záměr návrhu zákona, který ministerstvo práce a sociálních věcí již předložilo do připomínkového řízení, odborníci ostře napadají.
Bič na doktory.
Diskuse vyvolal už první návrh ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha, aby doklady o pracovní neschopnosti směli vystavovat jenom praktičtí a závodní lékaři. „Když si pacient zlomí nohu, tak mu ji na chirurgii zasádrují, a pak se bude belhat třeba přes celé město, aby si na tři hodiny sedl v čekárně praktického lékaře kvůli vystavení neschopenky. Navíc může být v plné čekárně vystavený i zvýšenému riziku infekčních onemocnění. To je špatná cesta a s takovým postupem nesouhlasíme,“ argumentuje prezident České lékařské komory David Rath. „Určitá omezení být musí. Když má lékař více nemocných, než je průměr, zahájí se s ním správní řízení. Na nějakou dobu se mu může i odebrat možnost předepisovat neschopenky,“ tvrdí Škromach. Předseda Sdružení praktických lékařů Václav Šmatlák je názoru, že celý návrh je špatný. „Ministerstvo se zcela bezprecedentním způsobem hodlá vypořádat s narůstající pracovní neschopností a pracovní morálkou občanů. Předpokládá, že veškerou tíhu ponesou praktičtí lékaři a ze specialistů jen ti, kteří o možnost vystavování neschopenek požádají. Praktici budou pod dozorem státních úředníků, kteří bez specifikované odpovědnosti za řízení léčebného procesu budou rozhodovat, zda lékař měl vědět, že práce neschopný byl skutečně nemocný, nebo jen simuloval,“ namítá Šmatlák. Nesouhlasí ani s tím, že návrh počítá s několika kategoriemi sankcí - od peněžitých (pokuta může dosáhnout až 500 000 korun), až po faktickou likvidaci praxe lékaře tím, že mu bude zakázáno vystavovat neschopenky, když překročí průměr počtu nemocných. „Práce praktických lékařů se zredukuje na administrativu s neschopenkami a na vlastní léčebnou a preventivní péči nebudou mít čas. Tím by vláda zasadila definitivní ránu primární péči v Česku,“ varuje Šmatlák.
Šikana pacientů.
Šmatlák s Rathem se shodují, že lékař nemůže přistupovat k pacientovi jako k podvodníkovi. „Nejsme policie. Lékař musí brát obtíže pacienta vážně, určit z nich diagnózu a rozhodnout o léčbě,“ říká Rath. Šmatlák přemýšlí i o možnosti, že by o pracovní neschopnosti rozhodovali revizní lékaři správy sociálního zabezpečení, kteří jsou na to vyškolení a mají atestaci z posudkového lékařství. „Napíši jim zdravotní posudek pacienta, jeho pracovní zatížení, a oni ať rozhodnou, zda je ten člověk schopný, či neschopný práce. Ale bude to šikana pacientů, budou třeba i v horečkách běhat od jednoho lékaře k druhému,“ upozorňuje Šmatlák.
Kontroly nemocných.
Ministerský návrh počítá s tím, že by prvních čtrnáct dní nemoci platili zaměstnavatelé, v případě delší nemoci by platby převzala příslušná správa sociálního zabezpečení. Kompenzací za náklady spojené s výplatou nemocenských dávek by měl být nižší odvod sociálního pojištění, a to asi o dva procentní body. Zaměstnavatelé mají mít navíc možnost kontrolovat nemocné. Když nemocný léčebný režim poruší, přijde o dávky, kdyby se prohřešek opakoval, může přijít i o práci. Odborníci odhadují, že takto navrhovaná právní úprava by byla nevýhodná pro malé firmy. Větší společnosti se vyplácení nemocenských dávek nebrání, pokud budou mít vyšší pravomoci. Mnohé z nich už dnes řeší problémy s neschopenkami například tím, že zaměstnanci, kteří nemarodí, dostávají měsíčně 500 až 700 korun odměny. Pro krátkodobé nemoci hodlá zákon zavést možnost čerpání placeného volna, aniž by nemocný musel navštívit lékaře. „Zaměstnanci si mohou několik dnů volna v roce dohodnout v kolektivních smlouvách,“ míní ministr Škromach.
Represe nic neřeší.
„Jakékoli represe - a ty v návrhu převažují - nic neřeší. Znám ze zahraničí daleko liberálnějšími přístupy a lidé je nezneužívají,“ tvrdí David Rath. Sdružení praktických lékařů i sdružení pojišťoven ministerstvu opakovaně navrhovalo sloučení nemocenského a zdravotního pojištění s tím, že jedině finanční motivace může ovlivnit chování lidí a pomůže aspoň částečně problém řešit. „Pacient by měl být ekonomicky zainteresován na tom, kolik ze svého účtu čerpá. Ale muselo by to být skutečné zdravotně-sociální pojištění s určitým stupněm individuality a solidarity,“ míní Šmatlák. Sloučení obou pojištění umožňuje i lepší kontrolu případného zneužívání dávek pacienty i lékaři. V mnoha zemích Evropské unie podobný systém obstojně funguje. Ministr Škromach tyto návrhy zatím odmítá: „Jsou země, v nichž to tak je, a jsou země, kde to tak není. Není to obecné pravidlo. Problém dnes vidím v tom, že zdravotní pojišťovny systém zdravotního pojištění nezvládají, a kdyby dostaly další úkol, byl by to problém. Z dlouhodobějšího hlediska lze o věci diskutovat, ale až poté, co se změní systém.“
