Tento týden opět přinesl pár nápadů, které stojí za to trochu rozebrat, nikoli pro jejich geniálnost, ale přesně z opačných důvodů. Kupříkladu „velká idea“, že by stát přesunul dosavadní platby za státní pojištěnce, což bude letos zhruba 73 miliard korun, na bedra ekonomicky aktivních, jimž by se zvýšila sazba pojistného. Zároveň by prý klesla zátěž prostřednictvím daně z příjmů v souvislosti se zrušením superhrubé mzdy. Pokud vám to přijde o. k., pak mám pro vás špatnou zprávu, že toho o mikroekonomických účincích různých daní moc nevíte. Ale pravděpodobně se nastavením daňové soustavy tak, aby co nejmíň deformovala ekonomiku, neživíte. Opravdu zneklidňující skutečností ovšem je, že někdo takový už pravděpodobně neexistuje ani na ministerstvu financí.
Nebylo tomu tak vždy a je dobré vzpomenout na fachmany, kteří měli daňovou teorii a praxi v malíčku, jako býval nedávno zesnulý Václav Grammetbauer, blahé paměti. Václav by asi dneska řekl, že zvednout sazbu pojistného, aby nahradila více než 70 miliard korun, znamená významně zatížit cenu práce. A že by to vykompenzovali na „příjmovce“ u fyzických osob? Ani náhodou. I kdyby to nastavili jako příjmově neutrální, účinek na trh práce nemůže být než negativní.
Platby za státní pojištěnce jsou totiž financovány z výnosu všech daní, tedy nejen z příjmů fyzických a právnických osob, ale i ze zdanění spotřeby prostřednictvím DPH, ze zdanění tabáku, benzinu, alkoholu, hazardních her, zkrátka všeho ostatního kromě zdravotního pojištění. Spousta z nich deformuje podněty k ekonomické aktivitě méně než zdravotní pojistné, jež je vlastně „zdravotní daní“.
U něj se navíc neuplatňují žádné odečitatelné položky, slevy na děti, bonusy a kdovíco ještě, které způsobují, že vysoké procento lidí fakticky žádnou příjmovou daň neplatí, ale zdravotní a sociální pojištění ano. Takže každý pohyb sazeb přímo zvyšuje to, čemu se říká „daňový klín“. Pod ním se skrývá fakt, že kdo si najde práci, z každé vydělané koruny platí plnou (a v případě přijetí záměru zvýšenou) sazbu, zatímco předtím měl pojistné placené. Smutně by se zpoza svých dioptrických brýlí pan Grammetbauer na ty ministerské díval, kdyby mezi námi byl.
Podobné zásahy ekonomice škodí, i když teď momentálně je nepociťujeme, protože na pracovním trhu je přetlak poptávky. Až se karty otočí, pak se to teprve pozná, ale o to víc. Náraz v podobě vnějšího šoku způsobeného případným tvrdým brexitem spočetla Česká národní banka překvapivě vysoko a podle ní by koruna v takovém případě oslabila. Doufám, že v takovém případě nepodlehnou pokušení zvedat sazby, aby splnili svůj inflační cíl. I malé ťuknutí dovede posunout ekonomiku někam, kde ji nechcete mít.
Centrální bankéři nemusejí přikulovat z pražských Příkop, když bohatě stačí to, co vylézá z Letenské.
Centrální bankéři nemusejí přikulovat z pražských Příkop, když bohatě stačí to, co vylézá z Letenské.
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
