Ač je chování českých oficiálních zástupců zdravým rozumem nepochopitelné, jeho zdůvodnění je jasné. Pramení i z vadné situace na Hradě, jehož nikým nevolení úředníci získali pocit beztrestnosti a všemoci. A tahle kasta - populisté by ji označili za „lepší lidi“ - všechno své snažení upíná směrem k Východu.
V jiné západní zemi by už je dávno okřikl a srovnal šéfdiplomat či premiér, jenže mezi ním a prezidentským úřadem panuje zvláštní závislost, kdy jeden druhého kvůli svým problémům nutně potřebují. Do velkého střetu nikdy nepůjdou, maximálně odehrají kočkovanou pro diváky, aby se za oponou opět kamarádsky poplácali po zádech.
Přestože minulé týdny přinesly řadu momentů, které by jinde spustily tvrdou diplomatickou odvetu - ať už jde o výhružný dopis čínského velvyslance šéfovi Senátu ČR, útoky na česká zastoupení v Rusku, vyhrožování českým občanům, nebo stále zřetelnější aktivitu ruských tajných služeb na našem území -, Česko všechny rány vstřebá jako rohožka. Aktivita končí u nejasných vyjádření či předvolání ruského velvyslance na pražské ministerstvo zahraničí.
Jako bychom kvůli šíření koronaviru zapomněli, že dávno nejsme součástí RVHP ani Varšavské smlouvy, že patříme na Západ, do NATO a nejsme už ničí sluhové. České úřady by měly co nejrychleji změnit své submisivní chování a dát jasně najevo, že přebujelou ruskou diplomatickou misi nebo pokusy čínské moci o bačování české politiky si líbit nenechají.
Opozice a horní parlamentní komora mají nástroje, jak nahlas bránit suverenitu Česka, když už se s razantním zásahem Hradu a vlády počítat nedá.
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
