Když předminulý pátek začaly přicházet první zprávy z Norska o dvou brutálních teroristických útocích, média hned začala spekulovat, která muslimská organizace za nimi stojí. Prý šlo o pozdní pomstu za karikatury proroka Mohameda, jen si útočníci spletli Dánsko s Norskem. Pokud bychom se měli řídit cynickou logikou, vyšetřovatelům by se dnes spíš hodil proškolený muslimský terorista. Ten za sebou totiž mívá finanční i logistické zázemí, o jeho činu vědí jeho nejbližší a motivace je snadno prokazatelná. V Norsku ale vraždil Anders Behring Breivik, s největší pravděpodobností sám a bez zázemí. Muž, jehož obsáhlý životopis si lze přečíst na Wikipedii, jako by šlo o nějakou celebritu.
Chtěl se setkat s Vladimirem Putinem, obdivoval transylvánského knížete Vlada Tepeşe i Baracka Obamu. V Praze místo zbraní utrácel za prostitutky, miloval trance music i opery Richarda Wagnera a rád popíjel Budvar. A když pak brutálně zabil celkem 76 lidí, nechal po právnících vzkázat, že se vinen necítí.
Myšlenkový svět norského masového vraha Breivika je stejně šílený jako jeho činy. A i když příprava a provedení obou útoků vykazují chladnokrevnou logiku, rozklad jeho mysli byl asi tak pokročilý, že už pravděpodobně žije trvale uzavřen ve svých templářských snech o obrodě Evropy. „Věří, že je ve válce, a že když jste ve válečném stavu, můžete činit podobné věci,“ prohlásil o Breivikovi jeho právní zástupce Geir Lippestad.
Sein Kampf
Norský vrah není na druhou stranu „mužem odnikud“, jak ho v první reakci na jeho zatčení popsali kriminalisté. Do hledáčku policie se už jednou dostal – kvůli nákupu mnoha tun hnojiva, které mu později posloužilo pro výrobu trhaviny. Prověřování ale nevyústilo v žádné podezření. Přitom Breivik pod různými přezdívkami přispíval do vícero pravicově nenávistných webů, které vyzývají k odporu. Třeba na server Document.no umístil celkem 75 příspěvků – většinou kapitol ze svého „Mein Kampfu“, anglicky psaného textu, kterému dal později titul „2083 – A European Declaration of Independence“. Podobné, většinou protimuslimské výpady a snění o čisté Evropě bez přistěhovalců Breivik zveřejňoval na blozích Gates of Vienna nebo The Brussels Journal.
Žádný z jeho textů ale nepřekročil běžnou diskusi na obdobných serverech, v níž se několik stovek lidí stále dokola utvrzuje ve své pravdě a pocitu nadřazenosti nad ostatní, „nevědoucí“ a stále ještě pomýlenou společností. V rámci takového spikleneckého chápání světa patřil Breivik mezi mainstream. Jeho domovskému serveru Document.no proto nelze přikládat žádnou velkou váhu. „Sám jsem o těch stránkách slyšel teprve v souvislosti s Breivikem. A třeba mí žáci ho také vůbec neznají,“ řekl týdeníku Euro středoškolský učitel Audun Bakerud, který žije shodou okolností jen pár kilometrů od ostrova Utøya. „Navíc v těch příspěvcích není ani nic specificky norského, protože přispěvatelé od sebe opisují napříč Evropou,“ podotkl.
Nic mimo zákon
Skutečnost, že Breivikovy názory šířené po webu nebyly samy o sobě za hranicemi zákona, přiznala i norská policie. „Nepublikoval žádné násilné výlevy, víceméně se choval umírněně, nebyl členem žádné extremistické skupiny,“ potvrdil ředitel norské tajné služby PST Janne Kristiansen. A právě v tom je největší potíž – žádné poučení, aby se podobná tragédie neopakovala, totiž neexistuje.
Anders Behring Breivik žil uzavřený ve svém světě plném spiknutí a nových rytířů, kteří všechny spasí. A internet pro něj nebyla jen zpovědnice, ale i knihovna plná návodů. Třeba jak vyrobit bombu z průmyslových trhavin nebo jak si založit offshorovou firmu a neplatit daně. Takový život ale vedou stovky přispěvatelů nenávistných blogů, aniž by kdy překročili hranici zákona. Dobře to vyjádřil provozovatel německého serveru Politically Incorrect, který Breivik v jedné pasáži zmiňuje ve svém „veledíle“. „Věci, které píše, by mohly být umístěné i na našem fóru. Jestli ale trpí psychickou nemocí, která se od té doby zhoršuje, nám už známo není,“ píše se k norské tragédii na pravicovém webu Pi-news.de, který má denně 30 tisíc přístupů.
Odborníci proto přiznávají, že nějaká prevence, která by zabránila vraždícímu šílenství, téměř neexistuje. „Sledování každého blogu není možné, protože lidí, kteří píšou podobné, často i mnohem extrémnější věci, jsou řádově statisíce. K činu se ale odhodlá jen jeden. Nejde tedy o hledání jehly v kupce sena, ale jehly v kupě dalších jehel,“ vysvětlil týdeníku Euro Adam Dolník, který vede Centrum pro studia terorismu na univerzitě v australském Wollongongu.
Není se čeho chytit
Na rozdíl například od neonacistických stránek, které používají alespoň jako insignie různé napodobeniny hákových křížů nebo odkazy na zakázané rasistické kapely, se v případě šíření zášti proti „kulturnímu marxismu“, kterou Breivik hlásal, lze sotva něčeho chytit. Společného toho takové nenávistné weby mají málo. Většinou jde o proamerické a protiislámské tendence, často se vzývá uvědomělý patriotismus, pro nějž je velkým vzorem americká Tea Party. Mnoho odkazů směřuje i k subkulturám fotbalových rowdies a motorkářským klubům – ostatně i sám Breivik se pokoušel získat zbraně v kruzích mezinárodního gangu Hell’s Angels.
Zatímco ale násilničtí fanouškové kopané a vyznavači úderné muziky na dvou kolech často inklinují k neonacismu, pro norského šílence byli holohlavci příkladem intelektuální spodiny. Ostatně i English Defence League (EDL), britská skupina bojující proti islamismu, jejíž odnož chtěl Breivik založit v Norsku, na svých akcích demonstrativně rozbaluje izraelské vlajky – pro neonacisty něco nemyslitelného. Jinými slovy: jediným pojítkem mezi weby, s nimiž Breivik sympatizoval, je frustrace přispěvatelů ze současných poměrů ve společnosti. Skrytá agrese tu určitě převládá, dokázat ale předpovědět, kdy a jestli vůbec se zvrátí v otevřené násilí, je nemožné. „Indikátory, které nám mohou naznačit radikalizaci ústící v aktivní násilí, jsou ryze retrospektivní, a navíc naprosto neurčité z hlediska jejich užitečnosti v předvídání budoucnosti,“ hodnotí hranici mezi psanou a vykonanou formou násilí Adam Dolník.
Medvědí služba
Světu frustrovaných bloggerů ovšem Breivik svým hrůzným činem zasadil těžkou ránu, a tak se nelze divit, že jak britská EDL, tak německý server Politically Incorrect přispěchaly s prohlášením ve stylu „nejsme jako on“. „Každý, kdo vyznává násilí, bude z těchto stránek vykázán,“ varuje web EDL, který dává k dobrému, že ho sám Breivik označil za „politicky naivní“. S odsudkem přispěchal i nizozemský radikál Geert Wilders, jehož Stranu za svobodu Breivik ve svém pamfletu zmínil celkem pětatřicetkrát. „Je to políček do tváře všech kritiků islámu,“ prohlásil Wilders.
O své renomé se teď bojí také nejčtenější český islamofobní web Eurabia. „Ten fanatik nám udělal medvědí službu. Každý rozumný člověk přece ví, že s tím nemůžeme souhlasit,“ říká provozovatel webu Daniel Kotula s tím, že od srpna začnou monitorovat diskuse tak, aby se v nich alespoň neobjevovaly rasistické výpady a spamy, které tam „nějací volové“ píší. Od Breivika dává ruce pryč také brněnské hnutí Antimešita, které ovšem jinak na svém webu straší tím, že nám Brusel v nejbližších letech nařídí přijmout až dva miliony muslimů.
Rychlá reakce záštiplných webů, které se samy označují za „konzervativní“, je logická. Jejich myšlenkový svět totiž odděluje od Breivikových fantazií o rasové čistotě jen stupeň intenzity. „Obsah krajně pravicových webů se nezřídka nijak zásadně neliší od těch džihádistických, což si možná autoři příspěvků občas ani neuvědomují,“ říká Ondřej Ditrych z Ústavu mezinárodních vztahů. A tak weby zaměřené proti muslimským migrantům, včetně české Eurabie, předem varují, že jakákoli jejich kritika je vlastně útokem proti svobodě slova.
Další jedenácté září?
Nejen norští politici jsou po Breivikově činu ve schizofrenní situaci. Veřejnost volá po opatřeních, která by podobným masakrům mohla zabránit, a tak často politické strany nabízejí řešení, jež se v minulosti neosvědčila. Například část německé koalice chce znovu obnovit zákon o uchovávání dat elektronické komunikace, který tam podobně jako v Česku zatrhl ústavní soud. Experti ovšem varují, že v případě Breivika by i možnost archivovat údaje o tom, komu a kdy telefonoval, byla k ničemu. Podle všeho totiž šlo o „osamělého vlka“, který po sobě zanechával jen nevýrazné stopy v internetových fórech.
A i když je jeho čin určitě bezprecedentní, nejsou podle expertů obavy ze vzestupu nového organizovaného terorismu namístě. „Násilí motivované krajně pravicovou ideologií je dílem jednotlivců. Ti jsou sice inspirováni těmi záštiplnými výlevy na internetu romantizujícími násilí proti domnělé mocenské hegemonii levice, ale nejde o činy organizované,“ upozorňuje Ondřej Ditrych. Také Adam Dolník je na vážkách, jestli by se teď tajné služby měly soustředit na islamofobní weby na úkor jiných priorit. „Bezpečnostní složky se musejí zabývat většími hrozbami,“ dodává.
Případná politika tvrdé ruky vůči kritikům islámu a integrace menšin by měla ještě jeden negativní dopad. Přívrženci teorie umlčování těch jediných správných názorů by totiž přišli o svobodnou internetovou tribunu, kde se mohou ze svých frustrací doslova „vypsat“. A kdo ví, jestli by pak nesáhli k mnohem citelnější agresi.
Česká rada: na Breivika s klackem
Anders Behring Breivik na žádném českém webu nepublikoval. Kdyby ovšem chtěl, nic by mu nebránilo. Internetových fór, kde se to jen hemží podobnými argumenty o úpadku společnosti, s nimiž vyrukoval norský masový vrah, je tu víc než dost. Breivikův čin na způsobu argumentace jeho přispěvatelů nic nezměnil.
Například nejčtenější český protiislámský web Eurabia publikoval komentář, kde se naznačuje, co je v pozadí norské tragédie. „Politkorektní diktát multikulturalismu, relativismu a indiskriminace pod korouhví politických stran - hádejte, kterého spektra - oslabil v Evropě demokracii natolik, že vytvořil prostředí, kdy je po ní voláno čím dál radikálnějšími až násilnými prostředky,“ píše autor pod zkratkou bj. A spřátelený web FreeGlobe, za nímž stojí stejný vydavatel – tedy občanské sdružení Český portál – zase přispěchalo s překladem článku amerického radikála Kurta Nimma, který Breivikův čin částečně obhajuje. „V příštích dnech můžeme očekávat další falešně zkonstruované teroristické útoky. Použijí je korporátní média, aby vykreslila oponenty bankéřského podvodu jako teroristy zabíjející děti,“ nabádá.
Spíše kuriózní je pak reakce militaristického serveru D-FENS: v Norsku by to prý nemuselo tak dopadnout, kdyby zákon přísně nereguloval nošení zbraně, protože pak by po Breivikovi mohl pálit kdokoli. „Nebyl tam ani jeden levičák, který by byl ochoten se na obranu svých bližních postavit, třeba s klackem v ruce. To je u lidí, kteří mají plná ústa solidarity a odpovědnosti za druhé, přinejmenším na pováženou,“ píše anonymní uživatel v příspěvku, který si přečetlo třináct tisíc lidí.