Marně před měsícem týdeník EURO celý týden žádal předsedu vlády o vyjádření k informaci, že sociální demokracie chce využít Davida Ratha ve volbách do sněmovny. Jiří Paroubek chtěl asi překvapit veřejnost sám. Snažil se ale zbytečně. To dá rozum, že takový talent nelze nechat politicky zahálet. Není to myšleno ironicky. David Rath má k uplatnění v politice větší předpoklady i chuť než první premiérův oblíbený nestraník Martin Jahn.
Teď, když už je David Rath regulérním ministrem, snad pominou vášně a budou výsledky jeho práce hodnoceny bez emocí. Prozatím uklidnil resort, což není špatný výsledek. Potvrdil se předpoklad, že prvotní je, aby ministr zdravotnictví účinně využíval svých kompetencí. Nejsou malé a David Rath to určitě dobře věděl. Možná proto o úřad tolik stál. Někdo to interpretoval jako bezuzdný kariérismus, ale stejně tak to lze považovat za projev odpovědnosti za stav českého zdravotnictví.
V každém případě Rathem vedená jednání se subjekty působícími ve zdravotnickém systému získala na věcnosti a končívají konkrétními závěry. Je to pokrok oproti nedávné době, kdy si jejich průběh každý interpretoval po svém. Dokáže-li nový ministr přejít od věcných závěrů k reálným výsledkům, bude dobrým ministrem a Jiří Paroubek by byl špatný stranický vůdce, aby toho nevyužil. Řeči o tom, kolik má David Rath domů nebo životních partnerek, jsou v tomto ohledu irelevantní, pokud k domům přišel poctivě a s partnerkami udržuje slušné vztahy.
Přirozeně, spor s prezidentem nebyl dobrým entrée. Nemalou část viny na něm, dlouho neřešeným problémem prezidentství v České lékařské komoře, nese David Rath sám. Zřejmě je ale dítětem politické štěstěny, protože jeho nový zaměstnavatel, ČSSD, na tom politicky vydělal. Kauza Klaus versus Rath totálně zastínila koncepci zdravotnictví, kterou zrovna v té době prezentoval stínový ministr zdravotnictví Tomáš Julínek. Když se pak oba setkali v televizní Sedmičce, moderátor nastolil linii, že se bude propírat výhradně David Rath, a Tomáš Julínek to bláhově přijal.
