Majitel agentury Česká sportovní Miroslav Černošek o vztazích se sportovci, rivalitě s Václavem Klausem a deblech s Andrejem Babišem
V prostějovském tenisovém klubu, který první muž českého tenisu řídí již pětadvacet let, si proslulý sportovní promotér Miroslav Černošek stěžuje na politiky, kteří se stále více míchají do sportu. I přes úspěchy v Davis Cupu a Fed Cupu státní firmy omezily sponzoring. „Nakonec jsem se korektně dohodls
panem ministrem Babišem, že státní firmy spadající do kompetence ministerstva financí ve špičkovém sportu zůstaly,“ uvádí Černošek, který při vysvětlování občas přejde do tykání.
* Vaše firma Česká sportovní zastupuje tenisty, atlety a další sportovce. Který sport by rodiče měli vybrat pro dítě, aby se jím uživilo a investice se vrátila?
Když se podíváte na prize money (odměny ze soutěží – pozn. red.) a marketingové peníze, které se pohybují v jednotlivých sportech, je to z individuálních sportů tenis nebo golf. Pokud jde o týmový sport, je to tak americký fotbal nebo basketbal. Když vezmu rizika sjezdového lyžování a odměnu za vítězství v závodě Světového poháru ve výši 20 tisíc švýcarských franků a srovnám to s odměnou 25 tisíc liber, kterou dostane tenista za prohru v prvním kole Wimbledonu, tak je to nepoměr.
* Proč jsou takové rozdíly v odměňování?
Je to dané marketingovým trhem. Tenis se stal úžasně silným globálním sportem, který přitahuje spousty televizních diváků, tím pádem rovněž řadu reklamních partnerů. Výsledkem je, že peníze se v tomto sportu pohybují řádově úplně někde jinde. Nejsem ale příznivec pojmu investice rodičů do dětí. Ti, kdo to takhle chápou, jsou zjednodušeně řečeno hloupí. Je to otázka podpory sportu a zdravého životního stylu.
* Je vůbec reálné říct si, že chci z dítěte vychovat sportovní hvězdu, a dokázat to?
Rovnice, že dáš dítě někam, kde je tenisová či golfová základna, a automaticky z něj vyroste Novak Djokovič nebo Tiger Woods, určitě neplatí.
* Kolik dětí, které začínají s tenisem, nakonec uspěje?
Řeknu následující čísla: každý rok začínáme se základnou tenisové školičky, což je padesát až sedmdesát dětí. Kolem deseti let, kdy se ukazuje, jestli dítě na tenis vůbec má, to stáhneme na deset až patnáct dětí. Když nám v patnácti letech zůstanou dva, tak jsme rádi. A pokud se podaří jednoho z nich dostat do stovky, tak si gratulujeme. Zaplať pánbůh nám se to spíš daří, ale je to poměrně mimořádný výkon.
* Takže jeden dva ze sedmdesáti…
Ti, co uspějí v českém měřítku. Cesta na vrchol je hrozně náročná. Světové statistiky uvádějí, že každý den ráno vstává zhruba milion dětí a jejich rodičů s představou, že vyhrají Wimbledon. A podívejte se, kdo zvítězil za posledních deset let: pětkrát Federer, dvakrát Djokovič a Nadal a jednou Murray. A ti ostatní jen ostrouhají mrkvičku.
* Vyplatí se rodičům mít cíl, aby se jim investice do sportovní dráhy dítěte vrátila?
Jestliže do dítěte investuji proto, že chci, aby mělo krásné mládí a zdravý základ života, tak se to určitě vyplatí. Pokud ovšem do toho vstupuji s tím, že vyhraje nějaký světový turnaj, tak je to pro rodiče trpké zklamání a potom i dítě je na tom bito.
* Existuje nějaká továrna na sportovní úspěch? Je možným příkladem Bollettieriho akademie?
Já bych neskromně řekl, že pracujeme s mnohem menším počtem talentů a s mnohem menším „odpadem“. Bollettieri vezme ročně deset tisíc dětí, postaví k nim spoustu trenérů a pak z nich vyjde Šarapovová. V Prostějově a na Spartě pracujeme asi s padesátiprocentní chybou. Když někomu poskytneme marketingovou smlouvu, tak za posledních pět let jsme vesměs uspěli. Z devíti hráček, které jsou v žebříčku v první stovce, jsou s výjimkou Allertové všechny z Prostějova nebo Sparty.
* Jak poznáte, kdo má šanci a kdo ne?
Dnes je v Česku rozvinutý systém minitenisu a babytenisu. Skauti sledují už holky a kluky od sedmi osmi let. Ty nejlepší se snažíme mít pod kontrolou v Prostějově nebo na Spartě. Do čtrnácti patnácti let do hráče investujeme a pak se rozhodneme, jestli má potenciál být opravdu výborný. Pokud ano, tak do něj vložíme podstatně více peněz a pět roků výrazně investujeme. Potom se snažíme získat nějaké peníze nazpátek, abychom měli na reinvestici do mladých talentů, které přicházejí.
* Kdo dělá rozhodnutí o tom, do koho se vyplatí investovat?
Sednu si s týmem odborníků a položím otázku, do kterého hráče by vložili peníze, kdyby je měli. A shodneme se na jméně. Konečné rozhodnutí je sice moje, ale chci slyšet názory lidí, kteří tenisu skutečně rozumějí. Momentálně jsme takovou nabídku dali Patriku Riklovi.
* Investoval jste rovněž do Tomáše Berdycha a Petry Kvitové na začátku jejich kariéry. Jak velkou částku jste do obou tenistů vložil?
Moje investice byla v rozsahu deseti až patnácti milionů korun. Konkrétně Petra Kvitová k nám přišla v patnácti a půl, v šestnácti měla trenéra, kterému jsem platil sto tisíc měsíčně. Hradili jsme jí veškeré výjezdy a trenérovi životní náklady po dobu tří čtyř let, pak přišel trenér Kotyza, kterého jsme platili dva roky. Jakmile bylo Petře 21 let, tak naše investice skončila a ona převzala veškeré náklady spojené s přípravou. Z obchodních smluv nám vracela 25 procent a podíl z prize money, který se liší podle toho, kolik jí je let.
* Už jste na těchto investicích vydělal?
Na investici do Tomáše Berdycha a Petry Kvitové jsem vydělal. Naopak jsou jména, kde jsem prodělal. Peníze ale investuji do přípravy dalších tenistů. Rok talentu snažícího se dostat do stovky přijde na dva až tři miliony korun.
* Jaké jsou náklady na jeho přípravu?
Trenér dnes pod 60 až 70 tisíc korun za měsíc nejde. Platíš náklady na jeho výjezdy, protože vyskočit na světovém žebříčku pouze na turnajích v České republice se nedá, musí se cestovat po světě. Když se to láme kolem stovky, musí tenisté vycestovat do Austrálie a Ameriky.
* Kolik jste celkem za celou kariéru investoval do tenisových talentů?
Nikdy jsem to nesčítal do koruny, ale jistě šlo o mnoho desítek milionů.
* Pomůže České sportovní to, jak se daří Jakubu Voráčkovi v NHL?
Samozřejmě, pracujeme s reklamními partnery, kteří nám přispívají na konkrétní akci, a pak s těmi, kteří nám svěří rozpočet a nechají na nás, zda jsme správní investoři. Pokud bychom opakovaně vybírali například hokejisty, kteří vypadnou z elity NHL, tak se staneme nedůvěryhodnými.
* Kdo je nejžádanější ze sportovců, které zastupujete?
Rozhodně Jaromír Jágr a Kvitová. Jarda je český sportovní fenomén. A vítězství ve Wimbledonu je globální událost. Po jeho výhře se Petra Kvitová dostala na titulní stránku New York Times. Nemyslím si, že by někdy v historii byl český politik – možná s výjimkou Václava Havla – na první stránce tohoto listu.
* Jak se pro ně shánějí sponzoři a reklamní partneři?
U Jardy, Petry a u projektu Zlatá tretra se stává, že firma nám sama od sebe dává peníze a chce od nás dostat nějakou nabídku. V souvislosti s vítězstvím ve Fed Cupu nám nabídly finance firmy LG a Robe Lighting, která dělá zařízení na světelné efekty. Například osvětlovala oslavy Nového roku v Berlíně, osvětlují celé Las Vegas. Při shánění prostředků jsou však i firmy, které musíš oslovit, a pak společnosti, které prostě nikdy nezlomíš.
* Jaké jsou vaše příjmy z reklamních smluv?
Podíl z reklamních smluv naší agentury je pětadvacet procent z toho, co zajistíme, což je standard.
* Mluvili jsme o vztazích se sportovci. Jaké jsou vaše vztahy s politiky?
Snažím se s politiky vycházet. Mám rád politiky, kteří se do sportu nemíchají, ale kteří ho mají rádi. A mezi tím je hrozný rozdíl. Nyní se vládní koalice plete do sportu více, než bylo zvykem.
* Jde o to, že poslanec za hnutí ANO Jiří Holeček chce prověřovat dotace, které jste dostal?
Napadl celkem 27 různých dotací. Na Spartě byla povodeň, která způsobila škodu asi 43 milionů korun. Měli jsme pojištění ve výši zhruba patnácti milionů korun. Žádal jsem stát, aby mi přispěl na obnovu areálu vzhledem k tomu, že tam vyrůstají reprezentanti mládeže a dospělých. A jemu se to nelíbilo.
* Přitvrdil se boj o státní dotace mezi sportovními svazy?
Peníze zůstávají skoro pořád stejné. Jestliže však dříve bojovali o peníze sportovci, tak nyní bojují jednotlivé sporty. To se určitě přiostřilo. Tenis se navíc vrací do pozice buržoazního sportu. Objevil se například názor, že České dráhy (ČD), které byly partnerem Davis Cupu, nejsou od toho, aby podporovaly bohaté tenisty, což je absurdní příběh. Celosvětově je totiž trend, že velké státní a úspěšné firmy podporují státní sportovní projekty. Když se podíváte na Deutsche Bahn, France Télécom, Gaz de France…
* Ty firmy jsou ale na rozdíl od ČD ziskové…
České dráhy pořád do reklamy něco dávají. Ani firma, která není v černých číslech, nemůže z reklamního trhu úplně odejít. Co by jiná firma na světě dala za to, že její služby využije vítězný daviscupový tým. Musím ovšem říct, že se mi podařilo přesvědčit ministra financí pana Babiše, že by státní firmy měly v nějaké formě sport nadále podporovat. Bohužel na úrovni ministerstva zemědělství jsme dopadli u Lesů ČR naprosto špatně.
* V médiích se spekuluje, že právě Andrej Babiš údajně prohlásil, že není možné, aby na vaše akce posílaly státní firmy 300 milionů korun ročně…
Nevím, kdo to číslo řekl, je absurdní. Je to minimálně desetkrát přehnané. Pokud máme od státních firem v průměru třicet milionů korun ročně, tak je to maximum.
* Nezměnil se přístup státních firem po příchodu současné vládní koalice?
Je to horší, ale nakonec jsem se korektně dohodl s panem ministrem Babišem, že státní firmy spadající do kompetence ministerstva financí ve špičkovém sportu zůstaly. Nám z velkých státních firem odešly České dráhy a Lesy ČR, které by podle mě státní reprezentaci podporovat měly. Jde přece o reklamu státu.
* Které firmy vám zůstaly?
Zůstal ČEZ, Mero, částečně zůstala Česká pošta, ČEPS. Firmy, s nimiž děláme dlouhodobě, s námi zůstaly.
* Scházel jste se na tenis i s Andrejem Babišem. Hrajete ještě spolu?
Naposledy jsem s ním hrál tak před třemi lety, když měl ještě více času. Odehrál jsem s ním spoustu deblů, porazili jsme společně i pana Klause, v té době prezidenta.
* Jaký máte vlastně nyní vztah s exprezidentem Václavem Klausem, který je předsedou konkurenčního tenisového klubu 1. ČLTK a zároveň prohlásil, že „Petru Kvitovou dostali do spáru lidé, kteří se ji snaží marketingově využívat“?
S panem profesorem jsem měl vztahy vždy velice korektní, nikdy jsem ale nepatřil k jeho kamarádům. Vše fungovalo do okamžiku, než se stal prezidentem 1. ČLTK a já jsem před šesti sedmi lety koupil tenisovou Spartu. Tehdy z toho byl oheň na střeše a stali jsme se konkurenty. V posledních letech Sparta poráží ČLTK ve všech kategoriích, což nikoho netěší, a zvláště jeho, kterého považuji za velice soutěživého člověka. Jsem přesvědčen, že je to mimořádně vzdělaný člověk, ale co se týče tenisu, je jeho míra objektivity nízká.
* Letos pořádáte velký ženský tenisový turnaj. Co je důvodem?
Zastupujeme devět hráček z první stovky, tak chceme, aby měly dobrý turnaj doma. Tenisový turnaj kategorie WTA 250 000 (výše rozpočtu – pozn. red.) má jeden problém: když se podíváte na souběžný turnaj v Marrákeši, tam mají v současnosti tři hráčky z první padesátky. My máme jedenáct hráček z první padesátky. Je to dané tím, že máme vlastní hráčky a zároveň je Praha velice atraktivní místo. l
Nejsem příznivec pojmu investice rodičů do dětí. Ti, kdo to takhle chápou, jsou zjednodušeně řečeno hloupí. Miroslav Černošek (66) • Vlivný sportovní manažer. Vystudoval literaturu, divadlo a film na Univerzitě Palackého v Olomouci. Před revolucí byl ředitelem Vzdělávacího institutu při OP Prostějov. • Majitel agentury Česká sportovní, která zajišťuje vrcholné sportovní akce v Česku. Zároveň zastupuje sportovce ze Star Teamu, kam patří hokejisté Jaromír Jágr a Jakub Voráček, tenisté Petra Kvitová a Tomáš Berdych, lyžařka Šárka Strachová nebo judista Lukáš Krpálek. • V mládí hrál závodně tenis a hokej, nyní se věnuje pro zábavu tenisové čtyřhře a basketbalu. Kromě sportu má rád divadlo a operu. „Byl jsem v Metropolitní opeře, La Scale, v Londýně, Paříži, Vídni či ve Veroně v otevřeném amfiteátru,“ říká k tomu. • Nemá řidičský průkaz, nepoužívá počítač ani smartphone. Za posledních pět let jsme vesměs uspěli. Z devíti hráček, které jsou v žebříčku v první stovce, jsou s výjimkou Allertové všechny z Prostějova nebo Sparty.
O autorovi| Vladan Gallistl, gallistl@mf.cz
