Tatík s rákoskou

Kritikům členství vadí učitelský přístup Bruselu

Nepotřebujeme tatíka s rákoskou, říká poslanec za ODS Martin Říman. V referendu bude hlasovat proti vstupu do Evropské unie. Odmítá tak argument zastánců členství, kteří vidí výhodu v tom, že unie konečně přinutí českou vládu k reformě veřejných financí a snížení rozpočtového deficitu. Podobně argumentuje také další parlamentní odpůrce vstupu - místopředseda KSČM Václav Exner. Evropská unie určitě umí některé věci lépe než Česko, ať už v oblasti školství, pravidel pro podnikání či v podpoře vědy. „Jestliže ale víme, že to dělá unie lépe, proč to u nás také nezavedeme?,“ ptá se místopředseda komunistů. Exner kritizuje nerovnoprávný vztah – Evropská komise ve svých hodnotících zprávách pohlíží na Česko jako učitel na žáka.
Odpůrci vstupu získávají body napadáním nekritických argumentů euronadšenců, kteří tvrdí, že unie je jediným lékem na české neduhy. Skeptici tak mohou přesvědčit značnou část voličů, nebo je přinejmenším odradit od účasti v referendu.
K Evropské unii mají zásadní výhrady obě opoziční strany, avšak vycházejí z naprosto odlišných pozic. Pro ODS je příliš socialistická, pro KSČM málo. Rozdílný je také oficiální postoj, který zaujaly k nadcházejícímu referendu. Václav Exner se svými spojenci (a členskou základnou) zvítězil nad komunistickými zastánci vstupu včetně místopředsedů Miloslava Ransdorfa a Jiřího Dolejše. KSČM tedy svým voličům doporučuje hlasovat proti. Názory Martina Římana sice v mnohém sdílí řada dalších členů ODS, ale jen část z nich přivede jejich skepse k odmítnutí členství. Předseda ODS Mirek Topolánek dokonce tvrdí, že Římanův postoj je ve straně výrazně menšinový. Přesto může jasně odmítavé stanovisko Martina Římana, který byl před časem považován za jednoho z kandidátů na post předsedy ODS, leckoho ovlivnit.
Také mimoparlamentní odpůrci vstupu uvádějí velmi různorodé důvody pro to, abychom členství v unii zavrhli. V některých bodech se ovšem většina z nich shodne. Obávají se toho, že by se rozhodovací procesy v dalekém Bruselu příliš vzdálily českým občanům. Kritizují evropskou byrokracii a údajně nerovnoprávné podmínky pro budoucí nové členy.

Pozor na Německo.

Martin Říman zdůvodňuje svůj nesouhlas se vstupem především obavami z německé hegemonie. Soudí, že končí doby, kdy Němci omezovali sami sebe kvůli pocitům viny za rozpoutání světové války. „Sjednocené Německo se protahuje jako člověk probuzený po padesátileté hibernaci a pomalu si uvědomuje sama sebe,“ napsal před časem v měsíčníku Laissez-Faire. Němci znovu objevují svou historii, své geopolitické zájmy, své možnosti, dodává Říman.
Tento politik ODS uznává demokratický charakter současného Německa a v této souvislosti dodává, že v dnešní době českému národu nehrozí zánik. Ambice Německa se ovšem projevují ve snaze vybudovat evropskou politickou unii. Tento projekt považuje za nesprávný, nerealistický a příliš nákladný. „Nemáme na to, abychom se podíleli na těchto nákladech,“ řekl Říman v rozhovoru pro týdeník EURO.
Vedle politických ambicí Německa vidí poslanec hrozbu také v německé ekonomice: „Do Evropských společenství nikdy nevstupovala země, která má tak dlouhou hranici s Německem a zároveň o tolik slabší ekonomiku.“ Říman konstatuje, že je přitom evidentní, že spojení dvou odlišných ekonomik vyvolává silné turbulence, které se ovšem projeví v té slabší. Nejohroženější skupinou jsou české malé a střední podniky, jejichž počet už nyní výrazně klesá. Ty budou po vstupu do unie jen těžko konkurovat – tím spíše, že budou zápasit s posilující korunou, nedostupností finančních zdrojů a nesmyslnými normami, jež mají údajně chránit spotřebitele. Říman tvrdí, že české podnikatele budou vytlačovat němečtí investoři. Podnikat se bude na základě jejich pravidel: „My přejímáme jejich řád, nikoliv oni náš,“ uvádí Říman.
Na Evropské unii Římanovi navíc velmi vadí její „fetiš“ ochrany spotřebitele. Kvůli ní se vymýšlí množství norem, které znemožňují efektivní alokaci zdrojů. Poslanec uvádí jako příklad normu, která si vyžádá nákladnou modernizaci českých výtahů. Vynaložené prostředky budou „mrtvou investicí“, prohlašuje Říman.

Chceme rovná práva.

Různá „nařízení“ z Bruselu kritizuje i místopředseda KSČM Václav Exner, který dokonce souhlasí s ODS v její kritice socialistického omezování volného trhu. Evropská unie hlásá volný pohyb zboží, ale zároveň určuje, jaké množství zemědělských komodit lze vypěstovat či kolik je možné vyprodukovat oceli, uvádí Exner. Dodává, že Brusel nemůže tyto limity pro ocelářský průmysl ospravedlňovat ani snahou o ochranu hospodářské soutěže.
Exner tvrdí, že restrukturalizace ocelářství, kterou posvětila Evropská komise, způsobí další hospodářské problémy severní Moravě. Odmítá představu, že problémy tohoto regionu vyřeší malé a střední podniky. Zatím nikdo nenašel náhradu za hutnictví, upozorňuje místopředseda KSČM.
Radikální odpůrci vstupu do Evropské unie upozorňují, že komunisté říkají pouze „měkké ne“ – pokud by se změnily podmínky, členství by zřejmě podpořili. To Exner nepopírá: KSČM neodmítá spolupráci na mezinárodní úrovni, ale chce, aby byla rovnoprávnější. „Evropská unie si uzurpuje právo mluvit za Evropu,“ prohlašuje komunistický politik. Do integračního procesu by měly být zapojeny země jako Rusko, Moldavsko, Ukrajina, Bělorusko, ale i Švýcarsko a Norsko. Pokud jde o nynější rozšiřující se unii, Exnerovi vadí její dvourychlostní charakter. Češi nebudou mít ještě dlouhou dobu rovná práva, o čemž svědčí nižší zemědělské dotace pro nové členské země, omezení volného pohybu pracovních sil a také zmíněné kvóty v hutnictví.
Komunisté si také chtějí počkat na to, jak dopadne nynější jednání evropského Konventu o reformě institucí i nové ústavě Evropské unie a následná mezivládní konference členských států. Místopředseda KSČM by rozhodně neuvítal nadměrný přesun pravomocí na nadnárodní úroveň. „Nechceme se v unii utopit,“ zdůrazňuje Exner. Podobně jako další euroskeptici se i on domnívá, že evropské směrnice se často věnují nesmyslným podrobnostem.

Křesťanství a mravní hodnoty.

Část odpůrců vstupu kritizuje Evropskou unii za to, že podporuje erozi tradičních mravních hodnot. „V unii jsou silné politické proudy, které prosazují krajně liberální ideologii,“ říká ředitel Občanského institutu Michal Semín, který se označuje za křesťana a politického konzervativce. O zásadách, jež obsahuje navrhovaná Charta základních práv a svobod EU, Semín tvrdí, že podrývají stabilitu tradiční rodiny, manželský svazek a práva rodičů na vlastní výchovu dětí. Semín upozorňuje, že poslanci Evropského parlamentu schvalují zprávy, jejichž cílem je potlačit odpor těch, kteří jsou proti potratům, antikoncepci a homosexuálním sňatkům.
Semín odmítá „pokračující sekularizaci veřejného života“ v evropských národech a kritizuje centralizaci i vypjatý individualismus. Nedělá si iluzi, že odmítnutím vstupu do unie by se Česko uchránilo před negativními jevy. Je však přesvědčen, že je rozdíl v tom, když si svůj veřejný život ochuzujeme vlastními rozhodnutími a když jednáme na základě vnějšího donucení. Pokud si stát udrží schopnost vytvářet vlastní politiku, může nepříznivý vývoj přece jen zbrzdit. To však v rámci unie nelze – Semín dodává, že například 60 procent rakouských legislativních norem nemá původ ve Vídni, nýbrž v nadnárodních institucích.
Ředitel Občanského institutu se obává, že evropské elity mohou s odvoláním na údajné „zájmy Evropské unie“ omezovat základní lidské svobody. Poukazuje na skutečnost, že ve Švédsku se již objevují návrhy na kriminalizaci názorů – zvláště těch, které odmítají homosexuální sňatky. Semín připomíná, že Evropa není na rozdíl třeba od Spojených států jazykově homogenní. Pokud se bude stále více kompetencí přenášet na nadnárodní úroveň, posílí se odstředivé síly a takto založená unie se nakonec může rozpadnout.
Tento křesťanský myslitel vyčítá představitelům české katolické církve, že se nevěnují tomu, co je jejich povinností: morálním otázkám. „Biskup Václav Malý místo toho vystupuje v televizi jako ministr průmyslu a mluví o zájmech podniků, což vůbec není v jeho kompetenci,“ uvádí Semín.

Boj za ekonomickou svobodu.

Zatímco křesťanští konzervativci obviňují Evropskou unii z „krajního liberalismu“ nebo přílišné „sekularizace“, ekonom a publicista Vilém Barák vidí ideál v „ekonomickém ateismu“. Žádná ideologie by neměla nikoho omezovat. Pokud si chtějí komunisté vytvořit komunu, ať si ji vytvoří, ale nenutí k tomu ostatní. Jestliže chtějí křesťané chodit v neděli do kostela, je to jejich právo, ale ani oni z toho nesmějí dělat povinnost pro všechny. Pokud někdo hodlá spořit na důchod, může, ale neměla by to být povinnost pro všechny.
K Barákovu ideálu má ovšem Evropská unie hodně daleko. Místo toho, aby nechala lidi svobodně žít, její byrokrati vymýšlejí neustále nové regulační mechanismy a chtějí rozhodovat o tom, co dosud běželo samo. „Boj proti Evropské unii je bojem za ekonomickou svobodu,“ zdůrazňuje Barák, který je spoluzakladatelem Euroskeptické alternativy.
Soudí, že v bruselských institucích se vytváří živná půda pro korupci, neboť jejich úředníci rozhodují o přerozdělování mnoha peněz. Zájemci o peníze z fondů unie musejí vyplňovat složité dotazníky, na jejichž vyplňování si najímají specializované agentury. Členství v unii si vyžádá růst byrokracie i na národní úrovni. Barák považuje slib české vlády, že vzhledem k reformě veřejných financí se nezvýší počet úředníků, za komunistickou agitku: „Tento slib rychle vyšumí.“
Představitel Euroskeptické alternativy ostře kritizuje zemědělskou politiku unie a odmítá argument, že obrovské subvence z evropského rozpočtu pomáhají udržovat krajinu. „Zemědělství je největším znečišťovatelem a škůdcem krajiny,“ tvrdí Barák. Pokud chce někdo měnit krajinu, ať na to dá své peníze. Za nesmysl považuje celý mechanismus ochrany hospodářské soutěže, protože jediný, kdo může volnou soutěž účinně narušit, je stát.
Barák odmítá námitku, že Česko se bude muset pravidlům Evropské unie přizpůsobit v každém případě – ať už bude členem či nikoliv. „Alternativa je vždy,“ tvrdí. Soudí, že s Evropskou unií lze bojovat vlastní prosperitou a úspěšností. Té lze dosáhnout odstraňováním regulace: Česko by mělo trvat na bankovním tajemství a přilákat tak investory, zrušit státní zásahy do hospodářství a odstranit cla. Pokud hodlá někdo dotovat vývoz potravin do Česka, zdejší spotřebitelé na tom pouze vydělají.

Chybí evropský národ.

Mladý brněnský sociolog (a člen ODS) David Hanák, který spoluzakládal Euroskeptickou alternativu, se na rozdíl od liberála Baráka hlásí ke konzervativizmu. Jeho odpor ke členství v unii vychází z přesvědčení, že evropská demokracie nemůže v blízké budoucnosti vůbec vzniknout. Demokracie totiž funguje pouze tam, kde se nejdříve zformuje „národní politická obec“. Tomu v celoevropském měřítku brání už existence mnoha různých jazyků. Nic na tom nemění ani skutečnost, že národ je v Hanákově pojetí definován společnou kulturou, nikoliv třeba etnickým původem. „Čechem může být klidně černoch,“ tvrdí. Problém je ale v tom, že Evropany se cítí být pouze příslušníci uzavřené technokratické elity v Bruselu.
Dokud byla Evropská společenství ekonomickým celkem, říká Hanák, vše bylo v pořádku – každý stát měl při přijímání rozhodnutí právo veta. Od počátku devadesátých let západoevropští politici začali vytvářet evropský stát, který se nemůže opřít o vlastní národ. „Čím více má Evropská unie znaků státu, tím méně je demokratická,“ prohlašuje Hanák.
Brněnský sociolog vidí kámen úrazu v tom, že Němci a Francouzi promítají do evropské integrace své velmocenské ambice. Zatímco Martin Říman shledává nebezpečí v návratu Německa ke starému uvažování, Hanák popisuje německé snahy jinak: Stále platí, že si Němci zničili vlastní identitu ve druhé světové válce. Vzhledem k historii bojují proti nacionalismu, který je přivedl ke špatným koncům. „Nacionalismus je pro ně primárně špatné slovo,“ tvrdí Hanák. Němci však chtějí, aby se tomuto jejich uvažování přizpůsobily i ostatní národy, jež pro ně nemusí mít velké pochopení.
Hanák nevylučuje, že Evropská unie může fungovat vcelku úspěšně i bez demokracie. Jednotlivé národy však budou pociťovat útlak a později mohou přijít revoluce. Sociolog připouští, že když Česko vstup do unie odmítne, stejně nebude moci ve své praktické politice ignorovat rozhodnutí Bruselu. Přece jen si však zachová větší manévrovací prostor. Politický systém v Česku sice zakrňuje už dnes, ale vstupem do unie by se tento proces zrychlil.

Žalář národů.

Jestliže většina odpůrců členství poukazuje na nebezpečí ztráty státní suverenity, sdružení „Občané proti EU“ jde ve své kritice ještě dále: Unie realizuje leninskou tezi o odumírání národů. František Červenka z tohoto sdružení se hlásí k výroku italského vládního politika Umberta Bossiho, který Evropskou unii označil za nový Sovětský svaz Evropy. V manifestu sdružení, které sdružuje národně a křesťansky orientované strany a hnutí, se uvádí: „Bruselští plánovači potřebují kandidátské země dostat do evropského svazu co nejdříve, neboť nespokojenost v Evropě stoupá a ani zkorumpovaní evropští politici neskýtají záruky, že udrží v tomto žaláři národů rozezlené a okrádané občany.“
Červenka považuje Evropskou unii za projekt Socialistické internacionály a jejích spojenců z levicové části evropského politického spektra. V této souvislosti připomíná, že budoucím ministrem zahraničí unie by se měl stát šéf německé diplomacie Joschka Fischer, který je znám svou minulostí levicového radikála. (Červenka mluví přímo o jeho teroristické minulosti.) Podobně jako Michal Semín uvádí tento představitel „Občanů proti EU“, že unie boří tradiční hodnoty Evropy a tři její základní pilíře, kterými jsou Bůh, vlast a rodina. Pokud Češi do unie vstoupí, bude jim vnucována ideologie multikulturalismu. Ta se projevuje v postoji k přistěhovalcům, jimiž je unie zaplavena. Červenka tvrdí, že přistěhovalectví vede ke zvýšené kriminalitě.
Manifest sdružení je kritický také vůči moci nadnárodních koncernů v unii: „Evropská komise je důležitá pro velké koncerny, protože v Bruselu se vytvářejí základy zákonů. Evropské podniky proto dávají komisi zadarmo k dispozici praktikanty, takže zákony, které se koncernů dotýkají, jsou formulovány jejich lidmi. U nás vidíme symbiózu například v poradním sboru ministra financí Bohuslava Sobotky, který je tvořen soukromými finančníky, podílejícími se tak na zákonech, jež se jich přímo týkají.“
Zatímco někteří ekologičtí aktivisté vidí ve sjednocené Evropě šanci, jak nadnárodní politickou organizací čelit moci nadnárodních společností, Červenka takovou vizi rozhodně odmítá: „Tyto koncerny jsou nejsilnější právě v neprůhledných společenstvích, jakým je Evropská unie. Právě tam dosáhnou nekontrolované moci.“

Proti týrání zvířat.

Podobně argumentuje také mimoparlamentní Česká strana národně sociální (ČSNS). Ve svém prohlášení uvádí, že Evropská unie se snaží „zrušit národní státy a nastolit umělé regiony“. ČSNS také připomíná, že „federalizace EU umožní další koncentraci kapitálu a ovládnutí národních ekonomik“.
Součástí velmi různorodého názorového spektra odpůrců unie jsou kritici nákladné evropské Společné zemědělské politiky. Do kampaně před referendem se zapojilo například sdružení Ochránci hospodářských zvířat (OHS), které poukazuje na skutečnost, že unie ze svých fondů podporuje také nesmyslné mezinárodní transporty zvířat. „Zvířata se exportují z jednoho konce Evropy na druhý a na lodi ještě dále,“ uvádí se v prohlášení OHS. Zvířata tak tráví na cestě mnoho dní za hororových podmínek. „Čím delší vzdálenost zvíře od místa svého narození urazí, tím větší subvenci přepravce dostane,“ prohlašuje OHS.
Zvláštní případ mezi potenciálními odpůrci vstupu představují některé organizace českých zemědělců. Jejich odpor vůči členství v unii však není zásadní – vadí jim hlavně nerovnoprávné podmínky, nikoliv Společná zemědělská politika jako taková. Pokud by jim unie zaručila stejné subvence, jaké poskytuje západoevropským farmářům, vstup by zřejmě naopak velmi uvítaly. Část agrárníků hrozí, že se v referendu vysloví proti členství, pokud jim stát neposkytne požadované podpory. Lze ovšem předpokládat, že značná část českých zemědělců nakonec zcela pragmaticky vstup do unie schválí – celková úroveň dotací pak zřejmě přece jen vzroste.