Na jedné z výprav do Vysokých Tater, v červnu a za krásného počasí, se nevyplatilo podcenit i malé nenápadné bahnisko u potoka. Džíp zapadl přední nápravou až po poloosy. Bahýnko bylo pěkně řídké a ani uzavřený diferenciál ani náhon "quatro" ne a ne pomoci. Džíp klesal hlouběji a hlouběji.
Pomocné auto ani traktor nikde. Přicházel soumrak. Pak si Vladimír škoda uvědomil, v čem vlastně uvázl: rozbahněný kravský brod. Řekl si, že kde prošla kráva, tam projede džíp taky. Zabral ještě jednou plynem a auto bylo venku.
